autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Byl už večer a my stále leželi a odpočívali na pohovce. V místnosti bylo jen příjemné přítmí, jelikož Tom zatemnil a rozsvítil jen malou lampičku v rohu místnosti. Bylo mi tak neskutečně dobře. Celé to odpoledne
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Na odpoledne jsem se zašel projít do parku, kde jsem se nakonec usadil na jedné z laviček u dětského hřiště a sledoval jsem děcka, jak si hrála a křičela. Skoro živě jsem mezi nimi viděl Billa
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Když mi ráno zazvonil budík, hned jsem vylezl. Zato s Tomem to ani nepohnulo, spal jako pařez a tiše chrápal, sem tam si dokonce pomlaskával. Byl vážně roztomilý. Udělal jsem si ranní hygienu a učesal se.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Zavřu za námi dveře od bytu a zamknu. Bill se mi třásl v náručí zimou, i když jsem mu nakonec dal svoji bundu. Byl úplně promrzlý. Jako kdybych mu to neříkal, že? Ale já jsem vždy
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Promiň,“ pošeptá Bill a kouká se mi do očí. Chytne mě lehce za ruku. „Vážně se omlouvám. Byl jsem přecitlivělý, promiň mi to. Nechci si kazit tenhle krásný večer,“ povzdechne a prsty mi sjede po ruce.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Když jsme zastavili, tak jak rychle sem Tom vlezl, zase vylezl, a rychlým krokem šel pryč. „Počkej,“ křiknu, protože mi celkem rychle utekl. Rozejdu se rychle za ním. Seběhl z dráhy a až tam se zastavil,
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Běžím obchoďákem k butiku, kde pracuje Bill, a každých pět vteřin se dívám na hodinky, jelikož mám půlhodinové zpoždění. Snad už neodešel. Nemůžu za to, že vše nešlo podle plánů a přípravy trvaly o něco dýl.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Když si zapnu knoflíček u kalhot, podívám se na Toma. „Jsi naštvaný?“ „Proč bych měl?“ zeptá se nechápavě a sebere ze země kalhoty. Dojdu k němu a chytnu ho za boky. „Ale… to nic. Jen… bylo
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Pomalu dojdu k východu a sleduji nápis nad dveřmi vyznačující ‚Exit‘. Povzdechnu a zastavím přímo mezi dveřmi. Co když ho ztratím už navždy? Co když ho tímhle odchodem opět raním? Dobře, možná mi ublížil, ale neudělal
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Pochoduji s iPhonem v ruce a bolestí hlavy po kuchyni. Přetáčím mobil mezi prsty a stále váhám, zda mám Billovi zavolat nebo alespoň napsat. Mám starost o to, jestli včera došel v pořádku. Sednu si na
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Najednou mě probudil něčí hlas. Tak nepříjemný a upištěný. Otevřel jsem pomalu oči a nad sebou viděl tu červeně zmalovanou hubu. Martha. Nic lepšího mě potkat nemohlo. „No tak, Bille, prober se!“ křikla a plácla mě
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Zůstal jsem tam stát. Jen jsem se díval, jak mi mizí před očima a jak mě opouští. Právě jsem ztratil to jediné, co mám. Ztratil jsem svůj život. A jen vlastní vinou. Jak jsem jen mohl
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Celý den jsme spolu s Billem moc nekomunikovali. Každý jsme se najedli zvlášť a pak si dělali své. On koukal na televizi a já seděl v ložnici u stolu s laptopem. Nakonec se sebral a odešel
pokračování Přetáhne si přes hlavu triko a poté se zapře rukama vedle mé hlavy, načež se hladově přitiskne k mým rtům. Ještě si ho na sebe víc tisknu. Prsty se prodírám v jeho copáncích a polibky mu oplácím. Po chvilce jednou rukou
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Po dobré půl hodině jsem vyšel z ložnice ven. Rozhodl jsem se, že to zkusím znovu. Tom seděl v tureckém sedu na zemi v obýváku s nějakou krabicí. Opatrně jsem k němu došel. Bál jsem se
