autor: Áďa Tak, zazvonil zvonec a Temnoty je konec. Doufám, že se vám to aspoň trošku líbilo a třeba se ještě někdy v budoucnosti sejdeme u nějaké další povídky, ale neslibuju 🙂 vaše Áďa Bill přecházel po pokoji jako tygr v kleci. David i
autor: Áďa Toma vzbudilo jemné pohlazení po tváři a lehký polibek na rty. Trošku sebou zavrtěl, něco zakňoural, ale přetočil se na druhý bok a spal dál. Nechtělo se mu procitnout do temné kruté reality, když se mu právě zdál tak nádherný, živý sen. Zdálo se mu, že ho probudily
autor: Áďa Tom seděl na chladném náhrobku a pravou dlaní se přitom dotýkal desky z leštěného mramoru. Byl tu sám už dost dlouhou dobu, nevěděl ani, jak dlouho. Bill ráno musel odjet do města, tak mu Tom řekl, že se sběhne podívat na hřbitov.
autor: Áďa Tom otevřel oči. Už se dávno sžil s tím, že po jejich otevření nic neuvidí. Občas se mu pořád ještě stávalo, že párkrát zamrkal v marné poslední naději, že by se přeci jenom něco málo změnilo, ale nikdy se to nepovedlo a
autor: Áďa „Billí… no tak, musíš taky něco sníst…“ „Ne.“ Tom nazlobeně odložil příbor. Podle směru hlasu mu bylo jasné, že Bill stojí u okna a protože své dvojče znal tak dobře, tušil na devadesát devět procent, že Bill nepřítomně kouká z okna. Na
autor: Áďa „Děkuji, už můžete jít, já se o něj postarám,“ zavrčel Tom odhodlaně, když ho doktor usadil vedle Billovy postele. Nechtěli ho sem pustit, ale on si to vydupal. Kdyby mohl vidět, spatřil by doktorův pohled, který ho označoval přinejmenším za
autor: Áďa „Uf, hotovo,“ vydechl Bill, když s úlevou strčil dort do lednice, aby tam vytuhnul. Měl ho hotový dost brzo, ostatně výroba byla dost jednoduchá, když to byl nepečený výrobek. Musel uznat, že se mu to docela i povedlo a už se
autor: Áďa „No tak, chyť si mě!“ zatleskal Andy rukama a Tom se po něm svižně otočil. Hrábnul volnou rukou sice jenom do vzduchu, ale minul blonďáka jenom o vlásek, to poznal. Udělal rychle svižný úskok vpřed a okamžitě pocítil, jak se
autor: Áďa „Opatrně, Tomi, je tu práh,“ navigoval Bill a opatrně kráčel okolo bratra, snažíc se mu cestu co nejvíc usnadňovat. Andreas ho přidržoval za ruku, protože Bill měl pořád tendence Toma chytat za nadloktí a vést ho, ale společně s doktorkou všichni
autor: Áďa „Au!“ Tom zavrávoral, snažil se vyrovnat balanc, ale nepovedlo se mu to a upadl na zem. Chtěl se zvednout, ale ostré tepání v noze mu to nedovolilo, pořádně si ji nakopnul o noční stolek nebo o skříňku, nevěděl, o co přesně to bylo,
autor: Áďa Bill sebou cuknul, když mu Andy zastrčil za ucho pramínek ofiny, která se mu uvolnila z natupírovaného culíku. Jak byl ztracený ve svých myšlenkách, tak dočista zapomněl na to, že je s ním v místnosti ještě někdo. Poplašeně zamrkal a zadíval se na Andyho.
autor: Áďa Prázdné hnědé oči bez jakékoliv jiskry se hořce zavřely, když Bill se slibem, že zítra opět přijde, odešel, a zalily se slzami. Tom si plně začínal uvědomovat, co se s ním při autonehodě stalo a jaké to bude mít následky. Oslepl. Už nikdy
autor: Áďa Bill se jako šílený hnal nemocniční chodbou. Už asi před hodinou sebou v Andyho náručí najednou zničehonic prudce trhnul, na okamžik měl před očima naprostou tmu a od té doby se ho svíravý pocit držel jako klíště. Neměl sice tušení, co přímo se
autor: Áďa Tom se ráno probudil s pořádnou bolestí hlavy. Zabručel, ale nechtělo se mu otevírat oči. Tu bolest už moc dobře znal, měl kocovinu jako blázen. Ach jo, kolik toho včera zase vypil? A co ho vlastně ke chlastu vedlo tentokrát? Aniž
autor: Áďa Po nějaké chvíli Georg vstal, hodil si Andreasovo bezvládné tělo přes ramena, vyměřil si krok, aby Toma vzbudil pořádným dupnutím na prsty u ruky a vyrazil s Andym v závleku směrem k pokoji. Na chodbě někoho z ochranky zavolal na Toma, a poté, co totálně
