autor: Lauinka „Musím říct, paní Mio, že když jsem viděl, že mi voláte, překvapilo mě to. Slyšel jsem, že jste z agentury odešla. Tím pádem mnoho společného už nemáme,“ zakroutil hlavou Bellini a zvědavě se na Miu podíval. „Pane Bellini, právě naopak, máme
autor: Lauinka Fabio začínal být nervózní, když černovláska nikde nenašel. Když však uviděl Toma, jak vyšel z lesa s Billem, který se o něj opíral, tiše zavrčel. Měl pocit, že Tom je snad všude. Čekal, že tenhle večer dopadne úplně jinak. Chvíli je sledoval
autor: Lauinka Vivien s Billem si rozhodli postavit stan. Viv stále pozorovala Toma a jak se kolem něj motá nějaká holka. Podívala se na Billa, který z těch dvou taky nedokázal spustit oči. „Kdo je ta kamarádka, která stojí vedle tvého kamaráda?“ Pozvedl obočí
autor: Lauinka Tom akorát dodělal svoji práci a zavřel notebook. Stále musel přemýšlet o večeru, který má Bill strávit s Bellinim. Nelíbilo se mu to, absolutně. Nakonec mu nezbývalo, než se s tím smířit. Ale i tak cítil zvláštní svíravý pocit v hrudi. Samozřejmě, že
autor: Lauinka Celou tu krásnou ranní idylku přerušilo až pípnutí Billova telefonu. Černovlásek po něm hned sáhl a podíval se na displej. Byla to Vivien, nejspíše měla starost, když včera nedorazil. „Zlatíčko, kde jsi včera byl?“ Bill se usmál, když ta slova
autor: Lauinka Když se dveře výtahu znovu otevřely, byla už hluboká noc. Byly přesně dvě hodiny ráno, když je hlídač pustil. Bill panikařil, protože domů jet nemohl. Řekl matce, že bude spát u Vivien, a kdyby se takhle pozdě doma objevil, asi
autor: Lauinka Andreas seděl u stolu s hrnkem kafe před sebou a přemýšlel. Nevěděl, co by mohl udělat, aby vše napravil. Stále měl před obličejem bratrův naštvaný výraz. Ještě nikdy ho neviděl takhle naštvaného. Když byli mladší, Tom byl ten, kdo ho ochraňoval,
autor: Lauinka Bylo toho na něj moc. Nedokázal pochopit, proč si s ním každý hraje a jen ho využívá. Uvědomil si, že mu ty papíry musela ukrást ten večer v kavárně. Bral ji jako kamarádku a ona na něj udělala takový podraz. Ptal se
autor: Lauinka Bill nemohl celou noc spát. Ležel ve své posteli a jen plakal. Stále se mu vracely vzpomínky na to, co se stalo. Jak ho oklamali a podvedli. Jak mohl být tak hloupý a myslet si, že by mu Tom odpustil?
autor: Lauinka „Pane Bellini, velmi vám děkuji za to, že jste přijal mé pozvání na oběd,“ usmála se na něj mile Mia. „Víte, když jste mi řekla, že je to vážně naléhavé, rychle jsem přišel,“ přikývl na souhlas. „Je to naléhavé,“ potvrdila
autor: Lauinka Andreas přemýšlel, co má udělat. Nemohl bratrovi říct pravdu, to nešlo. Rychle si objednal dalšího panáka a rovnou ho do sebe obrátil. Mia byl poslední, koho chtěl vidět, ale věděl, že jinou možnost nemá. Velice neochotně zazvonil u jejich dveří.
autor: Lauinka Bellini s malým úsměvem došel až dolů. „Dobrý den, pane Tome,“ natáhl k němu ruku. Tom ji ihned stiskl a zadíval se na toho muže. „Pane Bellini, vítejte u nás. Co vás přivádí?“ Zeptal se a jeho ruku pustil „No… jsem tady,
autor: Lauinka Tom zkoušel usnout, chvíli na nic nemyslet. Vlastně doufal, že alkohol dostatečně otupí jeho mysl a on tak bude moct alespoň na chvíli vypnout hlavu. Ale nešlo to. Na chvíli možná zmátl svoji mysl alkoholem, avšak své srdce oklamat nedokázal.
autor: Lauinka Bill šel pomalu do tiskárny. Byl ještě trochu rozechvělý z toho, co se stalo před tím. Musel si z tváře setřít pár slz, protože nedokázal přestat myslet na to všechno. Byl ponořen hluboko do svých myšlenek, když ho někdo oslovil. „Bille?“ Zmateně
autor: Lauinka Když ráno dorazil před agenturu, měl co dělat, aby se znovu nerozbrečel. Úspěšně se vyhnul rodičům. Byl za to rád, nerad by jim vysvětloval, proč má oči takhle opuchlé a na tváři ten bolestný výraz. Stál na protějším chodníku a
