autor: Rachel První, jasné paprsky bílého, denního světla se prodraly skrze závoj snů a hustou, černočernou tmu a vůbec poprvé za několik dlouhých hodin zesílily svůj jas, až jejich světlo dokázalo oslepit i spící mysl černovlasého chlapce. Bylo to jako něco mimořádného,
autor: Rachel Dlouhé, štíhlé prsty jen letmo přejely po lemu zelené košile a jejich majitel jen vysíleně vydechl, očima těkajíc po liduprázdné, nicneříkající nemocniční chodbě. Pevně stisknul své zpocené dlaně k sobě, poposedl si na jednom z bílých, kožených křesílek a nervózně
autor: Rachel Inkoustově černá, tmavá obloha povolila svůj černočerný, noční kabát a ustoupila tak ze své tmavé barvy, kterou v několika posledních hodinách ovládala. Bělavé páry a mlhy nad spícím městem se pomalu rozplývaly… až po nich zůstalo jen několik růžových červánků
autor: Rachel Z plných, pootevřených rtů se vydral slabý výdech a pravidelné, rychlé kroky zanikly v nerušeném nočním tichu nemocniční chodby. Hnědé, mandlové oči pomalu zamrkaly a mladý lékař jen vzhlédnul k pohledu před sebou. Stál tady, na místě, na kterém se
autor: Rachel Hnědé, mandlové oči pomalu zamrkaly a už poněkolikáté se upřely na bílé sklo, aby mohly svým prázdným, nicneříkajícím pohledem spočinout na tmavnoucí krajině za oknem. Pozorovaly každé, byť jen sebemenší zachvění, sledovaly, jak se další den blíží ke konci a
autor: Rachel Jemná bílá dlaň pomalu sjela po hebké sněhobílé peřině a zastavila se někde u jejího lemu, který pevně stiskla svými prsty. Její majitel jen vysíleně vydechl a přitáhl si teplou látku blíž ke svému třesoucímu se tělu. Uvolněně do ní
autor: Rachel Dlouhé, štíhlé prsty sjely z chladného, okenního skla a pomalu spočinuly svými bříšky na uhlově černé, husté hřívě. Chvíli si jen tak pohrávaly s jejími pramínky a po několika dlouhých minutách zajely do hustých pramenů a pomalu si pohrávaly s
autor: Rachel Dlouhé, štíhlé prsty s pečlivě upravenými černými nehty se znova poslepu natáhly k malé, přeplněné poličce a nato už poněkolikáté zajely malým hřebenem do pracně vytvořeného dikobrazího účesu. Jejich majitel se sám pro sebe usmál, a zatímco hřeben vystřídal lak
autor: Rachel Polední slunce už stálo vysoko na obloze a jeho zář naplnila celé město. Vyplnila každou skulinku, každou temnou uličku prozářila a v každém okně se odrážel její blyštivý lesk. Dokonce i v tom jednom ze sta nemocničních, osoba za ním
autor: Rachel První paprsky vycházejícího slunce už stačily prozářit celou oblohu s prvními ranními červánky a už teď svým jasem a září probouzely celé spící město do nového, červnového dne. Každého pošimraly na nose, každému přistál na řasách jejich dlouhý, třpytivý vlas,
autor: Rachel Stříbřité světlo letního měsíce prozařovalo celou tmavnoucí oblohu spolu s blyštivými odlesky malých, třpytících se hvězd a jasný měsíc, pán noční oblohy poklidně shlížel dolů na odpočívající a usínající zem. Jeho stříbrný paprsek dopadl všude – i do potemnělého, svíčkami
autor: Rachel Sluneční paprsky odpoledního slunce se volně opíraly do velkého okna nemocničního pokoje, který zalily svým jasem, hřejivým teplem a blyštivými odlesky, míhajícími se na bílých stěnách pokoje. Zvědavě se dívaly a nakukovaly dovnitř, a když k nim vzhlédla usmívající se
autor: Rachel Slabé sluneční paprsky se rozzářily svým ranním jasem a svými třpytivými odlesky zahalily celou blankytně modrou oblohu. Opustily svůj zlatý sluneční palác, ve kterém až dosud odpočívaly a prodraly se skrz slabou mlhu, která se vznášela nad spícím městem v
autor: Rachel Tomovy oči pomalu vzhlédly k těm Billovým a Tom se zadíval do černovláskovy tváře. Zdálo se mu to… nebo se v tom hlubokém moři čokolády opravdu mísily obavy… a nejistota? „Copak se stalo, Billi?“ optal se něžně a prsty lehce
autor: Rachel Husté černé řasy se slabě zamihotaly nad jasnými paprsky zářícího slunce a Bill si poposedl na bílém okenním parapetu, který byl jeho oblíbeným místem. Pohodlně se uvelebil a zády opřel o bílou stěnu tak, aby se pohledu jeho očí naskytl
