autor: Saline A. Od prvního soudního přelíčení se vztah mezi mnou a Anisem znatelně změnil. Valnou většinu času trávil v práci nebo ve studiu, přičemž já sám se zaobíral především studiem nebo prací. Měli jsme na sebe tedy mizerně málo času, ale
autor: Saline A. „Jsi připravený?“ povzbudivě mi stiskl ruku Anis, když jsme vcházeli do obrovské budovy. „Co myslíš? Jdu vyprávět cizím lidem o tom, jak mě celé roky bil, a o něčem jsem ze studu neřekl ani tobě. Samozřejmě, že nejsem, Anisi.
autor: Saline A. Nervózně jsem si do kabelky narval první blok a tužky, které mi padly pod ruku. Přihodil jsem si tam i malé občerstvení, kdybych měl náhodou hlad nebo žízeň. Dnes mě čekala první hodina zpěvu na konzervatoři, takže já byl
autor: Saline A. Druhý den po probuzení jsem se cítil mnohem lépe než včera, a po zjištění, že má každou chvíli přijet Tom, mi bylo ještě lépe. Spolu s Anisem jsme společně v klidu posnídali a nad hrnkem horkého kakaa čekali na
autor: Saline A. S Kuličkou, jak jsem ji elegantně pojmenoval, jsme strávili spoustu skvělého času, během něhož jsme téměř nevylézali z postele. Neustále jsme se mazlili, takže jsem měl náhradu za Anise, pro kterého stále zůstávala tajemstvím. Chtěl jsem ho překvapit, až
autor: Saline A. Nespokojeně jsem si skládal věci do malé sportovní tašky, které bylo předurčeno odstěhovat se spolu se mnou k Anisovi. Samotná skutečnost, že budu s Anisem často, byla sice skvělá, ale vůbec se mi nelíbilo, že utíkám. Samozřejmě, měl jsem
autor: Saline A. „Tomi?“ zavolal jsem do ztichlého bytu bez naděje, že by se mi ozval. Vypadalo to na večeři u rodičů, proto jsem se vydal do kuchyně, abych nebyl o hladu. Z lednice jsem vytáhl nějakou omáčku s masem a rýží,
autor: Saline A. Probuzení ráno následujícího dne bylo absolutně rozkošné. S Anisem jsme leželi zapletení rukama nohama, a zatímco já ležel rozvalený na jeho hrudníku, on byl na úplném kraji postele. Kdybych věděl, jak naše končetiny rozmotat, už bych to udělal a
autor: Saline A. Tento díl, který osobně ze srdce miluji, bych ráda věnovala nejvěrnějším komentátorkám Helie, Flixo a Janče. Slečny, jste skvělé! Vaše krásné komentáře mě vždy potěší, protože vidím, že to vnímáte mnohem víc než většina ostatních. Vidíte tak hloubku a
autor: Saline A. Ráno mě nebudily polibky, jak jsem byl od Anise zvyklý, nýbrž otravný zvuk budíku, který jsem měl chuď vzít a vyhodit z okna, společně s uřvanými ptáky sedícími na parapetu. Člověk by neřekl, že tak mrňaví tvorové můžou dělat
autor: Saline A. „Anisi!“ lehce jsem ho praštil se smíchem do ramene. „Nech toho,“ snažil jsem se od něj odstrčit, aby mě nemohl vousy šimrat pod bradou. „No tak, vážně to lechtá, Anisi.“ „Moc dobře to vím,“ rozesmál se, ale ve své
autor: Saline A. „Proč jsi šel s mými muži?“ tiše zašeptal Anis, když jsme se oba dostatečně uklidnili, ale stále i ve vaně leželi v náručí. „Slyšel jsem je říkat, že jsi jim nařídil, abych byl v pořádku. Že mi nesmí ublížit.
autor: Saline A. Jakmile jsem se ráno vzbudil, tělem mi projela stejná, možná ještě větší bolest, jako poslední den v Anisově domě. Krom hlavy, ve které mi hučelo, mě píchalo po celé délce páteře a brněly mě ruce. S námahou jsem se
autor: Saline A. Po zhruba půlhodině mých intenzivních pohledů Anis konečně odložil svou práci a hrdě si mě za ruku vyvedl k autu. Pár chlapců, kteří si mě z mého pobytu stihli zapamatovat, se po nás překvapeně ohlédlo, jeden dokonce pozdravil, ale
autor: Saline A. Jakmile jsem se ráno vzbudil, tělem mi projela palčivá bolest. Nevím, co to bylo, ale rozhodl jsem se to ignorovat. Přeci jen, měl jsem na práci důležitější věci, než skučet bolestí. Však ono to přejde. Pomalu jsem si balil
