A/N: Tak lidišky. Poslední díleek! Doufám že se povídka líbila i přes všechny zmatky a to moje pitomý zranění. Mimochodem ta omluva, ta byla psaná v nemocnici. Moc moc a moc děkuju Terušce. Propašovala mi totiž na pokoj notebook a já jí
Tom: Ostatní se radí, jaký úkol mi přidělit k vyplnění… jsem celkem zvědavej… slyším jen tlumené šeptání a nerozhodné pohledy… asi je nic nenapadá, vtom někdo promluví:,,Měla bych nápad!“ Všichni se otočí směrem ke dveřím, včetně mě… ,,Sam! Co tady děláš?“ Ptá
Tak. A je to tady. Dneska je poslední den. Zítra ráno se už jede domů. Jsem celkem zvědavej, jak vysvětlíme rodičům naše setkání. Nebo to plánovali?? Docela mi to vrtá hlavou. Bráchovi asi taky. Musíme naplánovat, jak jim to řeknem. Rozhodnu se
Do konce pobytu nám zbývají už jen dva dny. Uteklo to, jako voda, chodili jsme na tůry, výlety, hráli jsme různé hry, sportovali. Bylo to super, ale pořád si nemůžu zvyknout na to, že mám najednou bráchu. Plánujeme, že si najdeme společný
Zašíváme tu deku, já se asi popátý píchnul. Tom se mi jenom tlemí. ,,Co se furt řehníš?“ Nevydržím a zeptám se ho. Zvláštně se na mě podívá, až mě zamrazí v zádech. Je to zvláštní pohled. Jako by mě zkoumal. Nemůžu od
Když se ráno probudím, jsem mírně šokován. Ležím na Billově posteli, on mě objímá kolem krku a svým obličejem je na tom mým těsně přitisknutej. Neříkám, že je mi to nepříjemný, spíš naopak, ale uvědomuju si, že jestli by nás takhle někdo
Tak jsem tady. Tábor vypadá dobře, ale chatka se mi nějak nezdá. Je tu krátká sprcha, úzký zrcadlo a bojím se, že do těch mini skříní svoje oblečení nenarvu. Pro mě celkem bojový podmínky. Zato můj spolubydlící, jmenuje se Tom, je naprosto
Zítra jedu na tábor!Už se nemůžu dočkat. Nikoho tam neznám, těšim se, že potkám nový kámoše. Sice jsem se snažil přemluvit Géčka, ti ale maj jinej program. Gustav jede s rodiči na dovču k moři a Georg k tetě do Hamburgu. Přemýšlím,
