autor: Mintam „Ty je snad znáš?“ zeptá se mě, když už mu dobrou chvíli na záchodech ubrouskama smývám krev a šmouhy z obličeje.„Ty seš tady asi nový, že nemáš tu čest.“„Nastoupil jsem v pololetí, moc lidí tu ještě neznám.“ Sykne a lehce
autor: Mintam „Moc ti to mluví,“ podotkne jen Tom a v jedné z klidných chodeb školy mne opře o stěnu.„No a to ještě nevíš, že bych se potřeboval něčeho napít,“ vypláznu jazyk a jasně pocítím ten alkohol v hlavě. Tom jen se
autor: Mintam Musím uznat, že větší štěstí, než že téma večírku je inkognito, jsem mít už nemohl. Takhle tam budu moci být a nikdo nepozná, kdo že jsem. Alespoň doufám. Našel jsem doma starší tyrkysovou škrabošku s flitrama, takže jsem se zařídil
autor: Mintam „Co se děje?“„Ta písnička,“ řeknu jen a v tu chvíli se mi jasně vybaví situace, při které jsem ten song slyšel. Ten polibek v autě, když jsme byli v Berlíně. No jasně! „Musím zjistit její název.“ Urychleně vstanu a málem
autor: Mintam V koupelně pak přemýšlím o tom, zda jsem udělal dobře, odkývat Tomovi, že se zdržím přes noc. Když ale vylezu ze sprchy a obléknu se do půjčeného Tomova trika, které mi div nedosahuje na kolena, usměju se na sebe do
autor: Mintam „Tak už jsem tu.“ Zavřu za sebou vrátka a usměju se na čekajícího Toma. Je něco kolem půl desáté, a ač mi babička řekla, že mám Nelly domu přivést v rozumnou hodinu, myslím, že kdyby jí nezmohla už únava, byla
autor: Mintam „Jééé, koníci. Můžu si je jít pohladit?“ vypískne okamžitě Nelly, a s prosbou se otočí k Tomovi, když dojdeme ke statku za městem.„Samozřejmě,“ usměje se Tom a v tu chvíli by Nelly nezastavilo už nic.„Koně,“ řeknu mírně ztěžka, ale přesto
autor: Mintam „Odjeli jsme, protože loni škola končila dvacátýho devátýho. To akorát letos končí až poslední den měsíce.“Nevím, jak bych měl naznačit, abych se dozvěděl něco víc, ale nechci zase příliš vyzvídat. „Aha.“„A co se tak zajímáš o večírek? Tys tam přece
autor: Mintam Trhnu sebou, když slyším cvaknutí dveří. Ach, Nelly s Gordonem už jsou doma. Posadím se pomalu na gauči a lehce zamžourám, než si zvyknu na světlo z chodby.„Ahoj,“ řekne potichu Gordon s úsměvem, se spící Nelly v náručí. „Uložím jí,
autor: Mintam U arény Tom auto zaparkuje v podzemních garážích už s telefonem u ucha, do kterého neřekne více než dvě slova, čímž celý hovor vyřídí. Po vystoupení z auta se s ním snažím udržet krok, nejen protože to tady samozřejmě neznám,
autor: Mintam „I ne, tohle patří sem,“ zavrtí Nelly hlavou, a vezme mi z ruky kabát pro barbínu, aby ho sama umístila na to správné místo. Během hraní s Nelly mám alespoň čas o všem přemýšlet a musím říci, že při myšlence
autor: Mintam Zaskočí mi jakákoli další slova v krku. „Proč to teď říkáš?“„Protože se obávám, že sám nedokážu zastavit ten rozjetý vlak.“„Rozjetý vlak?“„Prostě abys byl v pořádku, i když tam já zrovna nebudu.“Nevím najednou, co říct. Absolutně v tom nepoznávám toho Toma,
autor: Mintam „No tak,“ jemně mou ruku stiskne a já jen přivřu oči a vpiji se do těch jeho. „Udělal jsem to, protože jsem chtěl. Nechci, abys byl vděčný. Dlužím ti to.“„Tome, nedlužíš mi nic. Chci na všechno zapomenout.“ Tom ale semkne
autor: Mintam Probudí mne lehké šimrání na nose. Aniž bych otevřel oči, oženu se rukou v domnění, že kolem mne poletuje moucha. K mému překvapení mi ale v ruce něco zůstane. Z donucení tedy otevřu pomaličku oči a pohlédnu si do ruky.
autor: Mintam Otočím se, abych spatřil osobu, co se rozhodla mne vylekat, a nemálo mne překvapí, když za okýnkem spatřím Nelly.„Někdo tě už postrádá.“Otočím se zpět k Tomovi, kterému tvář zdobí úsměv, a lípnu mu jen rychlou pusu. „Děkuju za všechno, a
