Tohle nemůže bejt pravda. Bill přeci nemůže bejt jeho bratr. Nebo ano? Tom nic kolem sebe nevnímal. Až teď mu to všechno docházelo. To proto mu to tady bylo známé. To proto jej Bill něčím zaujal. Prostě se měli potkat. Měli se
Je to už poměrně dlouho, co se jejich rodiče rozešli.Vyrůstali spolu, byli spolu skoro pořád a i přesto jim rodiče, už jako malým prckům, zbořili svět. Bylo jim tehdy přesně šest let. Mysleli si, že budou pořád spolu, že spolu vyrostou i
Smutné oči černovlasého chlapce se vyděšeně rozhlédly prázdnou školou. Zhluboka se nadechl… vydechl… Ještě pevněji stiskl horkou dlaň, která pevně držela ve svém ochranném poutu tu jeho. Na konci chodby je už čekal vysmátý Georg. „Tak co? Jdem na to?“ s úsměvem
„Já budu brečet,“ špitl Bill a šťastně se stulil do Tomovy obrovské mikiny. „Billí, ani nevíš, jak moc jsem na tebe pyšnej. Tys… tys to dokázal,“ žasl nad ním Tom a pořád si jej k sobě něžně tulil. Stáli za zavřenýma dveřma
Tom jako první otevřel oči do ještě brzkého rána. Mohlo být tak kolem čtvrté, ale jemu prostě nešlo usnout. Pořád se trápil kvůli té kapele. Nevěděl, jestli se má Billa zeptat, nebo ne. Bál se, že o něj přijde. A to by
Černovlasý klučina se vzbudil do nádherného rána. O to krásnější bylo tím, že jej vzbudily sladké tóny, linoucí se z druhé půlky postele. „Dobré ráno,“ zašeptal Tom a zářivě se usmál. „Dobrý ráno, lásko,“ špitl Bill a nechal se Tomem sladce políbit.
Tom se nestačil divit. Bill byl tak nádhernej. Zpíval jako profesionál. Tohle všechno mu připadalo jako sen. Jako nádhernej sen, ze kterého se nechtěl vzbudit. Bylo by tak krásné mít kapelu, kde by byl frontmanem Bill. Jenomže co když odmítne? Co když
Hned jak to ale Bill zjistil, od sebe Toma polekaně odsunul a rukama se snažil přidržet si na sobě už i tak dost rozvázaný župan.Vyděšeně se díval do Tomových očí a snažil se v nich pochopit všechno, co teď dělají. Chtěl se ujistit,
Ted už nechtěli nic uspěchat. Tom už vědel, že Bill ted necouvne. Cítil, že se vůbec jeho dotekům nebrání. Bylo tak nádherné jej mít teď u sebe a líbat jej na to dokonale krásné bříško. Ještě nikdy se takhle krásně necítil. „Miluju
„Tomi, prosím tě, přines Billovi nahoru ručník, on ho popleta tady vždy zapomene,“ usmála se Simone na Toma rozvaleného na gauči. Ještě pořád byl myslí někde u dnešního rána a hlavně u toho milování. Připadalo mu to jako sen, že mu to
„Tomi, já nechci,“ špitl Bill už poměrně blízko školní brány. Přesně si uměl domyslet, co jej tam čeká. „Lásko, kdybych mohl, zařídil bych to tak, že bychom do žádný školy nemuseli. Jenomže nejsme slavné hvězdy, ty by si to dovolit mohly,“ dodal
Musel přestat. Hlas se mu celý rozechvěl a on cítil, že takhle to dýl nevydrží. Chtěl jít Martinovi přinejlepším rozbít hubu za to, co udělal, ale Bill mu v tom zabránil. Nechtěl, aby mu nějak ublížil. To by už vážně nezvládl… Celý
Billovi se o tomhle nikdy nesnilo. Nemohl uvěřit, že je Tom tady a teď se k nim ještě přistěhuje. Tohle všechno bylo až moc krásné na to, aby to mohla být pravda. Bill se proto na Toma tiše otočil a v očích
Bill celý zářil… Do kuchyně snad doplul po mléčné dráze. Tohle všechno… to musí být jenom sen. Ještě nikdy se mu realita nezdála takhle krásná… ještě nikdy tohle necítil… jenom s ním. A s nikým jiným to také cítit nechtěl. S úsměvem
I když se to Billovi moc líbilo, nechtěl to. Pořád se něčeho bál. Možná, že právě teď po tom, co mu udělal Martin, jenomže co když ne? Miloval Toma. Udělal by pro něj všechno na světe. Až na tohle. Možná že časem,
