„Brácha, co sakra blbneš?“ divil se Tom Kaulitz, když se najednou ocitl na posteli svého bratra Billa Kaulitze. Ten na něm zrovna seděl a s ďábelským úsměvem mu přivazoval ruce za hlavu k posteli. „Neboj se, bráško. Jenom si trochu pohrajeme,“ usmál
Mimochodem autorčina první ffka s twincestní tématikou 😉 ,,Miluju tě!“ ,,E?“ Ano, já vím, chytrá odpověď. Ale to, co mi teď Tom řekl…Úplně mě to dostalo! Tak moc jsem to chtěl slyšet, že teď, když to slyším, tomu nemůžu uvěřit! Určitě je
A/N: Experimentovala som s upírskou tematikou a toto z toho vzniklo. Je to AU, čiže poviedka zasadená do iného prostredia. Tokio Hotel neexistuje. Hádam sa vám podarí nájsť pointu, lebo ja ju ešte stále hľadám. 8-D Žánrovo sa to tvári ako horor,
Tom Ležím v posteli a jako obvykle myslím na svého bráchu! Ano, je to víc jak rok, co jsem si uvědomil,že je pro mě Bill víc jak brácha! Je to přesně rok, co jsem si připustil, že jsem se zamiloval do svého
Mladík seděl v tom nejtmavším koutě luxusní restaurace a nervózně se koukal na hodinky, které měl na pravé ruce. Někoho čekal. A ten někdo měl víc jak deset minut zpoždění….. Už po několikáté jsem se podíval na hodinky. Škoda, že je mám
Sedí tady sám. Nahoře na střeše. Vysoko. Ve tmě a vzlyká. Je mu zima. Klepe se. Slzy nikdy nedojdou. Blíží se konec. Cítí to.Bolest. Blízko u srdce. Ublížil mu. On. Proč?! Přestal ho milovat?… Bude pršet. Zamilovali se. Oba. Našli se. Konečně
No… Toto je naša prvá poviedka, dúfam že si ju prečítate a okomentujete, aby sme vedeli, či máme v písaní pokračovať 🙂 …a hoci Bill kráčal tmavou ulicou cítil, ako jeho radosť pretrváva a nič ju neskazí, nevedel a nikdy ho ani
„TRESK.“ Čiernovlasý chlapec zúrivo zatresol dvere svojej izby. Už zasa… Už zasa ho videl s nejakou ďalšou děvkou… Koľká to bola za tento týždeň??? Šiesta alebo siedma??? Doháňalo ho to k šialenstvu. Silno zatrepal hlavou a zavrel oči. Nie, musel ich hneď
„Tomeee… neblbni, já nejsem nemocný,“ chraptěl mladší z Kaulitz twins, Bill. Byl nucen utíkat před svým starším bratrem, který ho honil po celém bytě s teplým čajem a dekou v ruce. „Já už nemůžu,“ padl Bill udýchaně na jednu z pohovek. „No
Dovolte mi malý komentář! Tenhle příběh je hodně zvláštní. Nepsala jsem ho já a vlastně se ani neví, kdo ho napsal. Tenhle příběh mi poslala jedna kamarádka, která si to přeložila z jednoho DE blogu. S jejím vyžádáním nesmím zveřejnit adresu blogu.
,,18-ti letý Bill Kaulitz včera veřejně oznámil, že opouští skupinu z důvodů vnitřních sporů. Na další otázky tohoto typu odmítl dále odpovídat. Ještě dnes ráno odjel z hotelu, kde kapela momentálně bydlí, a od té doby o něm nemáme zprávy. Kapela a
Dredatý chlapec v XXL oblečení leží roztiahnutý na dlážke a z ruky sa mu rinie krv. Jeho posledný sen ostáva nedosnený. Ale jeho posledné myšlienky ležia na papieri zmáčanom slzami vedľa neho. Bill.. Je to asi rok čo som ťa nevidel. A
(A/N: Tuto povídku si dovolím opět věnovat… Chci jí věnovat Klárince, Samantce a Peťushce, které mi zpříjemňují šedé dny… Dovolím si uznat chybu, která se v této povídce vyskytuje. Někomu se líbit bude, někomu ne. To už je bohu (- dík nebo
Jako každé ráno se vypravil do školy. Ale chodil sám. Jeho bratr chodil se svou partou o něco dřív, aby si mohl, ještě než půjde do školy, zakouřit a nabrat energii do toho „těžkého“dne. A vůbec byl poslední dobou divný. Byl osamělý
Když bych byl unesený a měl bych jeden volný hovor, byl by… Bill: Zcela jistě bych zavolal Tomovi. Je to můj brácha, můj nejlepšípřítel a vždycky je tady pro mě. Tom: Ihned bych zvolil Billovo číslo, zná mě nejlépe a věděl by,
