Dilema 25.
TOM Pomalu jsem se blížil k domu. Věděl jsem, že je Bill doma. V pátek odjíždíme na delší dobu a já se děsím toho, že budu s Billem zase sám. Už si dovedu dokonale představit, jaký to pro něj bylo. Ale Bill
Dilema 24.
BILL Nevím, jestli se stal zázrak, ale od té noci, kdy jsem to bráchovi řekl, je všechno v pohodě! Jako by ze mě spadl nějakej těžkej balvan. Samozřejmě, že všechno nebylo podle mých představ, ale ten nepříjemný pocit odloučení pominul. Bylo to
Dilema 23.
TOM Celej tenhle týden jsem přemýšlel o tom, jestli jsem se nadobro nezcvokl. Tohle obcházení problému mě nebaví. Nelíbí se mi stav, do kterého se dostal náš vztah. Bojím se s ním i mluvit! To je hrozný! Připadám si jak rozpolcenej. Každej
Dilema 22.
TOM Vyšel jsem z koupelny, zavřel za sebou dveře a došel k sobě do pokoje. Totální šok! Takhle bych asi popsal svůj stav. Byl jsem tak zmatený! V hlavě totální prázdno a na ústech jsem ještě cítil Billův polibek. Nechápu to! Proč
Dilema 21.
BILL Věděl jsem, kam brácha šel. Věděl jsem, co tam bude dělat. A právě to mě zevnitř zabíjelo. Žárlil jsem! Tak moc! Po tom, co odešel, máma vyzvídala. Řekl jsem jí, že spolu chodí a že ji Tom miluje. Nějak jsem ty
Dilema 20.
TOM Zbytek týdne utekl jako voda. Byl jsem tak natěšenej na Margitt, že jsem tu poslední noc nemohl ani spát. Netrpělivě jsem poposedl na sedadle, vracíme se domů! Konečně. Domluvil jsem se s Margitt, že se za ní stavím. Nechtěl jsem, aby
Dilema 19.
Sklopil jsem pohled a čekal, s čím příjde on. „Tohle si myslíš?“ zeptal se Bill vyrovnaným hlasem. „Že na tebe kašlu, že jsem tě vyměnil za ni?“ Očima jsem pořád propaloval chodník pod svýma nohama a cítil se jak největší idiot. „No
Dilema 18.
TOM Dál jsem seděl v autě a pozoroval Billa. Přemýšlel jsem, kdo je ta kamarádka. Co když je to někdo, koho známe? Co když jen z bráchy tahá rozumy? Nevím, jestli se jí svěřil se svými city ke mně. Doufal jsem, že
Dilema 17.
BILL Poznal jsem ji před měsícem. Brouzdal jsem po netu a ona se mi ozvala na icq. Dali jsme se do řeči. Mluvili jsem o neosobních věcech. Nevím proč, ale i když jsem neznal její jméno ani nevěděl jak vypadá, důvěřoval jsem
Dilema 16.
Dál jsem se opíral o futra dveří a sledoval odcházejícího Billa pohledem. V sobě jsem měl absolutní chaos. Prázdno! Nebo spíš takový zmatek, že jsem necítil vůbec nic! Nevím, ale nemůžu si pomoct. Bill se pro mě stává velkou neznámou a to
Dilema 15.
Dny běžely jeden za druhým. Ale tentokrát mi připadalo, že se víc než Bill trápím já. Je to k nesnesení! Chybí mi můj bratr! Od té narážky v ložnici se se mnou už skoro ani nebaví. Vyhýbá se mi. Nejdříve jsem myslel,
Dilema 14.
Asi po třiceti minutách jsme zastavili před hotelem. Měli jsme ještě chvilku, než se půjde na oběd. Rychle jsem vylezl z auta a hnal se do hotelu. Nečekám na ostatní, potřebuju být chvíli sám. Musím si to všechno promyslet. Zavřel jsem za
Dilema 13.
Vzbudil jsem se, protáhl a protřel oči. Dnešek je další náročnej den. Dopoledne rozhovor pro televizi. Potom do haly na zkoušku, setkání s fans backstage a další rozhovor a focení. Ještě odehrát koncert a konečně spát! Kdybych mohl, prospal bych celej den!
Dilema 12.
Uplynuly už dva týdny od našeho odjezdu. Všechny obavy, které jsem měl, se ukázaly jako nesmysl. Bill byl úplně normální, choval se a povídali jsme si jako dřív. Spadl mi obrovskej kámen ze srdce. Už jsem na to vůbec nemyslel, prostě jsem
Dilema 11.
Už jsme měli sbaleno. Za sedm hodin odjíždíme. Znovu jsem se zkontroloval v zrcadle a těšil se na setkání s Margitt a ostatníma. Celou noc jsem nemohl spát. Neustále jsem přemýšlel o Billovi. Jak se to mohlo stát? Probíral jsem to ze
