** Bill ** Po zdánlivě nekonečných hodinách mírného kodrcání, jsme konečně dorazili na místo. Zvědavě jsem se naklonil blíž k orosenému okénku, z našeho nového provizorního domova jsem mohl vidět jen pár okenic a panelový štít malého, na pohled docela příjemného, penzionu.
** Tom ** „Tome, hlavně si tu nezapomeň svou cestovní tašku, máš v ní všechny důležité věci!“ Houkla na mě máma z kuchyně, zrovna když jsem se snažil vtěsnat odřenou patu do pohodlné tenisky. Sice se na oko stále zlobila, ale s
** Tom ** I když se tam někde, hluboko v mém srdci, ozvalo trochu pokřivené, přesto hmatatelné nadšení z toho, že konečně mohu cítit bratrovy rty opravdově, uvědomoval jsem si, že všechno skončilo. Nikdy jsem se neprosil o milostné dobrodružství, násilí, ani
** Gustav ** Šli jsme mlčky vedle sebe, chvílemi jsem snad zapomínal pravidelně dýchat, bál jsem se, abych neřekl něco špatně, abych mu neublížil ještě víc. Zdálo se, že téměř nezaregistroval, že jsem ho celý udýchaný na poslední chvíli doběhl, vůbec jsem
** Bill ** Pořád se mi trošku točila hlava, najednou byla pryč veškerá podzimní deprese a únava ze všech těch náročných dní. Měl jsem energie na rozdávání, byl jsem ochoten jít a utancovat se k smrti. S doširoka otevřenýma očima jsem pomalu
** Tom ** Nerozhodně jsem se prohlížel ve velkém zrcadle, které bylo zasazeno v ubohoučkém pokřiveném rámu, jediná mámina vzpomínka na babičku, dávno ji odfouknul vítr někam hodně daleko. Nechtěl jsem zneužívat a plýtvat Gustavovou ochotou a snahou, přesto jsem nešťastnou a
** Gustav ** Chladem prokřehlé dlaně jsem se snažil alespoň napolovic symbolicky vtěsnat do úzkých kapsiček na bocích mých kalhot, nijak to ale nenapomáhalo faktu, že jsem z klubu vyběhl tak, jak jsem byl, totiž v lehounkém bavlněném tričku. Po pár metrech
*** Tom *** Trošku mě studily nohy. Měkkou starorůžovou deku, posetou drobnými, trochu kýčovitými květy, jsem si přitáhl o něco blíž ke kolenům. Snažil jsem se do ní zachumlat doslova celý, ale šlo to ztěžka, vyrůstala se mnou snad od miminkovských let.
*** Tom *** … jen další den, nic víc. Znovu jsem se probouzel do neutěšeného, šmouhatého rána, na okno zvolna dopadaly kapky prvního podzimního deště, studený vzduch ovanul moje zpola odhalené tělo, objal mě nehostinný chlad. A možná by jiný kluk, v
*** Tom *** Chvíli jsem neopatrně balancoval nad okrajem keramického, místy už trochu oprýskaného umyvadla, nakonec jsem se přeci jen s mírnou námahou křečovitě zachytil o jeho okraj a pověsil se na něj celou svou, téměř muší, vahou. Odraženou, mrazivě studenou vodou,
*** Bill *** Tlumeně jsem vypískl neskrývaným úlekem, strnul jsem v prazvláštní poloze, dlaně rozechvělé, neschopen jakékoliv reakce … smysluplnější věty. Bratra jsem nešetrně odstrčil stranou a rty si tak nějak automaticky otíral vytahaným rukávem bavlněného trika. Z očí mi toho sršelo
*** Tom *** Pomalu začínalo svítat a já pozoroval tenounké paprsky, které se vehementně prodíraly setmělým pokojíčkem. Z chladného vzduchu jsem ucítil rodící se podzim, zdálo se, že léto přece jen smutně sklání svou bělostnou šíji pod katův nabroušený meč. Možná bude
*** Tom *** Z poklidného spánku mě vyrušilo hlasité bzučení neposedného komára nad mou hlavou. Neobtěžoval jsem se otevřít oči, jen jsem naslepo máchl rukou do prostoru nad sebou, doufal jsem, že se uráčí odletět někam jinam, třeba nad bratrovu postel :o)
*** Bill *** Cítil jsem se zvláštně. Mísily se ve mně všelijaké pocity, mohl bych je vyčítat dlouze, možná i donekonečna … bylo mi všelijak, jen ne dobře. Po tak dlouhé době je vidět tak blízko vedle sebe, jako tomu bylo předtím
*** Tom *** Máma chvíli otálela, spolu se zamyšleným výrazem v obličeji, ale nakonec přeci jen přešla k rádiu a ztlumila dunící hudbu natolik, že se setmělým pokojíčkem nesl jen podivně znějící šum. Znovu si ke mně přisedla na postel a já
