autor: LadyKay „Mám ho hned vedle sebe. Chceš s ním mluvit?“ Simonin pohled spočinul na starším synovi, jenž usazený za stolem přežvykoval večeři. Jeho bratr seděl naproti a soustředěně napichoval brambory na vidličku, vkládal je do úst a vypadal, že nic na
autor: LadyKay Bill byl jako paralyzovaný. Zkoprněle stál a neodvažoval se pohnout ani o kousínek. Hlavu měl naprosto prázdnou. Myšlenky, které ji doteď pilně zaměstnávaly, se rozplynuly jako dým, zmizely v nenávratnu. Tom vytrvale hleděl na rudá ústa, paže ovinuté kolem štíhlé
autor: LadyKay „Ahoj Andreasi.“ Pozdravila Simone blonďáka, když otevřela dveře a spatřila toho, kdo u nich zazvonil. Chlapec jí odpověděl na pozdrav a rozpačitě se usmál. „Bille, je tu Andy!“ Otočila se za sebe a zavolala na syna, který dle jejího mínění
autor: LadyKay „Postřeh.“ Jako to dělávali s Andreasem, hodil Bill bratrovi se smíchem skleněnou nádobu, jenže předem si svůj čin nepromyslel. Tomovi se sice podařilo spojit ruce a nastavit je do správné pozice, leč o zlomek vteřiny později, tudíž hozenou nádobu nechytil,
autor: LadyKay Když opadl prvotní šok z nastalé situace, Bill spočinul hlavou v bratrově klíně, čekaje, co se bude dít dál. Tom okamžik zaváhal, tento stav pro něj byl naprosto nový. Nikdy se v něm neocitl, nikdy si nikoho nepustil k sobě
autor: LadyKay „Dobré ráno!“ Ozval se za Simoninými zády veselý hlas. Jakmile se otočila, nestačila žasnout. Už dlouho se nestalo, aby se její syn usmíval bezprostředně po probuzení. Ráno co ráno se doploužil do kuchyně a zamžoural po místnosti, aby zjistil, zda
autor: LadyKay Bill se zarazil, když ucítil, jak bratr ztuhl. Jako by se bál byť jen o milimetr pohnout. Jako by mu pohyb mohl ublížit. Usoudil, že mu možná vadí dotek na rameni, však ani jemu se nelíbilo, když mu někdo sahal
autor: LadyKay „Ahoj, tati, co? Říkal jsem „ahoj tati“. Cože? Jo, proč šeptám? Tom spí. Teda asi.“ Špital Bill do telefonu, zatímco vstával z postele. Sykl, když se kopnul do palce. Nezaklel však, jak bývalo jeho zvykem. Zčásti kvůli otci na drátě,
autor: LadyKay Bill se převalil na posteli, spokojeně se usmál a protáhl se. Úžasný pocit nemuset ráno brzy vstávat. Stále pro něj bylo těžké uvěřit, že mu matka dovolila zůstat doma. Zrovna jeho matka, ztělesněná odpovědnost. Nebylo však důležité, proč to udělala,
autor: LadyKay „Bille?“ Chlapec se otočil za matčiným hlasem a zamračil se. Stále se na ni zlobil. Ani ne kvůli tomu, že na něj křičela, spíše proto, že to vyznělo, jako by mu bylo naprosto jedno, jak se Tom cítí. Udělala z
autor: LadyKay „Nech ho!“ Zařval Bill, když se konečně vzpamatoval a začal se sbírat ze země. Čin, k němuž se odhodlal, by se dal považovat za odvážný. On, co byl jak za groš kudla, jak říkávala babička dvojčat, sám proti Stefanovi a
autor: LadyKay „Hele, musíš dorazit. Podařilo se mi starouše vypakovat na víkend z baráku. Bude to mega akce.“ Od rána Andreas do Billa hučel a přemlouval ho, aby dorazil na sobotní párty, kterou chystal. Zaráželo jej, že váhal. Za normálních okolností by
autor: LadyKay „Ty si ze mě normálně děláš prdel, ne? To je jedno, jak to vypadá. Obojí je čokoládový. Sněz to a neštvi mě.“ Bill stál s lahví mléka v ruce a měl sto chutí tomu šílenci vlepit facku. Už zase ho provokoval
autor: LadyKay „Tom nikdy nejezdí metrem.“ Dredatý chlapec se zastavil tak prudce, že jeho dvojče, za jehož tašku se přidržoval, málem políbilo zem. Prudce se otočil na toho, kvůli němuž se mohl skutálet po eskalátoru dolů a sehrát tak divadlo pro kolemjdoucí.
autor: LadyKay „Matka mě vydědí, jestli z toho podělanýho dějepisu propadnu.“ Bill právě schytal další pětku a profesorka mu přirozeně s hranou lítostí nezapomněla připomenout, že jestli to takhle půjde dál, bude nucena ho v pololetí hodnotit stupněm ‚nedostatečný‘. Jen při představě
