autor: Doris „Kurva, Thomasi, jdi si tim papírem šustit někam do prdele.“ Vyjel Bill na dredáčka, když ho už asi půl hodiny rozptylovalo od sledování televize šustění papíru. Tom seděl vedle Billa v uctivé vzdálenosti a v prstech žmoulal tátovo telefonní číslo. Už je
autor: Doris „Hele, Tome, tak je to s tebou?“ Otočila se Susane na svého kamaráda, když se cestou od Andrease zastavili u řeky, aby si Tom v klidu zakouřil. Ovšem teď už to moc klidné nebylo. Co jí měl proboha vykládat? Jen se zavrtěl
autor: Doris Tom div nepřestal úplně dýchat, když na svých rtech ucítil ty Billovy. Jeho klouby až zbělaly, jak křečovitě sevřel látku Billova trička. Najednou se snad i bál. Jistě, už se líbal, ale tohle bylo pro něj něco jiného. Přinejmenším něco úplně
autor: Doris O měsíc později „Já to pořád nechápu. Tak čím to mám teda vydělit?“ zabědoval Tom nad svým domácím úkolem z matematiky, když už se dvě hodiny snažil pochopit onu látku u Billa v obýváku. Za ten měsíc, co Billovi venčil Scottyho, se
autor: Doris Tom dodržoval Billovy podmínky a tak se Scottym skončil za městem. Šouravě se loudal po cestě a kopal před sebou kamínkem, zatímco Scotty pobíhal kolem a testoval v tlamě každou větev, na kterou narazil. Tom přemýšlel, k čemu mu tohle vlastně bude.
autor: Doris Tom byl ve škole celkem nesoustředěný. Odpočítával každou minutu do posledního zazvonění. Znamenalo to, že pak opustí školu, hodí si věci domů a půjde za Billem. Dobře… půjde pro Scottyho, ale s tím se pojil Bill. A to bylo pro Toma podstatně důležitější. Snažil
autor: Doris „Chtěl jsem se zeptat na Scottyho.“ Pípnul po chvíli a Bill jen nechápavě nakrčil čelo. „Jako na co?“ dopil poslední lok kávy a hrnek odnesl do dřezu. Cestou do Toma významně strčil, aby mu nepřekážel v cestě. Tom se trochu zamračil.
autor: Doris Tom nebyl schopný se pohnout ani o milimetr. A zároveň tak moc chtěl. Jen si nebyl dost dobře jistý, jestli chce nejraději zmizet, a nebo snad skočit Billovi kolem krku. Každou chvíli musel zaostřovat svůj zrak, jak se mu hlava lehce motala
autor: Doris Tom seděl v přiopilé náladě v křesle Gustavova obýváku a přihlouple se usmíval nad historkou, kterou ze sebe právě potil Georg. Jazyk se mu motal a tak pod návalem maximálního soustředění na každou hlásku vypadal velice vážně. Možná poprvé za svůj dosavadní
autor: Doris Než se Tomovi načetl jeho počítač, bleskurychle se převlékl a zasedl zpět za klávesnici. Byl zvědavý, co najde. I když tušil, že zas tolik se toho nedozví. Ale zajímalo ho to. Dosedl zpět na svoji židli, ležérně se na ní rozvalil
autor: Doris „Tome! Tome!“ Gustav se prodíral davem na školní chodbě za svým kamarádem, který už tak šel pozdě na hodinu chemie. Susane na něj čekala opodál a nervózně přešlapovala. Nechodila do třídy s Tomem, ale některé hodiny měli společné. Zejména ty rozdělené.
autor: Doris Tom se posadil na schody a sledoval toho psa. Přišel mu rozhodně zajímavější, než nezáživný rozhovor, do kterého se měl zapojovat. Nejraději by si k tomu zapálil, ale riskovat pár případných facek nechtěl. „Pojď sem.“ Natáhl ruku k čtyřnohému návštěvníkovi a dočkal se. Pes
autor: Doris Tom zaštrachal klíčema v zámku a vpadl do domu. Shodil ze sebe boty, tašku hodil ke schodům a zapadl do kuchyně. Měl pořádný hlad. Na školní obědy nechodil. „Jak bylo ve škole?“ ozvala se Simone, která se objevila mezi dveřmi do
autor: Doris Ahoj twincestní miláčkové. Tak jsem slibovala novou vícedílku a tady je. Co bych k ní měla na úvod říct? Ani nevím, jak mě napadla. Prostě to přišlo tak nějak z ničeho nic. Co byste ale asi měli vědět je, že kluci tu
