autor: LadyKay Pomalinku se začnu otáčet za hlasem, který jsem tak dlouho neměl možnost slyšet. Po tolika týdnech znovu hledím do tváře osoby, již jsem neuvěřitelně postrádal, k níž mi neustále odbíhaly myšlenky. Tento moment jsem si představoval snad tisíckrát, ale že se Tom bude
autor: LadyKay To bude určitě ono. Vytáhnu z kapsy papírek, na který jsem si napsal název restaurace, kterou Georg vybral jako místo setkání. Název na budově i papírku souhlasí, takže jsem na místě. Moc se mi tam nechce, z venku to vypadá moc nóbl a
autor: LadyKay Postávám před domem a váhám, zda stisknout zvonek nebo ne. Bojím se… Bojím se toho, co se odehraje v následujících okamžicích. Mám strach z reakce osoby, která v domě bydlí. Jak zareaguje, když mě po takové době uvidí? Nenávidí mě a přibouchne mi dveře
autor: LadyKay „Tak Marion, kdo je to?“ dožaduji se odpovědi a vstanu od stolu. „Vogue… Šéfredaktorka Arpová.“ Moje asistentka mi konečně prozradí jméno volajícího a definitivně tím uhasí malinký plamen naděje, který ve mně dosud hořel. Jak jsem mohl být tak naivní
autor: LadyKay „Nikdy se neodpoutávej od svých snů. Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.“ To pravil jeden pán, Mark Twain, jistě ho znáte. Jeho slova jsem si zapůjčila, abych uvedla toto moje nové dílko. Sny, přání, tužby má každý z nás. To,
