autor: Doris & Kakinka Ano, nemohl se vrátit zpátky do čajovny, kde byli ostatní. Musel by se propadnout hanbou hluboko do země. Navíc jeho líčení bylo rozpité, a to mu už vůbec nedovolovalo jít zpátky. Sám snad ani nechtěl. Naprosto se znemožnil
autor: Doris & Kakinka Zhluboka se nadechl, než vešel za Myioko do čajovny. Do nosu ho ihned udeřila vůně několika druhů čajů a lehký závan cigaretového kouře. Nejistě se rozhlížel kolem sebe. Miyoko roztáhla závěsy oddělující chodbu od místnosti, a se zářivým
autor: Doris & Kakinka Na jeho osobu tenhle život někdy byl příliš těžký a Bill to sotva zvládal, kor teď v posledních dnech, kdy učení bylo spíše trestem. Dalo by se říct, že každý den uléhal do postele v bolestech. Snad všechny
autor: Doris & Kakinka V tu chvíli se v Billovi mísily všelijaké pocity. Kladné, ale taky záporné. Kladné z toho důvodu, že pokud se bude snažit, a tím se opravdu naučí, znovu Toma uvidí a bude moct s ním trávit večery, jak
autor: Doris & Kakinka Mladý muž znaveně seděl za svým pracovním stolem. Byl dnes bez nálady. Odpočítával každou minutu, kdy bude moct konečně odejít domů. Poškrábal se mezi černými copánky a dopil svůj čaj, který byl už hodnou chvíli studený. „Tome…“ zaklepala na dveře jeho pracovny mladá hospodyně
autor: Doris & Kakinka Bill snad poprvé viděl tak moc bílý pudr. Byl snad stejně bílý jako stěna. Jako sníh v zimě. Aiko nanesla na pudřenku dostatečně bílého prášku. „Teď zavři oči.“ Špitla Aiko a vyčkala, než Bill zavře oči. Hned na to
autor: Doris & Kakinka Uchyláci. Já jen tak v krátkosti vám tu něco objasním, abyste z toho nebyli paf 😀 Jedná se o ten Billův zmiňovaný piercing. Budete si muset jaksi odmyslet všechny ostatní jeho ozdůbky. Piercingu v obočí by si totiž už každý musel
autor: Doris & Kakinka Billa probudily ráno až kroky po navoskovaných parketách. Oči ho pálily. Usnul pozdě a vstával brzy, a že by se vyspal nějak skvostně, to se také říct nedalo. Nebyl na tohle místo ještě zvyklý. Nejraději by se otočil
autor: Doris & Kakinka Bill mlčel a díval se na ubíhající krajinu za oknem. Cesta do Tokya byla dlouhá. Cítil se unavený, ale zároveň ho cosi plnilo energií. „Máš pro ně asi velkou cenu, co?“ Vyrušil ho ze zadumání hlas jeho kupce. Bill
autor: Doris & Kakinka „Bille opravdu těžko se mi to říká, a kdybych nemusel, mlčel bych. Ale sám víš moc dobře, že naše finanční situace není moc dobrá, a teď… zhoršilo se to ještě víc.“ Vzdychl ztěžka otec rodiny. Tak těžko se
autor: Doris & Kakinka Černovlasý chlapec seděl na zápraží jednoho z malých japonských domků. S lehce zakloněnou hlavou sledoval stmívající se nebe a hůlkami od rýže si poklepával do stehna. Nebyl Japonec a jeho jméno bylo Bill. V rodině Tadashi žil už
