autor: Deni & Sajü Bill Nemohl jsem spustit oči z T’chi-moriho těla, které se zlatavě lesklo v odpoledních, slunečních paprscích. Hrály si na jeho lehce opáleném, vypracovaném těle, zabíhaly do všech zákoutí pokaždé, když se pohnul. Na mých rtech si pohrával neustálý úsměv, a
autor: Deni & Sajü betaread: Janule Bill Uplynulo již pár dní od chvíle, kdy se můj, a život nás všech naprosto převrátil. Nemohl jsem dlouho uvěřit tomu, že císař Jung-le je mým otcem, a Chan Ju mou matkou, ale je to skutečnost.
autor: Deni & Sajü Tom Když jsem se pokusil Kôjiho a strážného následovat, byl jsem zastaven dalším z císařových mužů se slovy, že dále nesmím. Chtěl jsem se s ním dohadovat, připomenout mu, že patřím do císařovy rodiny, ale rázně mne umlčel slovy, že
autor: Deni & Sajü „Nesmíte jej zabít!! Pane, to nesmíte!“ vykřikne ženský hlas. Nedívám se, kdo to je, nesnažím se na to přijít. Jediné, co dokážu vnímat, je strach, který naplňuje celé mé tělo. Nebýt hlasitého výkřiku mé lásky a té ženy,
autor: Deni & Sajü Nemohu uvěřit tomu, co se před pár okamžiky stalo. Nemohu uvěřit tomu, že jsme s Kôjim splynuli v jedno tělo. Jistě jej to bolelo, plakal, naříkal, sténal. Možná jsme to neměli dělat. Nikdy jsem mu nechtěl způsobit bolest. S tichým povzdechem
autor: Deni & Sajü Tom Zapálím poslední svíci, které jsem našel v přihrádkách, a usměji se. Je tu útulně a s plápolajícími svícemi ještě více. Zahledím se do rohu místnosti, kam skrze děravou střechu dopadají kapičky deště. Kôji, jako by četl mé myšlenky, položí na
autor: Deni & Sajü Tom „Chan Ju?“ otočím se na služebnou, která pokojně připravuje spolu s pár služebnými oběd. Dnes máme její specialitu, rybu na rýži zabalenou v nějakém těstíčku. Nevím, jak se to dělá, ale chutná to výborně. „Ano, můj pane?“ přes rameno
autor: Deni & Sajü Tom „Neboj se, wú chì, za chvilku budeš v teple!“ šeptám a tisknu jej ke svému tělu, jak nejlépe to při tempu naší chůze jde. Z druhé strany se k jeho třesoucímu se tělíčku tiskne služebný, jenž nás tak nešikovně vyrušil,
autor: Deni & Sajü Tom „Kôji?“ otočím se na něj. Nechal jsem jej, aby si na chvíli odpočinul, zatímco jsem nám skládal oblečení na kupičky do malých přihrádek. „Kôji,“ zopakuji znovu, tentokrát s větší něhou. Leží schoulený na přikrývce, tiskne si nohy k tělu,
autor: Deni & Sajü Tohle nemůže být pravda. Nic z toho, co mi císař řekl, nemůže být pravda. Mé nohy mne samy nesou zpět do mého pokoje. Nedokážu vnímat cestu kolem sebe, má mysl se stáčí jen kolem té informace, již mi můj otec
autor: Deni & Sajü Tom „Kôji?“ Šustění, jež vydávaly přikrývky, které mi maličký natřepával, ustalo. Nepatrně ke mně natočil hlavu, a přes rameno přikývnul na znamení, že mne slyší. Pousmál jsem se. „Chtěl bys slyšet novinky ze svého domova?“ zeptal jsem se
autor: Deni & Sajü Tom Tlukot mého srdce je stále silnější a silnější. Myšlenky na všechno to špatné, jako by se na pár minut vytratily do neznáma. Sleduji jeho růžové rty, jež má mírně rozevřené. Přivřu na pár sekund víčka, nevnímaje téměř
autor: Deni & Sajü Bill „Můj pane, neměli bychom-„ „Kôji!“ rázně mě přeruší a zpříma se na mě zadívá. Jeho pohled však vůbec není přísný, v hnědých duhovkách si naopak pohrávají jiskřičky úsměvu. „Kolikrát jsem ti říkal…“ „Ano, já vím, omlouvám se,“ pokloním
autor: Deni & Sajü K tomuhle dílu bych jen chtěla říct, že jsme se dohadovaly se Sajü o tom, kolik vlastně klukům bude xD Já sama mám jistou úchylku na to, když je Tom mladší a Bill ten starší, Sajuš to má naopak
autor: Deni & Sajü „T’chi-moro, jsi nějaký zamyšlený. Trápí tvou mysl něco?“ Se zamyšleným výrazem se otočím k Mei Ying a pokusím se o nepatrný úsměv. Nechci, aby se trápila i ona, sama má vlastních starostí dost. Právě teď jsme v jejich osobních komnatách
