autor: LadyKay Sakra! Jemu to přijde naprosto normální, že se ke mně takhle lísá, ale mě tím vyloženě týrá. Nasávat jeho vůni, cítit teplo jeho těla, je pro mě mučení. „Ehm, Bille.“ Odkašlu si, když se mi poněkolikáté otře tváří o krk a nevypadá,
autor: LadyKay „Nerozluční bratři. Ahoj, lásko…“ Ježiš, to je dement! Bille, uhni mi z cesty, abych mu mohl poupravit ten jeho samolibej ksichtíček. Nedovedu se rozhodnout, co mě vytočilo víc. Jestli ta jeho narážka na nás dva, to oslovení ‚lásko‘ a nebo výraz
autor: LadyKay „Hm, chceš si povídat?“ Vím, že to zbožňoval. Vždycky jsme si spolu vykládali dlouho do noci, dokud jsme nebyli natolik unavení, že jsme nebyli schopni jediného slova. „Povídat?“ V jeho hlase slyším náznak úsměvu. „O čem?“ „O čem chceš.“ „O tobě.
autor: LadyKay Ani nevím, jak dlouho tu stojím, chlípně si prohlížím nahé tělo mého bratra a v duchu jej nabádám, aby se pootočil. Byl mi však dopřán pohled pouze na jeho záda a zadek a musím uznat, že i to mi stačilo. Jestli
autor: LadyKay Od našeho rozhovoru uplynulo několik dní a stále se nic šokujícího nestalo. Jsem ve střehu a neustále čekám, kdy Bill co vyvede, ale on se k ničemu nemá. Buď si ze mě jenom vystřelil a nebo na to už dávno zapomněl. Upravím
autor: LadyKay Ve tmě rozpoznám siluetu mého dvojčete, které se nade mnou sklání. Jeho rty mě líbají na krku a hrudi, zatímco jeho dlaně směřují dolů k mým bokům. Co to proboha dělá? On se musel zbláznit! Nemůže být přece tak nalitej, aby si mě spletl s tím svým
autor: LadyKay Ježiš, tady je lidí! Možná bych se měl otočit na patě a vzít nohy na ramena. Jenže mám smůlu. Bill si mě nenápadně přidržuje za rukáv. Asi nekecal, když tvrdil, že na mně pozná, co se mi honí hlavou, aniž bych promluvil. Zřejmě moje
autor: LadyKay O další týden později „Kde jsi byl?!“ sjedu Toma, hned co se zjeví mezi dveřmi. Celou dobu mu volám, sháním ho po všech čertech, ale můj bratříček není nikde k zastižení. „Za pár hodin to začne.“ „To stíháme a uklidni
autor: LadyKay „Kurva!“ Bill mrští tašku na židli, zapře se rukama o stůl a zhluboka oddechuje. „Chápeš to?!“ Podívá se zničehonic na mě. Postávám u dveří a v duchu se směji. Ten oběd byl totální fiasko. Tedy jak pro koho… Pro mě byl
autor: LadyKay Proboha, co je tohle za stvoření? Se staženým zadkem sleduji černého psa přede mnou… Co psa? Tohle je tele! Připomíná mi psa baskervilského a možná i ten byl ve srovnání s tím, co na mě výhružně cení zuby a vrčí, mazel. Tohle je krvelačná
autor: LadyKay Otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe. Kde to jsem, panebože? Bleskově se posadím a zmateně se rozhlížím kolem sebe. Vůbec to tu nepoznávám. Tohle přece není moje postel, moje ložnice a vůbec ne můj dům. Snažím se rozpomenout, kde jsem byl
autor: LadyKay „Co se mu stalo?“ uslyším Peta. Stále stojím na místě a zírám směrem, kterým Tom odešel. Vlastně neodešel, on zdrhnul. Ale proč? Sice je fakt, že na mě nebyl nijak zvlášť milý, ale… „Nevím,“ hlesnu. Jak můžu zodpovědět jeho otázku,
autor: LadyKay „Tome?“ Pomalu a tiše jej oslovím. Přijde mi, že je tak nějak mimo. Dívá se na mě strašně zvláštním, jakoby zastřeným pohledem. Jako by to ani nebyl on. Jednou rukou stále svírá pás, zatímco tou druhou se dotkne mého ramene.
autor: LadyKay „Děkuji Vám za rozhovor, pane Kaulitzi,“ zazubí se na mě Chris jako aligátor a pomalu vstane. Za sebe říkám, že jsem neuvěřitelně šťastný, že je to za mnou. Ta ženská je neúnavná a ty její všetečné otázky… Pokoušela se ze
autor: LadyKay „Bál ses o mě?“ otočím se k němu čelem a ovinu mu paže kolem krku. Krátce jej políbím na rty a odtáhnu se od něj. Pomalými kroky se sunu do obýváku, kde sebou plácnu na pohovku, opřu si hlavu a zavřu
