autor: Becs Klečel jsem nad Tomovým tělem a poslouchal, jak jeho srdce bije čím dál tím pomaleji. Každé tiché buch, buch mi v uších znělo jako hromobití. Zběžně jsem pohlédl k nebi, abych zjistil, že paprsky slunce už olizují vrcholky budov. Jadrně
autor: Becs „Je skvělý mít tě zpátky, chlape,“ poplácal mi Andreas rukou po rameni a já sebou trhnul. V ráně na krku mi při tom zatepalo bolestí. Bylo neuvěřitelné, že už uběhlo tolik dnů od chvíle, kdy mě Bill pokousal, a ještě
autor: Becs Snažil jsem se Billa rozptýlit, co to jen šlo, jenže když nezabral ani návrh na divoký sex, prostě jsem to vzdal. Takže se mi uvelebil na hrudníku a nechal mě, ať mu zdravou rukou kreslím na záda osmičky. Do plesu
autor: Becs Těch pár dní, co zbývalo do velkého plesu a příjezdu Billova otce, uteklo až moc rychle. Tolik jsem si zvykl na život na zámku, že jsem si na ten minulý skoro nevzpomněl. Nikdo z mých starých známých mi nechyběl. Jen
autor: Becs Z Billa jako by se rázem stal úplně někdo jiný. Nebyl jsem si jistý, jestli to bylo krví, sexem nebo kombinací obojího, ale rozhodně jsem si nehodlal stěžovat. Najednou zmizel ten náladový výbušný morous, u kterého jsem nikdy nevěděl, jak
autor: Becs „Co je tady?“ ukázal Tom na prosklenou stěnu, za níž jako by poblikávala drobná světýlka. „To je jen bazén,“ mávl jsem lhostejně rukou. Nebyl jsem fanda dlouhého rachání se ve vodě a nikdy jsem opravdu nepochopil, co na tom lidi
autor: Becs Probudil jsem se dřív než Tom. Zůstal jsem ležet úplně nehnutě a jen naslouchal pravidelnému tlukotu jeho srdce. Něco se mu muselo zdát, protože v jednu chvíli začalo zběsile uhánět a pak se zase vrátilo do klidného tempa. Ve tmě
autor: Becs Když dlouhou chodbou dozněly Billovy kroky, frustrovaně jsem sebou hodil do matrace a několik vteřin jsem vztekle kopal nohama. Já jsem fakt expert na totální posrání všeho. Tak dlouho jsem čekal, než mi Bill řekne, že mě miluje, a já
autor: Becs Přizpůsobit se upířímu životu na zámku bylo až překvapivě snadné. Být vzhůru v noci a přes den spát, jsem byl zvyklý už s předchozího zaměstnání, ale tady to bylo ještě jednodušší. Okna v Billově ložnici byla přes den uzavřená tak
autor: Becs Bill zastavil proud mých otázek tím nejjednodušším způsobem, jaký znal, a tentokrát to nezahrnovalo zlomení ruky. Popadl mě svýma jemnýma rukama za obě tváře a líbal mě s takovou náruživostí, až mi z toho měkl mozek a tvrdnul klín. Pořád
autor: Becs „Kam to jdeme?“ zeptal se mě Tom, když jsme vypadli z babiččina domu, minuli mé auto a pěšky se vydali podél řeky na jedné straně a vysokých domů na druhé. „Potřebuju se jen někde stavit, než se vydáme domů,“ odbyl
autor: Becs Poslechl jsem babiččin příkaz a tiše jako myška vystoupal po schodech do patra. Dveře do mého pokoje byly otevřené dokořán. Oknem sem proudilo zlatavé světlo a dopadalo na postel, která mě přímo vábila, abych si do ní lehnul a oddal
autor: Becs „Není toho moc, co bych mohl říct,“ pokrčil jsem rameny na Billovu otázku. Tolik mě oslňoval jeho vzhled, že jsem byl nadšený, když se mi podařilo dát dohromady smysluplnou větu, natož abych tu vyprávěl nějaký strhující životní příběh. Popravdě mě
autor: Becs Příští noc jsem se znovu vydal do metra a dle očekávání jsem našel partičku znovu postávat u vstupu do tunelu. Rozhlíželi se a čekali, až se nástupiště vyprázdní, aby mohli proklouznout dovnitř. Kreténi. Pravděpodobně čekali, že tam na mě znovu
autor: Becs Vím, že upíří povídky zažily svůj vrchol už před nějakou dobou, ale co bych to byla za spisovatelku, kdybych si to taky nevyzkoušela? Dřív, než se pustíte do čtení, bych chtěla poděkovat Bitter, která mi neskutečně pomáhala. Díky jejím reakcím
