autor: Gia *** Bill*** Probouzel jsem se do brzkého rána a cítil ten přihlouplý úsměv na rtech, který se mi z obličeje poslední dny nedařilo smýt… ten, který mi tam vyčarovaly všechny ty chvilky a okamžiky, které jsem mohl strávit vedle bratra.
autor: Gia *** Tom*** Bill na mě nalehl celým svým útlým tělem, vlasy mu padaly doprostřed tváře a vypadal jako jedna z těch porcelánových panen, které měla naše protivná sestřenice kdysi hodně dávno vzorně narovnané jednu vedle druhé uprostřed postele. Možná bych
autor: Gia *** Tom*** Roztřesenou dlaní jsem sirkou zapálil poslední svíčku v pokoji. Samou nervozitou, která mnou doslova otřásala, jsem ji pozapomněl sfouknout a ošklivě si popálil ukazováček pravé ruky. Ublíženě jsem ho chladil v pootevřených ústech a pozoroval všechnu tu nádheru,
autor: Gia ***Tom*** Ostré polední sluneční paprsky mě nadobro vyhnaly z postele. Přestože bych si ještě rád pospal, tohle byla věc, kterou jsem nesnášel. Vždycky mě hrozně štípaly oči, slzely. Ačkoliv to bylo teprve pár hodin, co jsem cestovní tašku uložil nahoru
autor: Gia *** Tom*** Pomalu jsem cítil, že droga začíná působit. Nepotřeboval jsem toho nějak moc, dlouho jsem abstinoval, takže na sebe účinek nenechal dlouho čekat. Přesto. Místo toho, abych se držel zpátky, tak jsem s díky přijal další ubalený joint. Pozoroval
autor: Gia *** Tom*** Lehce jsem patou tenisky přikopl vrzající dveře, které se mermomocí odmítaly zavřít na doraz. Konečně se líně a s hlasitým protestem definitivně zavřely. Chvíli jsem balancoval s taškami v náručí, nakonec jsem nad gravitací přece jen zvítězil a
autor: Gia *** Bill*** Vylekaně jsem se vyšvihl do sedu a snažil se zorientovat v tom zmatku okolo. Všiml jsem si shrbené poskakující postavy u dveří a podle obrysu kšiltovky jsem v ní poznal Toma. Do prdele, vždyť já jsem neuklidil ty
autor: Gia *** Tom*** Věděl jsem, co chce bratr slyšet. A já si nepřál nic jiného, abych to mohl bez pocitů viny, strachu a nejistoty vyslovit. Lehce jsem jej líbnul na nos. „Tohle už od tebe nechci slyšet, Bille, prosím… respektuj mé
autor: Gia *** Bill*** Tom se mlčky vytratil od netknuté snídaně, přestože vypadala docela lákavě. Přehodil přes sebe teplou mikinu a na Gustavovu a potažmo i mou nevyřčenou otázku: „Kam jdeš?“ odpověděl lehkým kývnutím hlavy. „No, já… chtěl jsem něco probrat s
autor: Gia *** Bill*** Všiml jsem si, že barva Tomova obličeje mírně zesinala a doslova ve mně hrklo. Opatrně jsem chytil jeho tvář do dlaní a nemusel jsem být zrovna zdravotní bratr, abych poznal, že má horečku. A to pěkně vysokou. Odběhl
autor: Gia *** Bill*** Seděl jsem na svém oblíbeném místě hned u okýnka a spolu s ubíhající krajinou vnímal jen uklidňující melodii, která se mi linula do uší z mého přehrávače. Klidně jsem si podupával špičkou boty do taktu, čelo opřené o
autor: Gia *** Tom*** Stál jsem tiše vedle Billa ve výtahu a pozoroval náš odraz naproti v zrcadle. Jsme si tolik podobní, a přitom jeden druhému na míle daleko. Zvláštní pocit. Bratr lehce zaklonil hlavu a přivřel oči. Ucítil jsem jemnou vůni
autor: Gia *** Tom*** „Hele kámo díky za pokec, ale budu muset nabrat směr domov.“ Letmý pohled na display videa mě upozornil na to, že se blíží devátá hodina večerní a já, ačkoliv jsem měl v plánu vyhýbat se bratrovi snad donekonečna,
autor: Gia *** Bill*** S odporem, který mi musel přímo sršet z očí, jsem se natáhl pro svůj deník a bleskurychle jsem vystřelil z pokoje. Brada se mi chvěla rozčílením a já nechtěl, aby mě viděl takhle. Nechtěl jsem, aby viděl, jak
autor: Gia *** Tom*** Zábava byla v plném proudu, ale já začínal být docela unavenej. Většinou jsem s pitím neměl problémy, no, ale dneska jsem zřejmě trochu přebral. Kathrine nám všem radostně oznámila, že nastal čas, kdy si chce rozbalit zbytek dárků.
