autor: Doris Bill seděl naproti Königovi a nechtělo se mu mluvit. Nevěděl jestli má brečet, nebo se hystericky smát. „Co budete dělat?“ prolomil nakonec ticho, když viděl, že detektiv se k tomu nemá. König se opřel lokty o svůj stůl a tvářil
autor: Doris „Pane Kaulitzi, už musíte jít. Váš bratr potřebuje být v klidu.“ Bill se zvedl ze židle, sklonil se nad Tomem a políbil ho na čelo. Tom se pousmál a pak otočil hlavu na druhou stranu, aby Billa neviděl odcházet. Bill
autor: Doris Bill kráčel za doktorem a s každým krokem se mu do očí vlévalo víc a víc slz. S každým nádechem cítil dezinfekční pach nemocnice a nebyl schopný vnímat nic jiného. Myslel jen na to, co udělá, až Toma uvidí. Ale
autor: Doris Tom ještě chvilku seděl v Billově pokoji a usmíval se. Teprve když uslyšel puštění vody v koupelně, zvedl se a odešel k sobě do pokoje. Byl právě tak nejvyšší čas se doupravit, zdlábnout nějakou večeři a vyrazit do klubu. Tom
autor: Doris Tom ještě chvilku seděl v Billově pokoji a usmíval se. Teprve když uslyšel puštění vody v koupelně, zvedl se a odešel k sobě do pokoje. Byl právě tak nejvyšší čas se doupravit, zdlábnout nějakou večeři a vyrazit do klubu. Tom
autor: Doris Leželi tak spolu ještě asi hodinu a moc nemluvili. Nebylo to potřeba. Bill objímal Tomovo nahé tělo a dýchal mu na krk, zatímco Tom ho prsty hladil pod tričkem po zádech. „Tome, co budem celej den dělat?“ zvedl hlavu Bill.
autor: Doris Bill Toma znovu políbil. Jednou rukou ho hladil na krku a druhou mu vjel do dredů. Tom se pochopitelně nebránil. Vychutnával si Billovy vášnivé polibky a držel ho za boky. Ani jeden si ještě před pěti minutami neuměl ani představit,
autor: Doris Bill se posadil vedle Toma a sklenice s džusem postavil před ně na stůl. Najednou mu vůbec nebylo do smíchu. Už nebylo cesty zpět. Za pár okamžiků bude muset říct všechno, co má na srdci. Proč teď neplatí pořekadlo, co
autor: Doris „Tome, sakra, vzbuď se,“ cloumal Bill se svým bratrem už dobrých pět minut. „Co je?“ zavrtěl se rozespalý Tom, ale oči neotevřel. „Zase se ti zdá o nějaký kozatý blondýně, co,“ řekl podrážděně Bill a dal si ruce v bok.
autor: Doris Bill utíkal dlouhou, úzkou uličkou. Bylo už dávno po půlnoci. Utíkal a vůbec se neohlížel, byl vyděšený. Každou chvíli si při útěku pomáhal rukama. Ulička byla tak úzká, že když rozpřáhl ruce, opíral se o zdi a ještě mohl povolit
