Tohle je poslední díl. Už jsem nevěděla, jak mám pokračovat, proto mi to chvíli trvalo, než jsem ho vymyslela. Za což se omlouvám, i když nevím, jestli si na tuhle povídku ještě někdo vůbec vzpomene. Pokud ano, tak se omlouvám za konec,
Nevím, jak dlouho takhle stojíme vykloněni z okna. Stáli bychom tak asi celou věčnost, kdyby do pokoje nevrazila mamka. ´To snad neumí klepat, nebo co?´ zavrčím v duchu. „Co to? Co to tady děláte?“ zděsí se mamka. Naštvaně, ale zároveň vyplašeně, se
Tak jsem něco sesmolila:) Možná vám to přijde zmatené, ale něco mám už napsáno na papíře a jak to přepisuju do compu, tak to i trochu měním. A taky aby jste pochopili, co bude odteď kurzivou, tak se ocitáme z5 v přítomnosti,
Zvednu pohled plný zoufalství a zadívám se na svého bratra. Nepřítomně se dívá před sebe. Vycítí můj pohled a zvedne ke mně oči zalité slzami. I přes protestující pohledy rodičů se zvednu a Billa obejmu. „No tak, Billí, neplakej. Budu jen o
„Co teď?“ otočím se na bratra. „To bych taky rád věděl,“ odpoví mi stejně zděšeně. Vím, že bych se měl více starat o následky našeho polibku, který mamka viděla, ale více mě zajímá, jestli Bill znovu něco cítil. Já totiž ano. Znovu
Ke konci to není vyprávěný z pohledu Toma. No snad to poberete:) V dalším díle to už bude zase normal;) Mno a není to moc dlouhý, nějak mi to nejde psát. K mému velkému překvapení to nejsem já, ale Bill, kdo zruší
Nejdřív jsem si myslel, že Billovi skočím do postele nebo mu seberu peřinu, což ho zaručeně probudí, ale po vstupu do pokoje okamžitě změním názor. Jakmile jsem totiž brášku uviděl zamuchlaného v posteli, rozhodl jsem se ho probudit o něco šetrněji. Přistoupím
Když za posledním odcházejícím zapadnou dveře, otočíme se s bratrem a náš pohled utkví na ne zrovna malém bordelu v obýváku. A to jsem ještě neviděli kuchyň. Po asi hodině a půl důkladného uklízení se konečně dostaneme do pokoje. V životě jsem
Je to úvodní dílek. Moc se toho neděje, ale nějak vás od děje dostat musim:) Chlapec sedící u okna se jen nepřítomně dívá na rušnou ulici pod sebou. Je zcela ponořen do svých vzpomínek, které vyvolal rozhovor. Rozhovor, který se před měsícem
