autor: Kuraiko-san Moc se omlouvám všem, co tuhle povídku čtou a jsou ochotni u ní zanechat i nějaký ten komentář, že tak dlouho nepřibyla žádná kapitola. „Bille! Co je ti?“ zděsil se Gustav a zaraženě svého přítele sledoval. Bill se pokusil postavit,
autor: Kuraiko-san Bill mu věnoval další plachý úsměv a ruka mu automaticky vystřelila k poraněnému místu na hlavě. Gustavovi toto malé gesto samozřejmě nemohlo uniknout. „Co to je.“ Zbystřil okamžitě, když si všiml jizvy na mladíkově hlavě. ,Tak proto je ostříhaný, tedy aspoň částečně.‚ Došlo
autor: Kuraiko-san Pokusila jsem se sesmolit aspoň nějaký obrázek 😀 Sice to je nic moc, ale pro začátek s ním jsem docela spokojená 😀 Moc děkuji všem komentujícím. Jsem ráda, že tohle moje „dílko“ se vůbec odvážil někdo přečíst a doufám, že vám to vydrží
autor: Kuraiko-san Bill Pomalu otevřel oči a začal se kolem sebe rozhlížet. Ležel na bílé povlečené posteli ve stejně bílém pokoji, a silně to tam páchlo dezinfekcí. Jeho pozornost náhle upoutalo jakési pravidelné pípání. Natočil hlavu doprava, odkud onen zvuk vycházel, a zrak mu tak spočinul
autor: Kuraiko-san Toho už ale dozorci měli dost a jednou dobře mířenou ranou tvrdým obuškem do břicha muže umlčeli a napůl ho vedli, napůl vlekli na ošetřovnu, kde skončil i jeho černovlasý spolubydlící. Tom nad celým incidentem jen nechápavě kroutil hlavou, ten černovlasej kluk byl
autor: Kuraiko-San „Thomasi Trümpere, byl jste obviněn za výtržnictví, krádež v městské bance, odcizení několika desítek milionů Euro a napomáhání při dvojnásobné vraždě. Soudní rozsudek zní takto: Uděluji vám dva roky nepodmíněně, v krajské věznici, bez možnosti odvolání se či nároku na podmínečné propuštění,“ prohlásil
