Vezmeš si mě? 7. (konec)
Asi to tak mělo být už od začátku. Prostě jim nebylo souzeno zůstat spolu. A proč by taky jo, když jsou vlastně bratři! Ba dokonce sourozenci! Bill chápal, že kdyby zůstal s Tomem, nikdy by nemohl jít po ulici a políbit jej
Asi to tak mělo být už od začátku. Prostě jim nebylo souzeno zůstat spolu. A proč by taky jo, když jsou vlastně bratři! Ba dokonce sourozenci! Bill chápal, že kdyby zůstal s Tomem, nikdy by nemohl jít po ulici a políbit jej
„O tomhle jsem snil tak dlouho,“ špital Tom, zatímco horlivě líbal Billovo křehké tělo, které se mu samo nabízelo. Bill slastně přivíral víčka. Už ten způsob, kterým jej Tom držel v náručí byl něžný a vůbec ne tak drsný, jako ten Kimin.
Bill Toma pomalu dovedl až do svého pokoje. Tom na něj koukal zpod závoje slz a tiše popotáhl. „Proč mi to chceš udělat? Opravdu mi chceš takhle ublížit?“ špitl tence a pomalounku Billa tlačil na přivřené dveře, dokud se pod tíhou jejich
Dny ubíhaly jako voda, až chybělo jenom sedm dní do Svatby… Už jenom sedm dní dělilo Toma buďto od naprostého vítězství nebo prohry. Jenomže zatím to více směřovalo k prohře. S Billem už vycházeli celkem normálně, ale pořád to ještě nebylo vůbec
„Jak to, že nejsi u ní?“ zeptal se ne moc mile Tom a podezíravě na bratra pohlédl. Bill si skousl spodní ret a rychle vymýšlel nějakou vhodnou výmluvu. „Nějak mi nebylo dobře,“ šeptl a otočil se k němu zády. Tom udělal totéž,
„Fajn, já jdu, ale pamatuj, co jsem ti řekl,“ štěkl po něm ještě Bill vztekle a vykročil směrem ke dveřím, kam ukazovala Tomova ruka. „Sem tady beztak jenom kvůli Kimi, ona mě o to požádala a já jí to tedy splnil. Ale
Na bukové dveře se ozvalo lehké klepání. Smutné oči se podívaly tím směrem, avšak jejich majitel neměl dost síly ani vstát, natož pak ještě jít je otevřít. Když se ale klepání ozvalo i podruhé, nakonec přeci jen nějak ukecal své tělo k