Tom si zlostně strhnul sluchátka z uší a zadíval se skrz zamlžené okno, na něž dopadaly kapky drobného deště. Celkově byl nepříjemný den, nesnášel tohle vlezlé počasí, působilo na něj neskutečně pesimisticky a jakoby snad bylo předzvěstí toho, že by se mělo
Bill nervózně poklepával prstem o desku malého stolku v rohu zapadlé restaurace v centru. Každou chvilku jeho oči nejistě těkaly po vchodových dveřích, které už několik minut zůstávaly bez jakéhokoliv pohybu. Chtěl, aby přišla, prostě to už potřeboval mít za sebou. Najednou
Tom cítil s jak nevýslovnou něhou bratr líbá jeho záda a dlaně tiskne k jeho napjatému břichu. I přes látku trička cítil jeho měkké rty, které pro něj už teď nebyly zapovězeny. Nechápal to, nerozuměl té náhlé změně, už strašně dlouho se
Bill se musel oběma pažemi opřít o okraj umyvadla, aby jeho slabé tělo nesklouzlo k zemi. Před očima měl černo a v krku cítil obrovské sucho, že téměř nemohl polykat. Občas se jej zmocňovaly podobné stavy náhlé bodavé bolesti, která jej na
Tom roztržitě přijal hovor, očima však stále zůstával na zavřených dveřích koupelny, odkud byl slyšet jen proud tekoucí vody a občasné bratrovo zakašlání. Měl o něj obavu, měl o něj čím dál vetší obavu, vystouplá žebra na jeho hrudi jej dnes téměř
Bill prudce vydechl a pomalu se sesunul k chladné zemi v místnosti zalité tmou a jemně ozářené měsíčním světlem, pronikajícím dovnitř nezataženými okny. Promnul si oči a nějakou dobu zíral bezmyšlenkovitě do prázdna, protože nebyl schopen se soustředit na nějaký záchytný bod.
Bill složil zničeně svou hlavu do dlaní. Bylo mu tak zle, cítil, že jeho srdce bije mnohem silněji než je obvyklé a na čele mu perlí kapky potu. Nevydrží to, dal sice sám sobě ultimátum, že musí přestat, že to příliš ovlivňuje
Teresa se otřásala táhlými vzlyky natolik silně, že nedokázala ustát na svých nohou a vyčerpaně dosedla na studený obrubník, lemující silnici. Bylo zvláštní vidět tmavovlasou vílu s blankytnýma očima zničenou a zlomenou na okraji cesty, jak se svíjí v poryvech pláče a
„Tereso!“ vydechl užasle Tom a překvapeně se díval do uplakané tváře atraktivní tmavovlásky. Nepůsobila již tak bezchybným dojmem jak u ní bylo zvykem, slzy rozmazaly velkou část jejích líčidel a kolem očí vytvořily temné kruhy od rozpité řasenky. Ačkoliv neměla dostatečně upravené
Bill něžně přejel bratrovi jazykem po hrudi. Chtěl zklidnit jeho prudké oddechování, jež se dralo zpoza jeho mírně rozevřených rtů. Tom zavřel oči. Teď, když jen vyčerpaně leželi vedle sebe a ani jednomu z nich se nechtělo promluvit, si více než kdy
Tom bez váhání vstoupil, jakmile uslyšel slabé cvaknutí zámku. Roztřesenými prsty uchopil kliku a oči s jasnými známkami vrcholné nervozity upřel na bratra. Prostoupila jím obrovská dávka čisté něhy a neskrývaného strachu, když uviděl jeho porcelánově světlou tvář, která působila v umělém
Bill rozezleně třísknul dveřmi bratrova pokoje a musel se několikrát zhluboka nadechnout, aby docílil uklidnění. S tímhle nepočítal. Byl si na sto procent jistý, že bratra vyděsí natolik, aby zapomněl na jeho malé provinění a láskyplně se k němu navrátí. Vůbec by
Tom se ne bratra podíval prázdným pohledem. „Co chceš, abych ti na něco takového řekl? Nekleknu si před tebe a neodprosím tě, abys přestal takhle mluvit, nesmažu všechno za posledních pár měsíců jenom proto, že mě citově vydíráš a snažíš se útočit
Bill se jen s velkou námahou zvednul a z očí mu sršely jiskry. Díval se rozezleně na dveře bratrova pokoje, které se před ním uzavřely a on neměl ani ponětí na jak dlouho. Nedokázal uvěřit tomu, že se to skutečně stalo, že
Bill se snažit ze všech sil udržet svou tvář dokonale netečnou a nepohnul jediným svalem. Využíval těch několika vteřin okamžiku překvapení k tomu, aby si v hlavě v rychlosti připravil nějaké co nejvíce věrohodné vysvětlení, které by mohlo v této beznadějné situaci
