autor: Saline A. Obyčejně, když jedete úplně poprvé ke svému příteli domů, třesete se nadšením, zvědavostí a očekáváním. Bill se třásl zvědavostí, nejistotou a trochu strachem. K Bushidovi jel poprvé, ačkoliv měl vždycky výhrady. Nechtěl tam Billa vzít. A vůbec nebyli partneři.
autor: Saline A. Pokud chcete, aby se z vás stala mezinárodní hvězda. Nesmíte být stydlivý. Plachost je to, co se stává absolutně nežádoucím. Díky tomu Bill tolik prosperoval. Byl průbojný, extravagantní, a rozhodně posedlý pozorností. Samozřejmě měl občas dny, kdy naopak všem
autor: Saline A. FLASHBACK „Bille, nemohl ses obléknout míň tak… no jako ty?“ ozvalo se rozrušené zabručení z úst mladého muže, zatímco mezi prsty drtil brčko. „Všichni tu na tebe zírají, jako kdybys snad byl nějaká děvka.“ Z Billových úst se ozvalo
autor: Saline A. Přeji krásný dobrý den 🙂 Jak jsem slíbila, nedlouho po konci Tisíce a jednoho příběhu jsem tu znovu, s Tajemstvími. 🙂 Původně jsem tuhle povídku chtěla brát jako své rozloučení s Billshidem, ale během psaní mě napadl námět na
autor: Saline A. Loučení není nikdy jednoduché, o to víc pro nás, co píšeme – každé povídce věnujeme svůj čas, snažíme se ji vypilovat, staráme se o ni jako dítě. Tahle není výjimkou, nicméně ten čas nastal a nezbývá, než říci sbohem.
autor: Saline A. Příběh 973. – Ve světle hvězd „Víš, Bille…“ „Nic neříkej, já vím, že jsem tu už hodinu,“ se zaúpěním jsem skočil do řeči nervóznímu Gustavovi. Byli jsme v tourbuse na menším německém turné, a já prostě neměl možnost dneska
autor: Saline A. Příběh 927. – Jako bych byl v tvé hlavě Zamčený dům, zatemněná okna, světla ztlumená na tu nejnižší intenzitu. S rukama svázanýma za zády a šátkem přes oči jsem klečel na posteli, zvědavě nasávajíc vůni, která se šířila pokojem.
autor: Davidoff & Violett Shadow Bill byl jako na trní. To, že o něm a o Ehanovi Fatima věděla, přidělalo další problémy a hlavně nejistotu, jakou Bill měl už několik dní. Pochyboval o svém rozhodnutí, ale bál se to říct Ehanovi. Povzdechl
autor: Saline A. Příběh 851. – Horečka předsvatební noci Krátce jsem se zasmál a ramenem žďuchnul Toma do jeho ramene. „Přestaň si kousat ty nehty, zítra už bych to nezachránil.“ Protestně si cosi zabručel pod nos, ale pokorně ruku od pusy odtáhl,
autor: Saline A. Příběh 783. – Musíme si promluvit Když vám někdo řekne, že čas plyne jako voda, co vás napadne jako první? Po čem se začnete rozhlížet, abyste si to ověřili? Co je vaším důkazem? Pro někoho jsou to děti, na
autor: PeTiŠka & Saline A. epilog (z pohledu Kaye) Dnes to bude přesně rok, co jsme uskutečnili náš únikový let z Filipín zpátky do Německa, jen abychom si zajistili bezpečí. Pokud by mělo být po mém, neměl bych problém se Nathanielovi postavit
autor: PeTiŠka & Saline A. (z pohledu Kaye) Jakmile jsme dorazili na letiště, spadla mi aspoň půlka kamene ze srdce, že je většina z nás relativně v bezpečí. Hlavně Tom. Mlčky jsem popadl své věci, pomáhajíc i Tomovi, a rozešli jsme se
autor: Saline A. Příběh 402. – Potřebuju panáka Den D. Hodina H. Minuta M. Ačkoliv původně se všechno vleklo nesmírně pomalu, čas od přelíčení k vynesení rozsudku utekl jako mávnutím kouzelného proutku. Sotva jsme všichni poobědvali, už jsme museli pospíchat k soudu,
autor: PeTiŠka & Saline A. (z pohledu Toma) Nebyl jsem klidný. Vůbec jsem nebyl klidný, maximálně mírně uchlácholený Kayovými slovy, gesty a dotyky, ale jinak jsem celou dobu přemýšlel nad naší situací. Bylo toho na mě moc. Ačkoliv jsem byl relativně spokojený,
autor: Saline A. Příběh 373. – Nemohlo už by to skončit? Nikdy bych neřekl, že člověka může soudní řízení tak moc unavit. Neustálé probírání výpovědí soudních znalců, psychologů, policistů, záchranářů a dalších svědků, kteří už po pár dnech měli téměř stejné výpovědi,
