Found „Tys to věděl, že?“ „Co jsem měl vědět?“ zeptal se Tom a pohledem provrtával bratra. „No, věděl jsi, proč se zdrželi!“ Bill našpulil rty a pohoršeně přimhouřil oči. „Jo.“ Tom věděl, že nemá cenu zapírat, stejně by na to tak jako
Zelenoočko „Už je tady! Jdu otevřít!“ křikl Tom a hnal se ke dveřím. „Čau Alexi! Pojď dál!“ usmál se na svého kamaráda a pohybem ruky mu pokynul, aby vstoupil. „Čau Tome,“ odpověděl Alexander na pozdrav a netrpělivě se rozhlížel po místnosti. „Ještě
Na dosah TOM „No tak, Bille, pohni! Vypadáš dokonale, tak už pojď! Alex čeká!“ snažil jsem se popohnat bratra. Film skončil před několika minutami a Bill potřeboval na záchod. Už asi deset minut na sebe civí do zrcadla a snaží se přijít
V kině Zamyšleně pozoroval hodiny na stěně a přemýšlel, jestli Tom nemá pravdu. Nikdy si nevšiml, že by se na něj některý ze zmíněných přátel, díval takovým způsobem. Tom si určitě vymýšlí, to není možné! U Alexe se to dalo ještě pochopit,
Alexander „Jsou tady!“ šeptal stále dokola mladík s kaštanovými vlasy. Nemohl se dočkat, až jej opět uvidí. V duchu počítal, kolik dní uplynulo od jejich posledního setkání. A žasl, že to tak dlouho vydržel. Neslyšet jeho hlas, jeho smích, nedívat se do
First time TOM „Tak panstvo, vystupovat!“ řekl Saki a otočil se na poslední dva okupanty dodávky. Georg s Gustavem vystoupili už v Magdeburgu a teď si užívají přivítání s rodinkou. Otočil jsem se na Billa a se zamračeným výrazem pozoroval jeho stresem
Mám tě rád Cítil jsem, jak mi dlaněmi přejíždí po bocích. Pomaličku si mě přitahoval blíž k sobě a prsty zajížděl pod moji košili. Do ucha mi šeptal slova útěchy. Snažil se mě povzbudit, chtěl, abych se jej také dotýkal. Jeho ruce
Done Opět stojím uprostřed místnosti a unaveně se rozhlížím kolem sebe. Kde je? Když ho člověk potřebuje, tak není k nalezení! Byl jsem tolik zklamaný a současně vzteklý! Jak mi to mohl udělat? Vzdal jsem svoje hledání a unaveně se opřel do
Alone „Unavený?“ zeptal se ten muž. Po kolikáté už? Nevím. Už jsem přestal počítat všechny ty noci. „Ano, unavený. K smrti unavený!“ zašeptal jsem a už se nenamáhal ani otevřít oči. Věděl jsem, kdo přede mnou stojí, tak proč se unavovat ještě
Strach Seděli jsme v obýváku u televize, nezaujatě sledovali televizi před sebou a každý se zabýval vlastními myšlenkami. Poslední dobou cítím, že se se mnou něco děje. Už to není takové, jako dřív. Nevzrušují mě pohledy na rozvášněný dav. Nevím proč, ale
