autor: Pajule Především se moc chci omluvit všem čtenářům(?) a čtenářkám, kteří ochotně čtou moji první twincestní povídku. A za co? Díly, vím, nepřibývají zrovna nějak extra často. Bohužel mám teď shon s učením a zájmů také nemám málo. Ke všemu jsem
autor: Pajule (o dva týdny později – konec ledna) „Bráško, nechtěl bys mě jít místo toho koukání pomoct?“ volal jsem na mého prince, který se vykláněl z okna a koukal na mě, jak vyhrnuji příjezdovou cestu ke garáži a chodníček na zahradě.
autor: Pajule To malé, černovlasé stvořeníčko se šibalsky zavrtělo na sedadle a spustilo své nohy na zem. Bill se postavil a udělal dva kroky k vedlejší sedačce. Nezapomněl přitom dále vysvlíkat svého brášku z širokých kalhot. Nevěděl, kde se to v něm
autor: Pajule Ahojky! Tak se vám zase ozývám společně s dalším dílem a mám na ty, kteří tuto ff čtou, malou otázku… Teď řeším to, jestli to mám skočit happy-endem či smutným koncem… Co vy na to? Jde mi o to, jak
autor: Pajule „Mmm… to byl tedy vážně skvěle strávený Silvestr,“ probudil se Billi s téměř nesrozumitelnou větou. Avšak sotva co otevřel svá očka, udiveně se začal rozhlížet okolo sebe. Byla ještě pořádná tma, občas byla slyšet nějaká ta rána od ohňostroje či
autor: Pajule „Uch, dneska je přeci ten Silvestr, Billi. Měli bychom to pořádně oslavit, co?“ pobrukoval si dredatý klučina a skákal okolo plotny, kde právě smažil na pánvičce kuřecí maso se zeleninou. „Hm…“zamručelo černovlasé stvořeníčko, které si právě dosedalo k jídelnímu stolu
autor: Pajule „Jak dlouho?“ pošeptalo to malé černovlasé stvořeníčko, které teď leželo v bratrově náruči. Ten ho pro změnu vískal ve vlasech a druhou rukou podpíral jeho hlavu tak, aby se mu mohl koukat do té rozehřáté čokolády. „Co jak dlouho?“ Blonďaté
autor: Pajule Dva mladí chlapci mlčky leželi na sobě ve skromně udělané posteli. Ten starší se odkulil stranou, hlavu si podepřel rukou a Billa si důkladně prohlížel. Bill roztomile krčil očka, protože jediným zdrojem světla byly dvě malé svíčky, které zapálili. Tom
autor: Pajule Ahojky všichni čtenáři a čtenářky mé úplně první twc ffky. Především vám chci poděkovat, že jste trpěliví, protože ty díly nepřibývají zrovna dvakrát… nejrychleji. Není to webmisskami, ale mnou. Také chci poděkovat… no… je to děkování?… za to, že to
autor: Pajule „Weck Mich Bitte Auf Aus Diesem Alptraum, Menschen Sehn Vor Lauter Bäumen Den Wald Kaum…..“ probudí mě mobil, který vyhrává pro mě velmi známou písničku Weck Mich Auf od Samyho Deluxe. Kdo mi může volat v devět ráno? Ke všemu,
autor: Pajule ,,Tomi, jak to?“ Billi se překvapeně a zmateně podíval na dredatého chlapce, který se ještě pořádně nedostal z toho šoku, který ho před malou chvílí postihl. ,,Já ti to, Bille, říkal. Říkal jsem, že máš jíst pravidelněji a výživněji. Ale
autor: Pajule ,,Bráško, to bude dobrý, uvidíš. Teď se jen musíš napít,“ utěšoval Tom svého bezvládného bratříčka, i když nevěděl, jestli se tahle slova opravdu splní. Nadzdvihl mu hlavu a sklenici mu přiložil k ústům. Mírně ji na klonil a Bill ztěžka
autor: Pajule Tenhle díl mi přijde takový nezáživný a celkem o ničem. Tak doufám, že se to alespoň trošičku bude dát číst a nebudete u toho usínat ;-)…Pajule Pomalinku otevřel dveře a jako myška přešel jen v boxerkách celou chodbu. Jediné okno,
autor: Pajule ,,Tomi, kam běžíš?“ křičel Billi, který se udiveně díval směrem, kudy Tom běžel. Odpověď se mu však nedostavila. Slyšel klapnutí dveří. Tomi šel do svého pokoje, ten zvuk zná moc dobře. Ještě chvíli stál chlapec před dveřmi koupelny, až se
autor: Pajule Zatímco Simone uléhala do postele vedle Gordona, Bill s Tomem se v malé chajdě hluboko v lese velice dobře bavili. Nedělalo jim nic starosti. Jen seděli a povídali si. Povídali si snad úplně o všem. „Billí, vydrž,“ zašeptal Tomi, vstal z postele a
