City můžeš schovávat 2.
Stavidla slz povolí a já se ocitnu zase v tom koutku duše jako před pár měsíci, kdy mi všechno už lezlo na mozek a já se uklidňoval tuny antidepresiv. Proč jsem ho jen líp neschoval, proč jsem ho doprčic vůbec psal, proč
Stavidla slz povolí a já se ocitnu zase v tom koutku duše jako před pár měsíci, kdy mi všechno už lezlo na mozek a já se uklidňoval tuny antidepresiv. Proč jsem ho jen líp neschoval, proč jsem ho doprčic vůbec psal, proč
Du und ich Bill rychle seběhl schody do přízemí, zahnul za roh a vběhl na pánské záchody.. Byl tam.. Tom už na něj čekal.. Hned, jak se otevřely dveře, se nedočkavě otočil.. Byl zvědavý, co mu může bratr chtít tak důležitého, když
Odmítnutí Tom jemně líbal bratrovy rty a připadalo mu to, jako přímo nadpozemská dokonalost.. Ani v náznaku si neuvědomil, že s ním bratr nespolupracuje.. Spíš ho od sebe odstrkuje.. ,,Co to… děláš??“ zeptal se zmateně Bill v okamžiku, kdy se mu konečně
Tomův sen a činy Tom ležel ve své posteli a už dobré dvě hodiny nemohl zamhouřit oka.. Z neznámého důvodu nedokázal dostat z hlavy bratrovu usměvavou tvář.. Nechápal to.. Nikdy neměl problémy usnout a nikdy tak moc na bratra nemyslel.. Cítil, že
Dějepis Billovi se zhroutil celý svět.. Jestli dřív nedával o hodinách pozor, teď na tom byl ještě mnohem hůře.. Hlavou se mu míhaly představy, jak to vysvětlí doma, až jim přijde dopis, kde rodičům oznamují, že ho vyloučili.. Viděl před sebou ty
Sny a ředitelna II ,,Ach Bille, co je s tebou?? Nikdy jsi takový nebyl.. Máš nějaké problémy?? Nebo co se děje??“ hlas ředitelky se nesl místností, ale Bill ho skoro nevnímal… Bál se, co bude dál.. Řekne o tom rodičům?? Jak jim
Sny a ředitelna ,,Miluju tě, slyšíš?? Miluju.“ Tomovy dlaně začaly bloudit po bratrovo těle a nebyly k zastavení.. Hledaly si cestičku po jeho hrudi, bříšku, bocích.. Jeho doteky dopadaly všude, kam jen Tom dosáhl.. ,,I já tebe“ zašeptal Bill a vyhledal jeho
Epphany (Tady chci jen říct, že slova písničky, která jsou tady použitá, mám od Terush a ve výsledku je to náááádherná písnička) Ležel ve své posteli a tiše si pobrukoval nějakou melodii. Nevěděl jakou, nevěděl k ní ani slova, ale v hlavě
Snídaně ,,Tak pane Kaulitz, dnes si spolu užijeme krásné tři hodiny“ Učitel, který měl Billa doučovat se úlisně usmíval.. To byl jeho trest.. Díky své nepozornosti ve škole hodně zameškal a z nejednoho předmětu propadal.. Jeho matka se rozhodla, že bude mít
Koupel ,,Kde jsi byl?? Báli jsme se o tebe!! A jak to vypadáš?!“ Bill stál mezi vchodovými dveřmi a tiše poslouchal matčiny výtky.. Věděl, že měl o sobě dát vědět, ale má svojí hlavu.. ,,Volali ze školy.. Co se s tebou děje
Ticho setrvává již několik minut a je čím dál víc intenzivní. Ani jeden z bratrů se nepohnul a ani nezamrkal. Jako by se báli přerušit oční kontakt jen na setinu sekundy. Nevnímají nic. Jen oči toho druhého. Vyrušilo je až bouchnutí vchodových
„To jsem vážně nechtěl! Moc se ti omlouvám!“ mluví překotně Tom a pomáhá mu do sedu. Bill jen popotahuje a mne si hlavu. Co mám dělat? Pomyslel si zoufale Tom a pozoruje svého brášku. Už podvědomě k němu cítí ochranitelské city a
Ráno se Tom probudil časně. Celým domem panovalo tíživé ticho, jen déšť, který neustal, narušuje tu tíživou atmosféru. Vyškrábal se z postele a přešel k oknu. Pohlédl na ulici, které je ztemnělá. Přes černá mračna nepronikne ani paprsek slunce. Vydržel se takhle
„Proč? Proč?“ šeptá Tom do ticha svého pokoje, ale žádná odpověď mu nepřichází. Nevyzná se v bratrovi a nevyzná se ani v sobě samém. Až ho to děsí. V hlavě mu výří plno myšlenek a nedokáže si je sám urovnat. Nedokáže… jediný
Poslouchej déšť..proč mi řekl právě tato slova? Vždyť déšť nemluví… Kroutí hlavou a nechápe svého bratra. Své vlastní dvojče. Zvedl se z lavičky, že půjde domů a sáhl po deštníku. To nemá ani cenu… pomyslel si a znovu ho složil. Už jsem