Niet návratu…
Bol jeden krásny deň, keď mladý muž, i keď poznačený vráskami mnohých trápení, stál pri okne. Na tvári mu bolo vidieť smútok posledných rokov, ktorý si niesol sám na srdci. Aj by rád plakal, ale sám si sľúbil, že nevyroní už ani
Making of Reden
Wir wollten nur – reden und jetzt – liegst du hier und ich lieg daneben – reden – reden „Stop!“ zakřičel naštvaně režisér. „Co zase?“ koukl jsem na něj nechápavě. „Co? Musíš se do toho trochu víc vžít, tvářit se, že to
Zabít člověka
Děkuji už i za přečtení, o mém nadání mám jisté pochybnosti , takže jsem ráda za každou, byť sebe nevýznamnější čtenářku, mějte se krásně Byla noc, měsíční paprsky ozařovaly mou pleť a já se jako obvykle vyplížil z pokoje. Tedy, vyplížil není
My first
Chladný podzimní den. Mladý hubený chlapec sedí zdrceně na posteli ve svém pokoji. Černé, rozcuchané vlasy mu zakrývají tvář plnou bolesti a zoufalství. Pozoruje západ slunce a vzpomíná na časy, kdy tu neseděl sám. Kdy měl po boku někoho, koho měl opravdu
Smrt za hřích
Speciální věnování : Adusce: Protože tě mám ráda , protože ti věřím , a protože prostě proto.Lauře: Protože ty do mého života vnášíš kouzla.Ter: Protože na roboty nikdo nemá 😀Díky za to že jste! „Miluju tě,“ šeptal mezi přívalem polibků, jimiž zasypával
Když se zableskne naděje…
Bílé sněhové vločky se snášely na promrzlou zem. Kam jen oko dohlédlo, byla veliká, téměř sněhobílá plocha a budila tak dojem pohádkového království … Zablácené lemy kabátů, rozbahněné ulice, mrzuté výrazy v obličejích… Takhle vypadala skutečná zima v Magdeburku . ,,Tome! Pohni!“
Čo vie srdce
Táto poviedka bola písaná v horúčke, takže ju berte s rezervou =) Čiernovlasý chlapec sedel vo svojej izbe. Snažil sa nerozmýšľať, ale nedarilo sa mu to. Nespomínal si, kedy bola jeho depka až takáto… Zrazu dostal smäd, veľký smäd. Vykĺzol z izby
Si čarodejka
Poviedku venujem melle. Ďakujem za podporu a za ten text, ktorý ma inšpiroval. Si fajn =) Pomaly som prechádzal pomedzi preplnené regále. V tomto meste sa veľmi necítim ako doma, ešte tu na to nie som dosť dlho, ale jedno musím uznať
Samota noci
Slnko zapadlo a obloha pozvoľna prechádzala zo žltej na bledomodrú. Toma by nikdy nenapadlo, že sa sem vráti – že opäť uvidí to mesto, ktoré kedysi tak miloval. Kráčal k rekreačnej chate. Pod nohami mu občas zapukotala vetvička, ktorá preťala nezvyčajné ticho
Po tráve sa nechodi… po tráve sa smeje!
Venované ľuďom, kvôli ktorým sa oplatí žiť. =) Poďakovanie : Majovi a Duškimu za ich nezabudnuteľné hlášky. =) „Táto oslava je nádherná. Vďaka Andy!“ povedal Bill so slzami v očiach a objal svojho kamaráta. „Zase si sa blysol, kamoš,“ súhlasil aj Tom
Bratrská láska
„Brácha, dělej nebo dojdeme pozdě,“ křičel Tom na Billa přes dveře do koupelny. „Počkej, ještě si musím přelakovat vlasy.“ „Omg, to nemůžeš jít jednou bez toho, že by sis je musel nalakovat?“ „Ne! Pak by mi lítaly na všechny strany,“ řekl mu
Bill, Tom a tattoo
„Ty si blázon, Bill!“ „Vážne? A prečo?“ „Urobiť také niečo…“ Tom pokrútil hlavou. „No, možno mi vtedy nebolo všetko jedno,“ pripustil Bill, „ale teraz je to už OK, nie?“ „Si spokojný? Páči sa ti to?“ opatrne sa spýtal Tom hľadiac na nápis
Stmívá se, Tome
Teplé sluneční paprsky pronikají skrz černé oblečení kráčejícího mladíka, přesto je mu zima, přesto se třese. Snad ztrátou milované osoby nezná radost. A teď, když stojí u jeho hrobu, slzy se ani nesnaží zadržovat. Proč také? Jak jsi mi to mohl udělat?
Nebezpečná láska
Kráčali vedľa seba parkom, všetci spolužiaci za nimi a aj pred nimi sa dobre bavili, rozprávali sa a smiali, ale oni len mlčky kráčali, zatínajúc päste a občas na seba smutne pozreli. Tom sa pokúsil o úsmev, ale Bill nemal silu ho
Lolitchen
autor: Lexi A. Nikdy bych si nebyl pomyslel, že mě a mého bratra může něco rozdělit. Mýlil jsem se. Stalo se to jednoho naprosto normálního dne. Už delší dobu jsem pociťoval určitý tlak ve svém nitru, potřeboval jsem, aby se mé dvojče
