„Bille?“ klepal jsem na jeho dveře.Bylo to už asi dvacet minut od chvíle, kdy za sebou zabouchl dveře, ale až teď jsem se vzpamatoval natolik, že jsem se sebral a šel za ním.Ještě stále jsem slyšel jen neutuchající, srdceryvný pláč.„Bille!“ řekl jsem
Kdysi někdy někdo řekl – čas se mění a my s ním.Myslím, že jsem přišel na to, proč to řekl.Za poslední tři týdny se nejmíň pětkrát změnily všechny moje názory a postoje… Já.. mám pocit, že už to nejsem já…Dřív jsem býval
„Kluci, já vás o to prosím!“ zavolala na nás mamka zespoda.„My už…“ Bill prudce vydechl. „…už jdeme !“ zvolal.Přesto mi jen přejel něžně prstem po tváři, jako by ho vůbec nevzrušovalo, že jeho vzdech během řeči s matkou mohl dost razantně ohrozit
Hladil jsem Billa po břiše a on se jen rozrušeně vrtěl (otíral se mi tak zadkem o rozkrok, což radši nebudu řešit, protože na to slova nestačí… dobře, pokusím se, stačily by dvě – aaah, Bille!) a šeptal mi, ať toho nechám,
(A/N): Taakže, jsem se odhodlala k napsání další jednodílky, po nějaké době..x)) Je to spíš takový experiment, a vůbec si to není podobné s mými předchozími povídkami, ale jak říkám – je to spíš tak na zkoušku..x)) Jde o moji vizi, jak
Po dlouhém vášnivém polibku se od sebe dvojčata konečně odtrhla. Billovi zářily oči, bylo na něm za podpory alkoholu vidět, že je rozdováděný a chtěl by si dále hrát. Oproti tomu Tom teď naopak vyhlížel, že se za předchozí scénu hluboce stydí.
„Tome, volá ti Max, tak už sakra vylez z toho pelechu!“ třískne někdo do dveří.„A ty Bille taky, když jdeš spát v osm večer, člověk by čekal, že bys třeba mohl vstát dřív než v půl dvanáctý dopoledne!“ flákne i na bráchovy
„Tome! Tome!“ třese se mnou někdo.Jen jsem se zavrtěl. Ještě chci spát! Nikdo mě nemá právo budit – je sobota!Někdo nade mnou si povzdechl a zřejmě si přisedl k mé posteli.Bylo ticho a tak jsem myslel, že můžu konečně nerušeně spát.Ale něco
„Na nic!“ snažil jsem se nenápadně dosáhnout na myš, abych zavřel okno.„Jak ho sbalíš? Mě?“ Bill se začal smát. On se smál!„Tome?“ zvážněl náhle.„No? Co je?“ zeptal jsem se s hranou lhostejností, přestože ve skutečnosti jsem měl srdce až v krku.„No –
„Ale ono se nic neděje, Bille,“ řekl jsem vyhýbavě.„Opravdu ne?“ Bill povytáhl obočí.„N- ne, fakt nic…“ nemohl jsem mu přece říct: „Jo a Bille, zapomněl jsem ti říct, že jsem se vsadil, že tě sbalím, ale jinak dobrý…“ no to bylo přece
Dneska jsem nad tím zase přemýšlel… ne, vážně to nemůžu udělat. Ublížil bych spoustě lidem, ale to by nebylo nic proti tomu, jak bych ublížil sám sobě… Představa, že už bych na něj nemohl nikdy myslet, nikdy koukat na jeho krásný tělo,
Dalšího dne ráno jsem vyskočil z postele – ze mě nepochopitelných důvodů – s dobrou náladou.Možná jsem pitomec, co se vsadil, že sbalí svýho bráchu, ale já ho mám rád, takže dneska zajdu za Yvonne a řeknu jí, že na striptýz jí
„Ahoj! Kdes byl tak dlouho?“ přihnal se ke mně Bill, hned jak jsem vešel do bytu.„Na-na stěně, byli jsme tam… s klukama…“ odpověděl jsem vyhýbavě.„Hrozně jsem se tady celý odpoledne nudil,“ svěřil se mi Bill a rozešel se do obýváku, věděl, že
Hele, nemyslím si, že je to nějak extra dobrý, ale protože to pár mých kámošů, co to čtou, chytlo, tak jsem si řekla, že to teda zkusím. Nejsem si úplně jistá, jestli je to pro vás úplně nejvhodnější, sice je to twincest,
Bill zůstal stát s nohou napřaženou na další krok, a svět jakoby se zastavil. Díval se kdesi do dáli a nevěděl co říct. Nemohl couvnout, nemohl lhát. A nechtěl Tomovi ublížit. Nikdy si nepřipouštěl, že by tahle situace mohla nastat, nikdy nepřemýšlel,
