autor: Ivetka V bytě Billa bylo hrobové ticho, ani dech obou chlapců nebyl slyšet. Oba vnímali jen tikání hodin, co měl Bill pověšené až ve vedlejší místnosti. Ani jeden nic neříkal, ani jeden se neodvážil pohnout. Oba byli naprosto vážní…,,Jsem vítěz, jsem
autor: Ivetka Tom spolu s Billem dojeli před malý panelák, ve kterém Bill bydlel, asi za 20 minut. Cestou se stavili ještě pro nějaké jídlo. Nakonec se rozhodli, že si udělají pizzu.,,Tak pojďte dál, mladý pane…“ zašklebil by se Bill, když odemkl
autor: Ivetka ,,Tak se měj hezky, ahoj,“ rozloučil se Tom s Billem mezi dveřmi a Billa ještě přidrzle políbil. Bill mu ještě mávnul a potom se vrátil do pokoje, aby vše poklidil. Pořád myslel na to, co se stalo včera. Udělal jsi
autor: Ivetka Billa ráno probudilo šimrání na paži, jednou se tam poškrábal, ale když to neustávalo, otevřel oči a kouknul se, co to způsobuje. Naskytl se mu pohled na usměvavého Toma. ,,Ahoj,“ tiše pozdravil a dal mu hned malou pusu na rty.
autor: Ivetka Bill na Toma nebyl v žádném případě naštvaný za to, že se jeho minulost vlastně opakuje. Nebyl na Toma naštvaný, že má pletky s Claire ještě dnes, spíš tím byl zklamaný. Kdyby se Bill nezeptal, jak je na tom Tom
autor: Ivetka ,,Pozval bych tě někam na oběd, nebo kafe, ale jak tak koukám, máš tady malou, tak to asi nepůjde, co?“ řekl Tom, když šli potichu do obývacího pokoje, protože malá Constansa už usnula. Bill se pousmál. ,,Kafe, nebo oběd si
autor: Ivetka ,,Tak se tu měj hezky, zlatíčko a dávej na sebe pozor. Malou můžeš na den hodit k babičce, jsem s ní domluvená, ale déle jí tam nenechávej, ano? Chci, aby se dožila aspoň dalších pár let,“ zasmála se mamka, když
autor: Ivetka Ahoj, rozhodla jsem se napsat druhou řadu téhle povídky díky úžasné podpoře čtenářů na twc blogu (a Doris samozřejmě :D), doufám, že se Vám druhá řada bude líbit. Myslím, že se máte na co těšit, tahle řada bude snad ještě
