autor: PeTiŠka Po opětně dlouhé době přicházím se závěrečným dílem. Abych byla upřímná, trvalo mi to z důvodu, že jsem se trochu bála ho začít psát, jelikož jsem znala jeho konec od začátku, a nebyla jsem si jistá, jestli svůj plán dokážu
číst celé statistika autor: PeTiŠka „Nemůžeš jet přeci sám, jak tě mohlo něco takového napadnout? Nemusíme mít zbraně, ale sám před toho hajzla jít nemůžeš. Víš, kolik on kolem sebe bude mít lidí? Využijí toho, že jsi tak bezbranný, a tobě proletí
autor: PeTiŠka Nálada, která panovala v Anisově domě, byla téměř pro všechny tři k nevydržení, přesto jim nic jiného nezbývalo, než jen doma čekat. Několik hodin (a to bez nějakého přehánění) hledání Billa a Taylera se ukázalo jako naprosto bezvýsledné. Nikdo o
autor: PeTiŠka Spokojen se svým náročným, ale přesto úspěšným pořízením, mířil pomalu do centra města, kde jej měli chlapci čekat. Založil ruce do kapes a s myšlenkami na dnešní večer se pousmál, zrychlujíc svou chůzi. Neměl vůbec tušení, kde se vlastně cukrárna
autor: PeTiŠka Bill převzal hromádku úhledně srovnaných, čistě vypraných ručníků od Marcuse, který mu rozkázal roznést je do každé zdejší koupelny, tedy asi do tří. S varováním, ať se neopováží je upustit na zem, nebo je pomačkat, se vydal spěšně domem. Do
autor: PeTiŠka Bill nejistě přešlapoval před dveřmi s tácem, na kterém měl odložené dva šálky skořicovo-jablečného čaje a pár sušenek. Byl pozdní večer, vlastně dost pozdě na to, aby se domáhal vstupu se dvěma čaji a docela tučnými sušenkami, ale nemohl si
autor: PeTiŠka Marcus nejistě vyhlížel z okýnka. Už dobrou hodinu trávil na okenním parapetě s knihou v ruce a doufal, že každou chvíli se objeví na příjezdové cestě jejich domu jemu známé černé auto. Předpokládaný čas jejich návratu, tedy Billa a Anise,
autor: PeTiŠka „Myslím, že jsme tady.“ Zamručel muž a vyhlížel na větší luxusně stavěnou vilu, kterou nejednou navštívil. „Zaparkuj kousek dál, nemusíme být zrovna na očích.“ Porušil řidiči a ukázal konkrétně na roh ulice. Jakmile auto zastavilo na místě, se slovy, ať
autor: PeTiŠka Auto zastavilo někde v nenápadném prostranství několik hodin poté, co společně odjeli z vyhlášené akce. Anis se nahnul přes volant, aby si mohl pořádně prohlédnout motel, pro který se rozhodoval. Zastavil už u několika různých ubytoven, hotelů, motelů, ale pokaždé
autor: PeTiŠka Nejistě nahlídnul do jedné z obrovských místností domu. Bylo přesně pět minut před sedmou, Bill chtěl být přesný, a hlavně se snažil zabavit jakkoliv, aniž by musel poslouchat nějak dlouho ty pochvalné, slizké řeči ostatních. Uprostřed jídelní místnosti stál dlouhý
autor: PeTiŠka Dorazili na místo asi po půlhodinové jízdy, která proběhla v absolutní tichosti bez jediného slova. Bill se cítil být vteřinu od vteřiny nervóznější, poklepával dlouhými, upravenými nehty o svou nohu a pohlížel na velkou vilu, kterou by přirovnal možná k
autor: PeTiŠka Poslední přípravy akorát dosahovaly svého konce. Bill stál prkenně před zrcadlem a nechával se obskakovat jak zapáleným Emmetem, tak stejně nadšeným Marcusem, který svíral v rukou žehličku a dorovnával nerovnosti na chlapcově hlavě. Bill se snažil koukat kamkoliv, jen ne
autor: PeTiŠka Zbýval poslední den do toho velkolepého večírku, který Anisovi zřejmě stál za všechny nervy, protože od incidentu s příborem, kdy se mu nakonec podařilo Billa nenásilně chytit před jeho pokojem, popíchat ho vidličkou a málem mu vypíchnout oko, si opravdu
autor: PeTiŠka you can tell me that there´s nobody else. but I feel ityou can tell me that you´re home by yourself. but I see ityou can look into my eyes and pretend all you wantbut I know, I know your love
autor: PeTiŠka Billa probudil hluk, který vycházel z chodby. Rozespale zafuněl a přetočil se na druhý bok, čelem ke zdi. Přehodil deku přes hlavu, aby se tak vyhnul slunečním paprskům, které se draly oknem do jeho pokoje. Po pobouřkové noci se venku
