autor: Becs „No to snad ne.“ „Opravdu chce rozpustit celou radu?“ „Kdo to kdy slyšel?“ „Neuvěřitelné.“ V síni vybuchl přímo ohňostroj výkřiků. Všichni členové rady v ní zasedali už několik století a nikdo nikdy neslyšel o tom, že byla rozpuštěna celá rada
autor: Becs Seděl jsem na naší posteli v severní věži a poslouchal zvuky puštěné sprchy. Za okny už zase hustě padal sníh a silný vítr ho rozfoukával do všech stran. Povzdechl jsem si a promnul si ruce, abych se trochu zahřál. Bylo
autor: Becs „Krvemor,“ vykřikl jsem na léčitele, jakmile jsem rozrazil dveře ošetřovny. Překvapeně vzhlédl od Tomova zápěstí, pravděpodobně mu zrovna měřil tep. Na druhé straně postele seděla Sonja a držela Toma za ruku, tak jak jsem to v posledních dnech dělal já.
autor: Becs „Ty jsi věděla, že se to stane. Proč jsi mě nevarovala dřív? Jak už je to dlouho, co víš, že se tohle všechno stane?“ rozkřičel jsem se na Sonju, jakmile se za námi zavřely dveře jedné z knihoven hned vedle
autor: Becs Nastal konec světa a já už neměl pro co žít. Tak proč jsem tady pořád byl? Proč jsem dýchal a mé zlomené srdce dál tlouklo, když už nebylo nic, pro co bych žil? Seděl jsem vedle Tomova lůžka a držel
autor: Becs „To jsem asi přehnal, co?“ kousl jsem se do rtu, když se ode mě Tom vzdaloval a svým ohromným tělem si razil cestu mezi lidmi. „Měl bych jít za ním.“ Pohlédl jsem na Sonju, ale ta jen kulila oči a
autor: Becs Kuchyní se ozýval cinkot příborů a hlasitý hovor. V těchto místech to byl naprosto nepatřičný zvuk, zvlášť proto, že většina hlasů byla mužských. Otevřel jsem dveře a našel jsem všechny tři Billovy kamarády, jak do sebe cpou snídani. „Tome,“ pousmál
autor: Becs Jasně, že se Cass musel předvádět jako idiot a hned vyšplhal na nejbližší pouliční lampu, aby z jejího vršku zase seskočil zpátky na zem. Celý zubící se připojil k ostatním a nesl se jako páv na přehlídce. „Tohle jsou Cassian,
autor: Becs „Do prdele, kdo to sem dal?“ „Kámo, tys do toho vážně šlápnul?“ „Nesměj se, idiote. Proč jsou všude kýble s barvou?“ „Protože tady probíhá přestavba. Říkal jsem ti, ať dáváš pozor.“ Zavrtěl jsem se v přikrývkách a otevřel oči. V
autor: Becs Volnou rukou jsem pohladil kožený interiér sedadla v limuzíně. Byl jsem vděčný, že jsme z terénního auta brzy přesedli do takto luxusního vozítka. Z hradu vedla jen opravdu hodně špatná cesta, ale jakmile jsme se dostali do civilizace a silnice
autor: Becs Prásknul jsem sebou o podlahu, až se mi dech zadrhl v hrdle a já mocně lapal po dechu. Pokoušel jsem se posbírat, jak jen nejrychleji to bylo možné, ale bolest v zádech nepolevovala. „U Drákuly, máš výdrž jako holka,“ ohodnotil
autor: Becs V jídelně to hučelo jako v úlu. Všichni si mezi sebou začali špitat, až mi z toho bzučelo v hlavě. „Fajn, tak ho přiveď. Opravdu pečlivě ho prošacuj. Nesmí s sebou mít ani lžičku, jasné? A kolem něho bude plná
autor: Becs Místnost kolem mě se rozpíjela a podivně houpala. Pokoušel jsem se zaostřit, ale oči mě nechtěly poslechnout. Zatřepal jsem hlavou a zkusil to znovu, ale ani teď jsem se nedočkal zlepšení. Sotva, že jsem na tabuli dokázal rozluštit tahy křídou,
autor: Becs Bill mi jako osobní ochranku přidělil Jareda. Byl jsem mu za to vděčný, protože jsem ho znal z dřívějška, věděl jsem tedy, že je to milý chlapík. Pro jistotu jsem však vytěsnil všechny jeho emoce. Nechtěl jsem vědět, jak moc
autor: Becs Odvedl jsem Toma do nejbližší prázdné místnosti, kterou byl malý nepoužívaný salónek. Tvářil se dost vyjukaně, ale tím jsem se nemohl nechat odradit. Potřeboval jsem mu říct všechno, co jsem se dozvěděl, už jen kvůli jeho vlastní bezpečnosti. Teď vážně
