autor: Rachel Jasné světlo ranních slunečních paprsků ozářilo svým leskem celý pokoj, až doteď ponořený do náruče spánku. Svým teplem a světlem zalilo každý tmavý kout a opatrně a velmi pomalu se začínalo vkrádat spícímu černovlasému chlapci pod pevně semknutá víčka. Ale
autor: Rachel Jemné bílé ruce uložily do velké tašky poslední nezbytnosti a černovlasý chlapec si spokojeně oddychl. Naposled se porozhlédnul kolem sebe, jestli tu náhodou něco nezapomněl, když se však jeho očím nenaskytlo nic, co by si chtěl vzít na ty dva
autor: Rachel Hnědé mandlové oči přelétly svým pohledem po dvoustránce plné slov a černovlasý chlapec si jen sám pro sebe povzdychl, upírajíc oči na text před sebou. Slunce příjemně hladilo jeho tvář hřejivými paprsky a teplý letní vánek, vanoucí do pokoje pootevřeným
autor: Rachel S listy stromů si pohrával teplý letní větřík a rozzářené paprsky odpoledního slunce dopadaly svým světlem a teplem na celou zem a ozařovaly úzkou cestičku, po které ruku v ruce zamilovaně kráčeli dva chlapci. Jejich prsty, propletené s prsty toho
autor: Rachel Na sluncem ozářené věži odbily hodiny půl třetí a zvuk zvonu se roznesl celým městem – až k ordinaci mladého lékaře, stojícího před velkým, naleštěným zrcadlem. Tom se zhluboka nadechl a téměř polonahý se natáhnul pro černé XXL tričko s
autor: Rachel Štíhlé prsty sjely svými bříšky po látce oblečení a Tom se naposled zhlédnul v zrcadle, poupravujíc si svůj zelený lékařský svršek. Bylo časně ráno, když dnes vstával, teď, když se však za ním před chvílí zavřely dveře ordinace, měl pocit,
autor: Rachel Ahoj vážení a milí,zazvonil zvonec, povídky je konec:-D Né, sranda… konec ještě být nemůže, ale určitě vám nepíšu jenom tak, z dlouhé chvíle. Jde o zveřejňování povídky v dalších čtrnácti dnech. Nedělala bych to, kdybych k tomu neměla důvod. Ten
autor: Rachel Dlouhé štíhlé prsty pozvedly malý šálek k pootevřeným rtům a mladý lékař se požitkářsky napil své ranní kávy, která mu rozproudila krev v žilách a donutila jeho mozek připravit se na několik následujících hodin práce. Uvolněně se opřel o opěradlo
autor: Rachel Vůbec nebyl sto si uvědomit, jak dlouho jej líbal. Bylo to jako pohádka, jako nádherný sen, kdy se jeho rty poprvé otřely o ty Billovy a splynuly s nimi v prvním jemném polibku. Jako by pro jejich majitele najednou neexistovalo
autor: Rachel Modrá propiska, až doteď spočívající v štíhlých, dlouhých prstech, opustila své dosavadní místo a s tichým zvukem spočinula na desce stolu mezi několika papíry. Plné rty opustil slabý výdech a Tom jen bezradně složil hlavu do dlaní, přivírajíc víčka. V
autor: Rachel Sluneční paprsky, až doteď skryty za kopcem, zvědavě vykoukly, a svým hřejivým teplem zalily celé město, probouzející se do nového červnového dne. Jejich zlatá zář a jas pronikl všude, i do nemocničního pokoje k spícímu černovlasému chlapci, jehož mysl byla
autor: Rachel „Tak se zatím mějte hezky a užívejte ty předepsané léky pořád v tom samém intervalu. Za týden se mi přijďte ukázat, výsledky testů už budou do té doby zpracovány a my budeme vědět, co dál,“ Tomovy rty se zvlnily do
autor: Rachel Dlouhé štíhlé prsty sáhly po klice bílých dveří a z Tomovy ordinace vyšla vysoká hubená postava. Tom za sebou dveře spěšně zavřel a mrknul na své hodinky na levém zápěstí. Ukazovaly mu něco málo po šesté hodině a Tom podvědomě
autor: Rachel Dlaně černovlasého chlapce, sedícího na posteli, se už poněkolikáté roztřásly strachem a nervozitou a Bill je jen marně tisknul k sobě, aby je zbavil až mrazivého chladu. Teplo mu bylo docela dost, avšak jeho prsty se podobaly kusům ledu. Pomalu
autor: Rachel Červnové letní dny už zcela ovládlo sluneční počasí, vysoké teploty a dlouhé večery, díky nimž se noci zkracovaly a dělaly tak samotné dny delšími. Každému ubíhaly velmi pomalu a v klidu, to se však nedalo říci o Tomovi, který v
