autor: Doris&Lauinka Markus netrpělivě držel nohu na plynu, když spěchal k Simone Trümperové. Kurt vedle něj vypadal stejně netrpělivě. Oba se oddávali svým vlastním myšlenkám, i když bylo jasné, že oba myslí na totéž. Když zaparkovali u malého domku, ihned si všimli ženy,
autor: Doris&Lauinka Na policejní stanici… Marcus nervózně chodil po svojí kanceláři a snažil se reálně uvažovat. Čekal na výsledky pitvy, ale už předem věděl, že mu to stejně k ničemu nebude. Příčina smrti byla jasná, tedy pokud Joop nezemřel na infarkt při sexu
autor: Doris&Lauinka Mezitím na policejní stanici… Bylo už pozdě v noci, když Markusův mobil zazvonil. Rozespale po mobilu sáhl a hovor ihned přijal. „Ano?“ „Kapitáne? Máme případ. V domě Billa Kaulitze se střílelo. Okamžitě přijeď, máme jednoho mrtvýho.“ „Cože?“ Vytřeštil oč, ale
autor: Doris&Lauinka Na policejní stanici toho rána… Bylo ještě docela brzy, když Kurt Heller překročil práh stanice. Byl si téměř jistý, že jeho šéf Markus tu už bude. Ten případ mu nedal spát stejně jako jemu. Neměl rád, když do sebe věci
autor: Doris&Lauinka Ráno na hotelu… Lehké sluneční paprsky prodírající se skrze závěsy hotelu ho přiměly, aby otevřel oči. Cítil se stále ještě unavený a nesouhlasně zabručel. Zachumlal se více do přikrývek a hlavu zabořil hlouběji do polštáře. Nechtěl se ještě probudit. Stále
autor: Doris&Lauinka Druhý den ráno na policejní stanici… „Dobré ráno, šéfe,“ nakoukl Kurt do kanceláře Markuse. Všichni věděli, že kapitán Markus Ebner je workoholik. Nikdo nechápal jeho zběsilé tempo, avšak v tabulkách úspěšnosti držel už několik let první příčky. Jeho tým byl
autor: Doris&Lauinka Na druhé straně města… „Otevřete, tady policie!“ Ozvalo se silné bušení na dveře, až drobná bruneta nadskočila. V rychlosti se dostala ke dveřím, které zmateně otevřela. „Dobrý večer, madam, hledáme vašeho muže, je v domě?“ Spustil rovnou policista. Její zelené
autor: Doris&Lauinka Před hodinou… Cítil se opravdu nasraně. Už nevěděl, jak z toho ven. Seděl ve svém bytě a propaloval očima tu dokonalou tvář. „Vážně jsi mě musel dohnat k tomuhle?!“ Zavrčel vztekle a přejel si rukama po obličeji. Samozřejmě, že to
autor: Doris&Lauinka Druhý den ráno se Bill probouzel neskutečně nabitý energií. Dlouho se tak dobře necítil. Wolfgang už byl vzhůru a upíjel kávu. Když přišel jeho černovlasý přítel za ním, ihned nalil jednu i jemu. „Dnes vypadáš opravdu dobře. Odpočinul sis?“ Zeptal
autor: Doris&Lauinka Tom zazvonil na zvonek Billova domu a doufal, že mu neotevře Wolfgang, ale přeci by ho Bill nezval k sobě, kdyby byl stařík doma, ne? O chvíli později se dveře otevřely a v nich stál Bill v černých teplákách, bílém
autor: Doris&Lauinka „Heej, Angelo, kurva, kam si myslíš, že asi jdeš, hm?“ Dredař okamžitě zrychlil svůj krok, když viděl podezřelého na místě činu. Ten ztuhl s obálkou v jedné ruce a v druhé držel kliku Billovy šatny. „Já… já… ho trovato… ehm…
autor: Doris&Lauinka Bill se vrátil domů co nejkratší cestou. Byl tak rozhozený z toho, co se stalo. Nechápal to. Jak to mohl dovolit? Jak vůbec mohl do toho polibku vložit tolik vášně? Tohle přeci nemohl dělat. Už patřil někomu jinému a nevěra rozhodně
autor: Doris&Lauinka Později toho dne… Jelikož zbytek dne měl Bill volno, měl ho i Tom. A jelikož tohle byl spíše vzácný okamžik než pravidlo, hodlal si ten zbytek dne Tom užít naplno. Žádná jiná práce, žádný zbytek dne strávený doma, zavřený ve
autor: Doris&Lauinka Bill se musel pro sebe usmát. Ještě dneska si pamatoval na to, jak se Tom dostal do týmu. Stále to viděl jako včera. Byl vypsán konkurz na místo fotografa a on u toho musel být. Ten den toho měl Bill
autor: Doris&Lauinka Zdravím všechny incestní nadšence. Co říct k tomuto dílu? Pro ty z vás, co znají naši spoluautorskou dvojici Doris a Lauinka, je asi zbytečné cokoliv psát. Vy už víte, do čeho jdete. A pro ty z vás, co nás neznají…
