autor: Saline A. 17. října 2007, Loitsche Přišel domů se zamilovaným úsměvem. V dlani něžně svíral růži od Anise a zvědavě prozkoumával obývák, aby našel ideální vázu, zatímco matka s otcem seděli na pohovce a věnovali se svým zálibám. Simone zpozorněla, jakmile
autor: Saline A. 17. října 2007, Magdeburg Pro Billa se škola stala utrpením. Nejenže se celý den musel chovat naprosto normálně, aby nikdo nic nepoznal, což mimo jiné obsahovalo i hravé pošťuchování s pár spolužáky, ale také se musel zatraceně přemáhat, aby
autor: Saline A. 16. října 2007, Magdeburg „Co se dneska vrtíš jako klubko hadů?“ Andreas otráveně pohlédl na černovlasého chlapce, který byl jako u vytržení. Neustále se nervózně ošíval, pohledem těkal z místa na místo a ve vlasech jako by mu vybuchla
autor: Saline A. 15. října 2007, Magdeburg „Omlouvám se,“ Bill se opřel hlavou o Anisovo rameno, když se přetočil a nechal se obejmout kolem ramen. Byli zatím stejně vysocí, ale sklonil se víc než ochotně, aby našel oporu. „Vím, že jsem se
autor: Saline A. 15. října 2007, Magdeburg Andreas, jemně řečeno, šílel. Sotva se dozvěděl, co se stalo, chtěl osobně zbít zodpovědnou osobu a klidně i její přátele, jen aby se to neopakovalo. Že se něco stalo, poznal i Anis, když kolem něj
autor: Saline A. Teda řeknu vám, v poslední době je pro mě přepisování horor – v 95% se mi stalo, že těsně před zkopírováním do nového souboru, abych to mohla poslat, se mi Word kousnul a zaboha nechtěl otevřít poslední uloženou verzi,
autor: Saline A. 13. října 2007, Jersleben Po zhruba dvacetiminutové cestě, během které detailně rozebrali, proč a kdy se Bill rozhodl, že bude vegetarián, to vypadalo, že Anis je tím upřímně fascinován. Cesta díky tomu utekla tak rychle, že Bill překvapeně zamrkal,
autor: Saline A. Ach, jak jen já bych vám mohla vyjádřit, co cítím? Nevím, na to, kolik slov ze sebe normálně během dne dostanu, tentokrát opravdu nevím, jak moc vám vyjádřit svůj vděk za všechny krásné komentáře, které mi tu necháváte. Hladově
autor: Saline A. 11. října 2007, Loitsche „Kdo že se ti líbí?“ Tom k Billovi vzhlédl jako ve zpomaleném filmu. „Mám pocit, že jsem tě špatně slyšel.“ „Slyšel jsi moc dobře a ty to víš,“ se zabručením Bill padl do bratrovy postele.
autor: Saline A. 11. října 2007, Magdeburg Šílenství. Jestli nějaké slovo mohlo vystihnout, jak se cítil, tak právě tohle. Znovu seděl v autě se svým třídním učitelem. Tentokrát ale nebyli na očích. Byli v nějakém ohromném areálu, který údajně sloužil Anisovu nevlastnímu
autor: Saline A. 7. září 2007, Magdeburg Billa trápila kocovina. Na rozdíl od ostatních spolužáků, kteří nakonec pařili asi do tří do rána a vypili podstatně víc, a nebylo jim kromě unavenosti vůbec nic, Bill, který s Anisem vypili každý jednu láhev
autor: Saline A. 5. září 2007, Loitsche Černovlasý chlapec se vrtal v už dávno vystydlé večeři, zatímco jeho bratr se vehementně snažil přesvědčit matku, že spát ze středy na čtvrtek mimo domov o školní týden je vyloženě brilantní nápad. Snažil se o
autor: Saline A. 2. září 2007, Magdeburg První věc, která chlapci těsně po probuzení proběhla hlavou, byla, že jeho postel je pohodlnější než obvykle. Hned vzápětí se nad tou myšlenkou pozastavil. Jeho postel? Kdy se dostal domů? Jak? S kým? Zavrtěl se
autor: Saline A. 1. září 2007, Magdeburg Jestli Bill od srdce něco nenáviděl, byla to jízda autobusem. Vzhledem k tomu, že bydleli na maličké vesnici Loitsche a do školy tak museli denně složitě dojíždět, byl z toho neuvěřitelně otrávený. Nemohl se dočkat
autor: Saline A. Hola hola, kdo plní svůj slib? Billshido svět se rozšiřuje mým vánočním slibem! 🙂 Ačkoliv už je únor, vrátíme se o chvilku zpátky a začneme nový školní rok v malebném Magdeburku, kde Bill vstupuje do závěrečného ročníku na gymnáziu
