autor: Gia „Idiote!“ Zařvu rozčíleně na zhruba stejně starého kluka, který není za volantem červeného BMW skoro vůbec vidět. Zdvižený prostředníček v postranním zrcátku mi však neunikne. Opáčím mu úplně stejným gestem. Hlavu vykloním z okýnka, jak jen mi to těsný prostor dovolí, a přemýšlím,
autor: Gia „Řekl jsem to snad dost jasně nebo ne?“ Zakleju spíš už jen sám pro sebe, když vidím, jak se má halucinace pohodlně usazuje na místě spolujezdce a pečlivě zapíná bezpečnostní pás. Rozrušeným pohledem zavadím o blikající displej rádia a na
autor: Gia Naštvaně odkopnu zmuchlanou peřinu stranou a znovu si protřepu propocený polštář. Slíbil jsem si, že si dneska alespoň trochu odpočinu a prospím se, už kvůli němu. Určitě mu nijak zvlášť nepomůžu, když se kolem něj budu v nemocnici ploužit jako polochcíplá
autor: Gia Do zámku od bytu se trefím až na popáté, dokonce mě v jednu chvíli napadne, jestli se nesnažím dostat k sousedům, alkohol holt dělá svoje. Nezvykle rychle mě opustí dobrá nálada, kterou jsem ještě před chviličkou hýřil ve výtahu, i přes oslabené smysly a motající nohy
autor: Gia Po dlouhé době se upřímně zasměju Robertově originalitě, když přes kouřové sklo rozpoznám barevně světélkující nápis ‚Kristián‘. Tuhle gay diskotéku s naprosto nemožným jménem musí znát snad každý Berlíňan. Tohle holt mohlo napadnout jenom jeho, ale má pravdu, sem nejspíš žádný
autor: Gia S nezvyklým zaujetím se zaposlouchám do klapotu drobných nožek v pantoflích, které se kvůli mně už počtvrté zastavily. Sára se na mě povzbudivě usměje a pohledem mě pobídne, abych šel rychleji. „Tak už jsme tady.“ Upozorní mě hlasitě, a teď si i
autor: Gia Ani nevím pokolikáté už přešlápnu z jedné strany na druhou a usrknu poslední zbytek horkého kafe z pomačkaného plastového kelímku. Zhoupnu se na špičky bot a přesným hodem trefím oprýskaný koš na odpadky rovnou za tři body. Bill vždycky tvrdil, že si mě
autor: Gia Několikrát jen tak cvičně zamrkám řasami, ale načervenalé oko štípe víc a víc, nakonec ho vztekle promnu ukazováčkem. Přidušeně vydechnu, málem jsem v tom rozrušení přejel stopku, jen tak tak, že jsem včas dupnul na brzdu. „Do hajzlu!“ Zakleju nezvykle sprostě. Měl jsem možná
