autor: Catherine TOM Stojím tváří v tvář Billovi. Dívám se do jeho tmavě hnědých očí, připomínajících čokoládu, které mi učarovaly již napoprvé. Takhle reálně… Jsou ještě krásnější, než když jsem se do nich díval na fotografii a následně na obrazovce počítače. Jsou
autor: Catherine BILL „Takže přesně za týden se s Tomem konečně uvidíme. Není to úžasný, Fabiánku?“ otočil jsem hlavu dozadu na Fabiána, který tlačil můj vozíček. Je pondělí ráno a my se domluvili, že mě dneska před cestou do školy vyzvedne a
autor: Catherine Odpověď pro Hanzuu – vážně netuším, kolik dílů povídka bude mít. Dílo je prakticky téměř na začátku, takže to odhadnout nemůžu. 😉 Ostatním chci poděkovat za vážně krásné komentáře, pokud se nepletu, povídka byla pokaždé mezi třemi nejčtenějšími články. Opravdu
autor: Catherine TOM „Cože? Já se nikam nestěhuju, Alexi. Na to okamžitě zapomeň. Je super, že jsi tam získal místo, ale stejně tak ho můžeš získat i tady. Nebo můžeš dojíždět,“ pokrčil jsem rameny a situaci považoval za vyřešenou. Nechápu, jak si
autor: Catherine BILL Dneska je to týden od konfliktu mezi Oliverem a Fabiánem. Dneska je to týden od toho, co jsme si volali s Tomem. Dneska je to týden ode dne, co se mi začaly zdát sny o Tomovi bez přestávky, dneska
autor: Catherine Jsem vděčný Fabianovi za to, že tady je. Bolest, kterou cítím u srdce, se takhle snáší lépe. Možná by někdo mohl říct, že je to Fabiho vina, ale on za to nemůže. Nemohl přeci vědět, že reakce bude taková. Chce
autor: Catherine BILL „Dobré ráno,“ naklonil jsem se k Fabimu a zašeptal jsem mu do ucha. Něžně jsem ho na něj políbil. Bylo vidět, že Fabian pomalu rozlepuje unavené oči, vypadal u toho jako malinké koťátko toužící po čerstvém mléku. Je opravdu
autor: Catherine TOM „Dále,“ kývnu na dveře, když slyším klepání. Protáhnul jsem se, následovně jsem položil dlaně zpátky na stůl a do tvrdé dřevěné desky jsem poklepal prsty. Šílený zlozvyk, vím, ale nemůžu si pomoct. Vždycky se uklidňuju tím, že kousání nehtů
autor: Catherine BILL Venku se pomalu stmívá. Fabianova přítomnost mi dělá strašně moc dobře. Pomohla mi přestat myslet na Toma alespoň chvíli, ale hlavně… na Olivera, jak byl na mě nepříjemný. Dosud jsem nepochopil, čeho si myslí, že tím docílí, ale to
autor: Catherine TOM Dojdu domů vyčerpaný z práce. Jsem celý mokrý od toho otravného deště. Ráno vypadalo počasí slibně, tudíž jsem si nebral deštník – taky na co bych ho zbytečně tahal, že? Stačí, že s sebou nosím pracovní aktovku. Velkou část
autor: Catherine BILL Už dobrých patnáct minut sedím ve třídě. Mé místo je v prostřední řadě, v poslední lavici. Nejen, že se sem perfektně s vozíčkem dostanu, ale mám tady navíc úžasný výhled na celou třídu, tudíž vím, kdy a kde se
autor: Catherine TOM Nechápavĕ zamrkám a podívám se ještĕ jednou na problikávající obrazovku. Opravdu se mi to nezdá… Napsal to. Kurva! Zakroutím hlavou a podívám se na hodiny. Před chvilkou míjela malá ručička pětku, což znamená, že je akorát čas, abych šel
autor: Catherine BILL LíttleB. 20:48 „Tome, dneska už musím jít… Děkuju a ahoj zítra. :)“ Offline Rozloučil jsem se s Tomem, a zaklapnul jsem bílý notebook. Prsty s důkladně upravenými nehty přejíždím po matném povrchu, dívám se do zdi před sebou. Mám
