Tom si dívku zaraženě prohlížel a uvnitř těla cítil zvláštní tlak. Nevěděl co vlastně čeká, ta dívka nemusí vůbec nic znamenat, není první ani poslední, která už někdy zaklepala na jejich dveře. U žádné předtím se mu však tak nesvíralo srdce. Tušil,
Tom zlostně třísknul dveřmi od svého pokoje a se zavřenýma očima se o ně opřel zády. Nechápal to. Každý jeho krok kupředu, ruka podaná ke smíru, všechno bylo odmítáno a zavrhováno, nebo následně vyvrcholilo jen dalším a dalším křikem nebo slzami. Ubližovali
Bill sevřel pěst a v rychlosti přemýšlel. Neměl chuť jít za Teresou, nepotřeboval ji vídat tak často jako ona jeho, netoužil po ní jako ona po něm. Její hlas zněl tak nešťastně, tak úpěnlivě, ona je na něm snad opravdu závislá! Na
Tom několikrát silně zazvonil u mohutných domovních dveří a netrpělivě přešlapoval na prahu. Počkal sotva pár vteřin a už opět přitisknul prst ke zvonku a stisknul, až se celým domem rozlehla nepříjemná cinkavá melodie. Konečně uslyšel rychlé kroky mířící k němu, myslel
Teresa projela štíhlými prsty ve svých jemných tmavých vlasech a pohlédla na svou tvář do velkého zrcadla ve tvaru oblouku, postaveného uprostřed pokoje. Nechápala, co dělá špatně, vždycky o sebe až přehnaně pečovala a od doby, co poznala Billa, své úsilí ještě
Bylo už k ránu, slabé světlo se dralo skrz pomíjející noční čerň a ozářilo Tomovu napjatou tvář. Nespal, nedokázal usnout ani na okamžik, dokud bratr nebyl vedle něj, dokud na volném místě ve své posteli neměl jistotu jeho spícího těla. Čekal, čekal
„Ovšemže ne, jsem tak ráda že voláš!“ ozval na druhém konci nadšený dívčí hlas, který překypoval horlivostí. Bill se sám pro sebe spokojeně usmál. Věděl, že by se mohl ozvat třeba ve tři hodiny ráno a ona by k němu i přesto
Bill vycítil jeho chladnou reakci a opatrně se nadzvednul na loktech. Nedělalo mu to větší problémy, protože bratr už na něm neležel, jen seděl zaraženě vedle něj. Billovy názory jej čím dál více znervózňovaly, nepoznával ho, byly okamžiky, kdy se choval tak
Na Billově porcelánové tváři se objevil ublížený výraz. Neodpovídal, jen se bratrovi díval upřeně do očí a vzpurně pohodil hlavou. Tom se stáhnul. Věděl, jak strašně moc Bill nenávidí, když na něj křičí, vždycky mu to vadilo, nesnesl, aby na něj někdo
Tom ucítil na svých zádech přímý spalující pohled. Věděl komu patří, vždycky pozná jeho blízkost, ať je od něj vzdálen třeba desítky metrů, pokaždé rozezná jeho přítomnost. Otočil se. Měl pocit že se utopí v těch nádherných hnědých studnách, které jej bedlivě
