autor: Saya-Mi Tom: „Kurva!“ Nadává. „Copak?“ Vážně mě to zajímá. „Ale nic!“ Odbyde mě. „Vážně nic?“ Že by chtěl někoho ojet? Ušklíbnu se. „Vážně.“ „Jak myslíš…“ Jestli teda vůbec myslí. Pokrčím rameny. Přijde ke mně a chvíli mi civí přes rameno. „Grafity?“
autor: Saya-Mi Tom: Zachvěju se, když mi bříšky prstů přejede po krku. Co to dělá? Naskočí mi husina a začnu trhaně dýchat ve chvíli, kdy mi přes tepnu přejede jazykem a dýchne na mě. Znovu se zachvěju. Je to… dobrý. Moc dobrý!
autor: Saya-Mi Tom: „Tak pojď nahoru alespoň s těma věcma.“ „No dobře…“ Povzdychne si. Otočím se, udělám několik kroků, zkontroluju, jestli mě následuje, a když zjistím, že jo, jdu ke svému pokoji. Vejdu dovnitř a kouknu na něj. Stojí ve dveřích, kufry a tašky
autor: Saya-Mi *O třičtvrtě hodiny později* Bill: Slyším někoho, jak říká mý jméno. „Bille, Bille vstávej.“ „Ehm… Co?“ Protáhnu se a otevřu oči. IPod už asi dohrál. „Vstávej, už jsme tady.“ „C? T-tady? Já usnul?“ Vykoktám. „Už to tak bude. Teď vstávej a pojď se mnou.“ „Hmm.“ Vyhrabu se z auta
autor: Saya-Mi Bill: Tohle bude zajímavý. Hlavně to, jestli mě tam budou ´milovat´stejně jako v Berlíně. No… a i kdyby ne, kreditku mám a víc nepotřebuju. Hmm… Ale zpět k tomu, jak rádi mě budou mít. Hlavně Tom. Teda… Ne, že by mi na tom nějak
autor: Saya-Mi *DRUHÝ DEN RÁNO* Billa vzbudil budík na mobilu. Natáhnul se, aby ho vypnul a následovně vstal. Než to však udělal, vzpomněl si na včerejšek a hned se skácel zpátky do peřin a zavřel oči. Tom vstal a došel ke skříni s tím, že si
autor: Saya-Mi *ODPOLEDNE* „Už zase?“ „Jo! Je to snad můj život!“ „Ale můj dům!“ „Taky v něm bydlím!“ „No právě! Takhle to dál nejde! Jestli tady tenhle týden ještě někoho budeš mít… Tak něco zažiješ!“ „To víš, že budu!“ „Dobře, jak myslíš. Chtěl
