Vampire sunrise II 10.
autor: Becs Leželo se mi až moc pohodlně na to, abych byl v posteli sám. Do mého osobního prostoru byl natlačený Bill a tím svým dokonalým zadečkem se mi tiskl do klína. Můj kámoš na to pochopitelně reagoval po svém a hrdě
autor: Becs Leželo se mi až moc pohodlně na to, abych byl v posteli sám. Do mého osobního prostoru byl natlačený Bill a tím svým dokonalým zadečkem se mi tiskl do klína. Můj kámoš na to pochopitelně reagoval po svém a hrdě
autor: Becs „No, nakonec to ani nebyla taková hrůza, co?“ poplácal mě otec po zádech a do ruky mi vrazil pohár s vínem. „O čem to mluvíš?“ zamumlal jsem rozmrzele. Právě jsem za sebou měl první setkání s klanem, který zapříčinil smrt
autor: Becs „Tome? Tome?“ Nějaký povědomý hlas ke mně přicházel z velké dálky. Jenže já jsem měl pocit, jako bych vážil snad tunu a i má víčka byla těžká. Nechtělo se mi otevřít oči, natož se vůbec pohnout. Postel pode mnou byla
autor: Becs Klopýtal jsem hradními chodbami a byl rád, že nepotkávám ani živou duši. Všichni očividně měli na práci něco lepšího, než se potulovat hradem. Anebo to možná bylo tou zuřivou vánicí, která burácela za okny, až se skleněné tabulky otřásaly. Každý
autor: Becs Vyhříval jsem se v teple plamenů, které mi dopadaly na tvář z krbu po mé levici. Byl jsem vděčný, že je má královská kancelář zařízena moderně, ale zároveň útulně. To znamená nikde žádné vyřezávané ornamenty ve dřevě, ani zlaté sochy
autor: Becs „Kam mě to vlečeš?“ vyptával se Tom, ale nechal se poslušně táhnout hradem až k soukromé chodbě, kde bydlel můj bratr. Strážní nám otevřeli dveře, aniž by se na něco vyptávali, a tak jsme prošli kamenným průchodem do útulné předsíně.
autor: Becs Jakmile se Bill vydal změnit osud tisíců jeho poddaných, vrátil jsem se zpátky do postele. Ještě jsem z ní mohl cítit pach našich spojených těl, ale dneska mě to nevzrušilo tak jako dřív. Lehl jsem si na bok, přitáhl si
autor: Becs „Připravený vládnout?“ zamumlal Tom, aniž by otevřel oči. Obří rukou se podrbal na hrudníku a zavrtěl se, takže mu přikrývka sklouzla k pasu. Musel jsem několikrát polknout, abych se vzpamatoval. Vypracované břicho přímo svádělo k nakousnutí. „Snad jo,“ odpověděl jsem
autor: Becs Stál jsem jen několik kroků před trůnem a vpíjel se do tváří, které ke mně vzhlížely. Přede mnou na koleni klečel muž a v pozvednutých rukou držel korunu. Už nejméně půl hodiny odříkával sérii latinských slov. Modlitba pro korunu. Modlitba
autor: Becs Hurá, Becs je zpátky!! No dobře, takže žádné ovace. Ve skutečnosti jsem nepřestala psát, jen jsem si na tuhle povídku nechala dost času, aby byla přesně podle mých představ. Prostě na sebe nespěchám. Teď je na čase, abych se o