autor: Tomi & Ainikki Druhý den od toho momentu, kdy se Bill na pár chvil probral, se na dveře jeho komnat, kam jsme ho přemístili, ozvalo zaklepání. Po mém svolení ke vstupu do místnosti vešel Tatsuya a v rukou třímal docela objemnou hromádku nějaké
autor: Tomi & Ainikki Držel jsem se svého plánu a druhý den jsem stál na nohách ještě před rozedněním. Tentokrát jsem se oblékl do svých šatů, ve kterých jsem se cítil pohodlněji, jen jsem si vzal vypůjčený kabát a klobouk, abych nebudil příliš pozornosti.
autor: Tomi & Ainikki Postupně jsem si balil svých pár věcí, které jsem si na onu přechodnou dobu, kterou jsem pobýval schovaný v klášteře, s sebou přivezl. Nebylo jich mnoho, a proto jsem poslední čas, který zbýval do odjezdu kočáru, jenž mě, Tatsuyu a jeho sestru měl
autor: Tomi & Ainikki Dopoledne druhého dne bylo na nádvoří docela živo. Uprostřed prostranství během noci vyrostlo malé podium. Nebylo to obvyklé místo k vykonávání trestů smrti, ale byl tu dostatek prostoru, aby se sem vešli všichni ti, co se pohybovali v paláci,
autor: Tomi & Ainikki Skvělý pocit radostné euforie z toho, že jsme s Tomem navzájem propojení i na dálku, se vytratil stejně rychle, jako se dostavil, a já si začínal skoro myslet, že jsem si to celé jen vsugeroval následkem své zoufalosti, která se
autor: Tomi & Ainikki Strávil jsem s Toriem pár hodin, ale pak už jsem začal být unavený nejen z pozdní doby, ale i z jeho přítomnosti. Byly nepředstavitelně vyčerpávající všechny ty vynucené úsměvy a hrané nadšení z toho, že je opět u mě. A on se
autor: Tomi & Ainikki V prvních momentech mi nedocházelo, co mi Benjiro sděluje. Měl jsem pocit, jako by nás od sebe dělilo slabé sklo. Jeho slova jsem vnímal jako ve snu. Copak jsme nebyli šťastní? A najednou přišlo tohle. Sotva jsem ho získal,
autor: Tomi & Ainikki S vděčností jsem přijímal jeho polibky a nechával tak svou mysl, aby se na pár okamžiků odpoutala od obav, jež mě tolik sužovaly. Jeho hřejivá náruč, doteky, blízkost, to všechno mi umožňovalo zapomenout. Věděl jsem, že tenhle pocit vydrží
autor: Tomi & Ainikki S Amayou jsme si v jejím pokoji povídali snad celou noc. Nemohl jsem uvěřit, že ten čas je tady. Odjíždí pryč a já už ji tak nebudu moci vídat každý den, kdykoli se mi jenom zachce. Nebyla jenom moje starší
autor: Tomi & Ainikki „Bille, jak to, že tě napadají takové věci?“ Začínal se chovat trochu hystericky a mě zaplavil pocit viny. „Mluvil jsem s Amayou. Všechno mi řekla. Rozumíš, všechno, o té vaší noci.“ Zadíval se do země. Přemýšlel jsem,
autor: Tomi & Ainikki „Ne nepláču. Všechno je v pořádku.“ Pokusil jsem se na něj usmát, i když jsem měl pocit, že se mi obličej zkroutil do křečovitého šklebu. Nedokázal bych mu to vysvětlit. Nebylo to totiž něco, co bych já sám
autor: Tomi & Ainikki Byl jsem tak nadšený celým tímhle večerem, Tomem, jeho pozorností. Vysvětloval mi, jak se jmenuje ta věc, kterou mi daroval, a jak se to vlastně stane, že když se zadívám dovnitř, všechno je náhle blíž, ale já jsem
autor: Tomi & Ainikki Tom na moji poznámku o naší osobní ochraně nikterak nereagoval, místo toho se otočil k Amaye. „Mohl bych si s vámi dát také čaj?“ Sice použil množné číslo, ale o mě ani okem nezavadil. Copak nevidí, jak moc mi svou
autor: Tomi & Ainikki Cesta k jezeru utíkala rychle a v příjemné atmosféře, protože ve společnosti Amayi to snad ani nemohlo být jiné. Vesele mi líčila, jaké to bylo v klášteře. „Mám to tam ráda, je tam takový klid. Žádné dvorní intriky, žádné vynucené úsměvy.“
autor: Tomi & Ainikki V noci jsem toho moc nenaspal. Pronásledovaly mě zmatené sny. Můj mozek si neustále přehrával scénu, kterou jsem viděl v pavilónu, v nejrůznějších proměnách. Kolikrát se mi místo obličeje toho chlapce zjevila tvář císaře a na místě jeho věznitele jsem byl
