Další krok
Je kolem půlnoci. Tokio Hotel tourbus si to žene po jedné z německých dálnic. Všichni uvnitř už hluboce spí na svých lůžkách. Všichni, až na Billa a Toma, kteří se baví tím, že ze svých postelí, které jsou nad sebou, pozorují Georga,
Je kolem půlnoci. Tokio Hotel tourbus si to žene po jedné z německých dálnic. Všichni uvnitř už hluboce spí na svých lůžkách. Všichni, až na Billa a Toma, kteří se baví tím, že ze svých postelí, které jsou nad sebou, pozorují Georga,
Je pozdě v noci. Prostornou místností se rozléhají zrychlené, tlumené vzdechy… Stále rychleji a rychleji… Po několika vteřinách utichnou… Tom ještě chvíli unaveně oddychuje na židli a poté si zapne kalhoty a vypne počítač, z jehož monitoru na něj několik minut hleděla
*** Bill*** Několikrát jsem překvapeně zamrkal do prázdna a za víčky ucítil opravdové, nefalšované pálení slz, které se draly na povrch, slzy vzteku a mé věčné zpupnosti. Hrubě jsem chytil Michaela za samou špičku ostře klenuté brady a pozoroval divoce poskakující zornice,
ah..prostě dokonalý..<33 Ta holka je prostě dobrá..x)) by dark-bill Zusammen Yours or no ones Weiss Hold on Love on Maledives So in love with you warning: sexclick „Celý článek“ to view next image We do what we want do Počet zobrazení (od
Ah..naše umělkyně..ve všech směrech..x)) by Betsy Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
by Aja Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
tady ten první je můj oblíbenej..prostě krásný..x)) a ten druhej a poslední taky nemaj chybu..xDD by Eleanot Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Ten první prostě miluju..x) opět směska autorů, přesně 10 obrázků, jako vždy..;) ↑ by Xotto ↑ ↑ by Hisoka ↑ author unknown ↑ by Sol ↑ ↑ by Emmatyan ↑ ↑ by Yumi Koyuki ↑ ↑ by Anne ↑ ↑ by PipinsAncestor
↑ by anneloor ↑ ↑ by coffee_cup ↑ ↑ by cory ↑ ↑ by emelyne ↑ ↑ by enkeli ↑ ↑ by gluton ↑ ↑ by HIMeryczna^^ ↑ ↑ by jana91 ↑ ↑ by Julie ↑ ↑ by kiSsoFdeATh ↑ ↑ by
Strach Seděli jsme v obýváku u televize, nezaujatě sledovali televizi před sebou a každý se zabýval vlastními myšlenkami. Poslední dobou cítím, že se se mnou něco děje. Už to není takové, jako dřív. Nevzrušují mě pohledy na rozvášněný dav. Nevím proč, ale
Něco se děje. Vlevo. Oči pomalu vysílají signál mozku, že něco zaregistrovaly, a mozek krku, aby se tím směrem otočil.Ošetřovatelka, vlastně sestra. Nikdy mi neřekli její jméno – a i kdyby mi ho řekli, neslyšel bych…Jak dlouho tam je? Neslyšel jsem dveře.
„Sedím tady, dívám se do zrcadla a přemýšlím.“ Co se to jenom děje, co to je, co mě tak sužuje, že nemůžu ani pořádně dýchat? Co mě svírá, obtáčí dlouhými chapadly, drží, rdousí a nepouští? „Jsem to já?“ Zmateně zamrkám na svou
Následující dva dny proběhly neuvěřitelně rychle a Tomovi připadalo, že to jsou poslední dny jejich života. Ač si to nechtěl připouštět, když se nad tím zamyslel, musel dát Billovi za pravdu. Doopravdy to už museli ukončit, pokud se nechtěli dostat na scestí.Ostatní
Bill zrychleně dýchal, pokoušel se uvolnit, jeho tělo se však celé chvělo, přesto přese všechno ale stále hořel touhou, a tak ledové kapky, vytrvale dopadající svrchu, vítal s vděčností.Tom se mezitím odhodlal, notnou chvíli už masírujíc Billovo pozadí, konečně začal zapojovat i
Připozdívalo se, léto se chýlilo ke konci a dnešní den také. Venku se pomalu zatahovalo a první kapky deště se snášely k zemi. Chlapec s dlouhými, v dredech spletenými vlasy, seděl u okna a tohle všechno pozoroval za silnou okenicí. Po dlouhé