(Bill) Pořád jsem se klepal. I když Tom odešel. Myslel jsem si, že je to sen, že jsem si jen vysnil, jak toho nechal, ale on to nebyl sen. Byla to skutečnost. Tom je pryč. Ještě než odešel jsem, ale poznal, že
** Slova písničky A. Lavigne – Tomorrow. ** ** Tom ** Vůbec se mi nechtělo dovnitř, něco mě nutilo, abych zůstal přikovaný na místě a ani o krok se nepohnul. Něco mi hlasitým křikem napovídalo, že dneškem se všelicos změní. Děsil mě
** Tom ** Docela dost dlouho jsem se nechával Gustavem přemlouvat, než mě konečně zviklal k tomu, abych s ním a s Georgem navštívil místní diskotéku. Nechtělo se mi tam z jednoho prostého důvodu, a to proto, že Gustav pozval i Billa,
** Tom ** Domů jsem se vracel až kolem půlnoci, ale výjimečně se na mě usmálo štěstí, máma na mě nečekala, dávno už spala. Šikovně jsem se vyhnul pár výchovným radám a pohlavkům, které by mě tak jako tak neminuly. Třeba si
** Tom ** Zamyšleně jsem se dloubal v pečlivě naaranžované mističce s ovocným salátem, jednou za týden mi máma vždycky připravila tuhle vitamínovou bombu, ale abych neremcal, už už míchala těsto na sobotní makovou bábovku. Malý úplatek, že to do sebe bez
** Tom ** Přitáhl jsem si peřinu o něco blíž k bradě, k ránu mi vždycky bývala hrozná zima. Usnout se mi už ale nepodařilo, přestože mě trochu pobolívala hlava a byl jsem unavený. Cítil jsem, že Gustav sedí u mě na
** Tom ** Teprve přede dveřmi Gustavova domu jsem si uvědomil, že jsem se tu objevil jen tak, bez pozvání, bez toho, abych mu dal jakkoliv vědět, že přijdu. Začínalo lehounce poprchávat, celým mým tělem projela nepříjemná vlna studena, začínal jsem se
** Tom ** Pořád jsem trochu napjatě pokukoval po Gustavovi, který u mě nejspíš hledal bezpečné útočiště, nesmyslně se se mnou mačkal v rohu pohovky. Georg jako by byl mimo všechnu tu nervozitu, se zaujetím prohrabával jednotlivé poličky v lednici s nadějí,
** Tom ** Dávno spal. Opatrně jsem mu stulil svou hlavu na rameno a vdechl tu čarovnou vůni majoránky, která tu byla jen pro mne a mé neukojené smysly. Bál jsem se každého neopatrného pohybu, který by mohl přerušit tu kouzelnou chvíli,
** Tom ** Konečně jsem zalezl do sprchového koutu a červený kohoutek otočil na doraz, měl jsem nezvykle dobrou náladu, vlastně se dnes měnila jako rozmarné aprílové počasí. Zvesela jsem si broukal dětskou melodii, kterou jsem tuhle zaslechl v pořadu pro nejmenší
** Bill ** S mámou jsem se jako na potvoru potkal hned ve dveřích, sice jsem se ve zkušebně stačil trochu opláchnout a zkulturnit, ale i tak jsem nevypadal zrovna nejlíp. Najednou mi jí bylo hrozně líto. Nepřirozeně zbledla, měl jsem strach,
** Gustav ** Obvyklým tempem bychom těch pár ulic ke zkušebně došli asi za deset minut. S loudajícím Tomem za zády nám to trvalo víc jak půl hodiny. Uvědomoval jsem si, že někde hluboko uvnitř ve skutečnosti pohrdám tím jeho věčným strachem
** Bill ** Pečlivě jsem si mnul jistě načervenalou tvář, bolelo to, ale mnohem více ponížilo. Znám ho dost dobře na to, abych si spočítal, že se na tuhle akci musel rozhoupávat pekelně dlouho, vždycky se mě svým způsobem bál. Ale teprve
** Tom ** „Vstávejte vy dva věční ospalci. Já už musím do práce. Je skoro půl sedmé. Uvidíme se později.“ *** Něco nepříjemného ve snu mě probudilo ze spaní, zbrkle jsem se narovnal do sedu a zhluboka vydechoval. Hrubá gumička, která spínala
** Tom ** „Nemůžu spát.“ Zaznělo trochu nešetrně hlasitě pokojem, mně se do té doby totiž spalo naprosto výborně. Koutkem oka jsem se přesvědčil o tom, že mě budí v opravdu nekřesťanskou hodinu, byly dvě ráno. „Prostě neusnu.“ Další nepochopitelná výtka do
