{"id":10012,"date":"2010-12-03T18:00:00","date_gmt":"2010-12-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9987"},"modified":"2010-12-03T18:00:00","modified_gmt":"2010-12-03T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/03\/the-forbidden-city-16\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 16."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/div>\n
„K\u00f4ji?“ oto\u010d\u00edm se na n\u011bj. Nechal jsem jej, aby si na chv\u00edli odpo\u010dinul, zat\u00edmco jsem n\u00e1m skl\u00e1dal oble\u010den\u00ed na kupi\u010dky do mal\u00fdch p\u0159ihr\u00e1dek. „K\u00f4ji,“ zopakuji znovu, tentokr\u00e1t s v\u011bt\u0161\u00ed n\u011bhou. Le\u017e\u00ed schoulen\u00fd na p\u0159ikr\u00fdvce, tiskne si nohy k t\u011blu, mezi prsty sv\u00edr\u00e1 lo\u017en\u00ed pr\u00e1dlo a poklidn\u011b oddechuje. P\u0159ikleknu si vedle postele, na jej\u00edm\u017e kraji klidn\u011b sp\u00ed m\u016fj mal\u00fd K\u00f4ji. Vypad\u00e1 tak k\u0159ehce. Neum\u00edm si p\u0159edstavit, \u017ee by se m\u011bl s\u00e1m br\u00e1nit p\u0159ed sv\u011btem. Je tak bezbrann\u00fd, tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd.  <\/div>\n
Dla\u0148 vzt\u00e1hnu ke K\u00f4jiho bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i, po kter\u00e9 p\u0159ejedu b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f. <\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji?“ hlasit\u00fd vysp\u011bl\u00fd hlas dozn\u00ed a\u017e do sam\u00e9ho st\u0159edu pokoje, ve kter\u00e9m se nach\u00e1z\u00ed mal\u00fd K\u00f4ji. Okam\u017eit\u011b nech\u00e1 lo\u017en\u00ed pr\u00e1dlo b\u00fdt lo\u017en\u00edm pr\u00e1dlem, a rozhl\u00e9dne se okolo sebe, ne\u017e si uprav\u00ed jasn\u011b b\u00edl\u00e9 kimono pod\u00e9l sv\u00e9ho t\u011bla. Cupitav\u00fdmi kroky, p\u0159i nich\u017e se oz\u00fdv\u00e1 hlu\u010dn\u00e9 klap\u00e1n\u00ed o tvrdou zem, se vyd\u00e1 sm\u011brem, odkud onen hlas p\u0159ich\u00e1z\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l jste si mne, m-m\u016fj pane?“ \u010dernovlas\u00fd chlapec se uctiv\u011b poklon\u00ed p\u0159ed T’chi-morou, kter\u00fd na n\u011bj se z\u00e1jmem hled\u00ed z hork\u00e9 l\u00e1zn\u011b.<\/em>  <\/div>\n
„Ano, pot\u0159ebuji spole\u010dnost,“ mrkne na n\u011bj a beze studu, s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, si jej zm\u011b\u0159\u00ed pohledem. „P\u0159esta\u0148 se klan\u011bt, K\u00f4ji,“ zasm\u011bje se. Jeho zvu\u010dn\u00fd sm\u00edch se rozezn\u00ed celou m\u00edstnost\u00ed, a\u017e k chlapcov\u00fdm u\u0161\u00edm, pro kter\u00e9 je T’chi-mor\u016fv sm\u00edch jako rajsk\u00e1 hudba ze samotn\u00fdch nebes.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Odv\u00e1\u017en\u011b  zdvihne pohled ke sv\u00e9mu p\u00e1novi, jen\u017e se na n\u011bj st\u00e1le usm\u00edv\u00e1. „Pom\u016f\u017ee\u0161 mi, K\u00f4ji?“  
<\/em><\/div>\n
„M\u016fj pane,“ stydliv\u011b p\u0159ejde a\u017e k mlad\u00e9mu c\u00edsa\u0159ovu ‚synovi‘ a nat\u00e1hne se pro tenk\u00fd \u017eup\u00e1nek, kter\u00fd slou\u017e\u00ed na span\u00ed. Om\u00e1men\u011b p\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka, jakmile se mlad\u00fd mu\u017e s \u010dern\u00fdmi cop\u00e1nky postav\u00ed. Nat\u00e1hne ke K\u00f4jimu ruce, aby mu pomohl obl\u00e9ci \u017eup\u00e1nek, a znovu si s jeho rty za\u010dne pohr\u00e1vat \u00fasm\u011bv, jakmile jej mlad\u00fd K\u00f4ji sjede pohledem, a s rud\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi se zam\u011b\u0159\u00ed na hladinu \u010dir\u00e9 vody. Nakonec mu v\u0161ak pom\u016f\u017ee t\u0159esouc\u00edmi se dlan\u011bmi \u017eup\u00e1nek obl\u00e9ct.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Pousm\u011bji se nad tou sladkou vzpom\u00ednkou, znovu jej pohlad\u00edm po bled\u00e9m l\u00edci, a na \u010delo mu p\u0159itisknu sv\u00e9 rty v drobn\u00e9m polibku, a ne\u017e se op\u011bt postav\u00edm na nohy, pramen jeho vlas\u016f, jen\u017e mu st\u00e1le pad\u00e1 do tv\u00e1\u0159e, mu zastr\u010d\u00edm za ou\u0161ko. Naposledy se na n\u011bj zahled\u00edm, na m\u00e9ho mal\u00e9ho K\u00f4ji, a vyjdu z pokoje, ze kter\u00e9ho automaticky zam\u00ed\u0159\u00edm do kuchyn\u011b. Zn\u00e1m zdej\u0161\u00ed pal\u00e1c t\u00e9m\u011b\u0159 tak dob\u0159e jako sv\u016fj domov v Zak\u00e1zan\u00e9m m\u011bst\u011b; tr\u00e1vil jsem zde mnoho letn\u00edch m\u011bs\u00edc\u016f, kdy\u017e jsem byl je\u0161t\u011b mal\u00fdm chlapcem.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane, T’chi-mori,“ usm\u011bje se na mne Ju, a se dv\u011bma \u0161\u00e1lky \u010daje na mal\u00e9m podnosu mne pob\u00eddne, abych se usadil, kdy\u017e jen netrp\u011bliv\u011b p\u0159e\u0161lapuji na m\u00edst\u011b. „Kde jste nechal sv\u00e9ho slu\u017eebn\u00e9ho?“ znovu na mne spiklenecky mrkne. Pro\u010d? Snad n\u011bco poznala?<\/div>\n
Zat\u0159epu hlavou, jemn\u011b se na ni usm\u011bji a ne\u017e se posad\u00edm, p\u0159ijmu \u0161\u00e1lek jasm\u00ednov\u00e9ho \u010daje, jeho\u017e v\u016fn\u011b mne ude\u0159ila p\u0159\u00edmo do nosu. Jak j\u00e1 miluji jeho nezam\u011bnitelnou v\u016fni, a chu\u0165 p\u0159edev\u0161\u00edm.  <\/div>\n
Sklon\u00edm tv\u00e1\u0159 v\u00edc k n\u011bmu a s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky si v\u016fni vychutn\u00e1m.<\/div>\n
\n

„Usnul na m\u00e9m l\u016f\u017eku. Byl nejsp\u00ed\u0161 moc unaven\u00fd. Jeli jsme p\u0159eci jen p\u0159\u00edli\u0161 daleko a p\u0159\u00edli\u0161 dlouho,“ odpov\u00edm, ne\u017e usrknu je\u0161t\u011b hork\u00e9ho \u010daje. Zk\u0159iv\u00edm obli\u010dej, kdy\u017e si sp\u00e1l\u00edm \u0161pi\u010dku jazyka a zana\u0159\u00edk\u00e1m sv\u00fdm rodn\u00fdm jazykem. „Nech\u00e1m jej sp\u00e1t, vezmi si jeho \u010daj. M\u00e1me si toho tolik co vypr\u00e1v\u011bt, Ju,“ nat\u00e1hnu k n\u00ed dla\u0148 a prsty ji pohlad\u00edm po h\u0159betu ruky. V\u017edy jsem ji m\u011bl r\u00e1d a nikdy jsem nem\u011bl mo\u017enost s n\u00ed b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto. Kdy\u017e jsme byli s Li Wangem je\u0161t\u011b d\u011bti, vypr\u00e1v\u011bl mi o tom, \u017ee Ju kdysi pracovala v pal\u00e1ci, v Zak\u00e1zan\u00e9m m\u011bst\u011b, ne\u017e ji c\u00edsa\u0159 nechal p\u0159esunout sem. Ani jeden z n\u00e1s nev\u00ed pro\u010d.<\/p>\n<\/div>\n

„T’chi-mori, pov\u011bz mi, stalo se n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho? V\u017edy, kdy\u017e chcete p\u0159ijet, nech\u00e1te zaslat t\u00fdden p\u0159edem posl\u00ed\u010dka, abych v\u011bd\u011bla, \u017ee m\u00e1me v\u0161e p\u0159ipravit. Narychlo se sem vrac\u00edte jen ve chv\u00edl\u00edch, kdy se n\u011bco d\u011bje,“ ustaran\u011b se mi zahled\u00ed do o\u010d\u00ed.  <\/div>\n
Sklop\u00edm pohled. Zaposlouch\u00e1m se na p\u00e1r chvil do zvuk\u016f, je\u017e vyd\u00e1vaj\u00ed mal\u00ed pt\u00e1\u010dci venku. Slab\u011b p\u0159ik\u00fdvnu hlavou, ne\u017e se j\u00ed znovu zahled\u00edm do o\u010d\u00ed. Sm\u00edm j\u00ed v\u0161e \u0159\u00edci? Sm\u00edm j\u00ed \u0159\u00edci i o tom, jakou podlost ud\u011blali na m\u00e9ho mal\u00e9ho? Co kdy\u017e to nepochop\u00ed, stejn\u011b jako by to nemuseli pochopit ostatn\u00ed?  <\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee mi m\u016f\u017ee\u0161 sv\u011b\u0159it v\u0161echna sv\u00e1 tajemstv\u00ed,“ op\u011bt mne pohlad\u00ed po kone\u010dc\u00edch prst\u016f. V\u017edy se starala a v\u017edy cht\u011bla v\u011bd\u011bt, kdy\u017e se d\u011blo n\u011bco zl\u00e9ho, aby mi mohla pomoci.  <\/div>\n
„Ach, kdybys jen v\u011bd\u011bla, Ju, co zl\u00e9ho se stalo. M\u00e1m strach o m\u00e9ho mal\u00e9ho K\u00f4ji, nebo\u0165 je ve velik\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed. M\u00e1m o n\u011bj strach, nebo\u0165 na n\u011bj n\u011bkdo nastra\u017eil \u0161patnou l\u00e9\u010dku a j\u00e1 se ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee i on bude muset b\u00fdt potrest\u00e1n. Ale co kdy\u017e to nesp\u00e1chal, Chan Ju? C-co kdy\u017e\u2026“ oto\u010d\u00edm se na ni od v\u00fdklenku, kam jsem mezit\u00edm p\u0159e\u0161el, a kde jsou jen siln\u00e9 z\u00e1v\u011bsy, kter\u00e9 n\u00e1s maj\u00ed chr\u00e1nit p\u0159ed zimou.<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161e ve mn\u011b znovu v\u0159e, ruce se mi pot\u00ed nervozitou z t\u00e9 zl\u00e9 p\u0159edstavy. „Nedovolil bych, Chan Ju, aby se ubl\u00ed\u017eilo m\u00e9mu Billovi,“ za\u0161ept\u00e1m do ticha, panuj\u00edc\u00edho v kuchyni. M\u00e9 spla\u0161en\u011b bij\u00edc\u00ed srdce mus\u00ed b\u00fdt jist\u011b sly\u0161et v\u0161ude okolo, kdy\u017e se mi p\u0159ed o\u010dima m\u00edhaj\u00ed zl\u00e9 obr\u00e1zky toho, co by se stalo, kdyby mne c\u00edsa\u0159 neupozornil na to, co se d\u011bje a co se d\u00edt bude s Li Xuejian a jej\u00edm bratrem.  <\/div>\n
V z\u00e1palu sv\u00e9 vlastn\u00ed zlosti a strachu jsem si ani nev\u0161imnul, jak Ju zbledla.<\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„Je to chlapec.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Chlape\u010dek? M\u00e1m syna?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ano,“ usm\u00e1la se vl\u00eddn\u011b star\u00e1 \u017eena, a novorozen\u011b, zabalen\u00e9 jen v tenk\u00e9 de\u010dce, p\u0159edala jeho matce. „Jak mu budete \u0159\u00edkat?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u2026“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„Chan Ju, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Pomalu jsem p\u0159e\u0161el ke slu\u017eebn\u00e9, kter\u00e1 jen pr\u00e1zdn\u00fdma o\u010dima hled\u011bla p\u0159ed sebe.  <\/div>\n
„Ano, T’chi-mori, v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bla mi po kr\u00e1tk\u00e9 odmlce. „Vypijte si sv\u016fj \u010daj, m\u016fj pane,“ pousm\u00e1la se na mne a p\u0159irozen\u00e1 barva se j\u00ed op\u011bt vr\u00e1tila do tv\u00e1\u0159\u00ed. P\u0159ik\u00fdvnul jsem a usadil se zp\u011bt p\u0159ed n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekni mi, Ju, co m\u00e1m d\u011blat, abych m\u00e9ho K\u00f4jiho ochr\u00e1nil?“<\/p>\n<\/div>\n
Prsty jsem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po okraji mal\u00e9ho \u0161\u00e1lku, a u\u017e ani v\u016fn\u011b m\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho \u010daje mne nedok\u00e1zala uklidnit. Tak moc se o sv\u00e9ho mali\u010dk\u00e9ho boj\u00edm. Co v\u0161echno se m\u016f\u017ee st\u00e1t, pokud Li Xuejian a Kinay budou mluvit? A oni ur\u010dit\u011b mluvit budou. Maj\u00ed v\u0161ak n\u011bjak\u00e9 d\u016fkazy? Nebo jsme si je v\u0161echny vzali s K\u00f4jim s sebou? Existuje n\u011bco v\u00edc, ne\u017e jen svitek pergamenu, jen\u017e le\u017e\u00ed na dn\u011b m\u00e9 truhli\u010dky, a pl\u00e1nek m\u011bsta?  <\/div>\n
Leknut\u00edm nadsko\u010d\u00edm, kdy\u017e  se Juiny ledov\u00e9 prsty dotknou m\u00e9 dlan\u011b. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161  jsem se ztratil ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
„Poslouch\u00e1te mne, m\u016fj pane?“  <\/div>\n
Jen omluvn\u011b zavrt\u00edm hlavou a usrknu ji\u017e chladn\u00e9ho \u010daje. „Omlouv\u00e1m se, Chan Ju, zamyslel jsem se. Tolik se o n\u011bj boj\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
„Je pro v\u00e1s d\u016fle\u017eit\u00fd,“ vl\u00eddn\u011b se na mn\u011b pod\u00edv\u00e1 Ju. „Pro\u010d je pro v\u00e1s tak d\u016fle\u017eit\u00fd, m\u016fj pane?“<\/p>\n<\/div>\n
Zamra\u010d\u00edm se. Pro\u010d je pro mne vlastn\u011b K\u00f4ji tolik d\u016fle\u017eit\u00fd? Nikdy jsem nad t\u00edm nep\u0159em\u00fd\u0161lel, tenhle mal\u00fd chlapec zaujal m\u00edsto nejprve v m\u00e9 hlav\u011b, n\u00e1sledn\u011b i v m\u00e9m srdci, ani\u017e bych si toho po\u0159\u00e1dn\u011b v\u0161imnul. Stal se pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00fdm u\u017e tu prvn\u00ed noc, tenkr\u00e1t, vprost\u0159ed l\u00e9ta.  <\/div>\n
„Je to mil\u00fd, nevinn\u00fd chlapec. Je bezbrann\u00fd, Ju, s\u00e1m by se neubr\u00e1nil,“ odpov\u00edm vyh\u00fdbav\u011b. Copak j\u00ed mohu \u0159\u00edct, \u017ee je pro mne svou existenc\u00ed stejn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd jako samotn\u00fd vzduch, kter\u00fd d\u00fdch\u00e1m? \u017de kdy\u017e jej nem\u00e1m p\u0159i sob\u011b, boj\u00edm se o n\u011bj, m\u00e9 t\u011blo se t\u0159ese a hrdlo stahuje? Copak j\u00ed mohu \u0159\u00edct, \u017ee jeho polibky ve mn\u011b probouzej\u00ed novou, nepoznanou touhu? Touhu po \u017eivot\u011b s n\u00edm?  <\/div>\n
„Je v\u00e1m drah\u00fd,“ usm\u011bje se spiklenecky Chan Ju, a j\u00e1 poprv\u00e9 mohu c\u00edtit, jak m\u00e9 tv\u00e1\u0159e ho\u0159\u00ed \u010derven\u00ed. Jist\u011b, \u017ee je mi drah\u00fd. Nezn\u00e1m jej d\u00e9le ne\u017e p\u00e1r \u00fapl\u0148k\u016f, a p\u0159esto bych pro n\u011bj d\u00fdchal, bylo-li by to nutn\u00e9. Je to m\u016fj Bill, w\u00fa ch\u00ec.<\/p>\n<\/div>\n
„Sm\u00edm-li v\u00e1m radit, m\u016fj pane, ukryjte jej jinde ne\u017e tady. Na\u0161e V\u00fdsost, c\u00edsa\u0159 Jung-le jist\u011b v\u00ed, kam jste jeli, bude v\u00e1s hledat. Tady ten mali\u010dk\u00fd nebude v bezpe\u010d\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Mo\u017en\u00e1 p\u00e1r dn\u00ed, s trochou \u0161t\u011bst\u00ed,“ dod\u00e1 se smutn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i a do chladn\u00fdch dlan\u00ed uchop\u00ed pr\u00e1zdn\u00e9 \u0161\u00e1lky.  <\/div>\n
„Ale kam, Chan Ju, kam? Nen\u00ed m\u00edsto, kde by jej c\u00edsa\u0159 nehledal. A pokud bude ut\u00edkat, jist\u011b mu pak ji\u017e nikdo neuv\u011b\u0159\u00ed, \u017ee jeho jm\u00e9no bylo jen hanebn\u011b po\u0161pin\u011bno, \u017ee s t\u00edm K\u00f4ji nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho.“<\/p>\n<\/div>\n
„Pak mo\u017en\u00e1\u2026“ <\/p>\n<\/div>\n
„Co? Co mo\u017en\u00e1, Chan Ju?“ vyhrknu, kdy\u017e se odml\u010d\u00ed, a rychl\u00fdmi kroky dojdu a\u017e k n\u00ed. „Dopov\u011bz to, co mo\u017en\u00e1?“  <\/div>\n
Jen zavrt\u00ed hlavou. „Zapome\u0148te na to, m\u016fj pane, tohle by va\u0161emu slu\u017eebn\u00e9mu nepomohlo.“  <\/div>\n
Povzdechnu si. „Cokoliv v\u00ed\u0161, Ju, \u0159ekni mi to.“<\/p>\n<\/div>\n
„S odpu\u0161t\u011bn\u00edm, pane, tohle v\u00e1m \u0159\u00edct nemohu.“ Hluboce se mi uklon\u00ed a drobn\u00fdmi kr\u016f\u010dky odcupit\u00e1 z kuchyn\u011b, do kter\u00e9 se nahrnulo dal\u0161\u00ed slu\u017eebnictvo, kter\u00e9 se hbit\u011b pustilo do p\u0159\u00edprav ve\u010de\u0159e.<\/div>\n
Povzdechnul jsem si a s hlavou sv\u011b\u0161enou mezi rameny jsem se vydal zp\u011bt do pokoje, kde poklidn\u011b pod\u0159imuje m\u016fj mali\u010dk\u00fd. Mo\u017en\u00e1 bych jej mohl prov\u00e9st po zahrad\u00e1ch, abychom na chv\u00edli zapomn\u011bli na v\u0161e, co se te\u010f d\u011bje kolem n\u00e1s.  <\/div>\n
Musel jsem se pousm\u00e1t, kdy\u017e  jsem jej vid\u011bl, jak spokojen\u011b le\u017e\u00ed ve st\u0159edu postele, se rty lehce vy\u0161pulen\u00fdmi a jemn\u011b se cht\u011bj\u00edc\u00edmi \u0159asami. Vypadal tak sladce, dokonale.<\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji?“ za\u0161eptal jsem tak ti\u0161e, abych jej snad doopravdy nevzbudil. P\u0159\u00ed\u010dilo se mi ru\u0161it jeho poklidn\u00fd sp\u00e1nek. Zaslou\u017e\u00ed si po\u0159\u00e1dn\u011b odpo\u010dinout.  <\/div>\n
„Hm?“ ozve se z postele tichounk\u00e9 zamru\u010den\u00ed, a jeho drobn\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko se propne, jak se ladn\u011b, jako ko\u010dka, prot\u00e1hne. „Stalo se n\u011bco, T’chi-mori?“ za\u0161ept\u00e1, kdy\u017e se jeho hn\u011bd\u00e9 duhovky zabodnou do t\u011bch m\u00fdch. Pousm\u011bji se.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u016fbec nic, mali\u010dk\u00fd,“ p\u0159isednu si na kraj vedle n\u011bj a pramen vlas\u016f, jen\u017e mu op\u011bt spadl do o\u010d\u00ed, p\u0159esunu za jeho ucho. Tv\u00e1\u0159e zr\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 sp\u00e1nkem dostanou je\u0161t\u011b syt\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1dech, kdy\u017e pla\u0161e sklop\u00ed pohled ke sv\u00fdm dlan\u00edm, v nich\u017e sev\u0159e sv\u00e9 kimono.<\/p>\n<\/div>\n
„Nechal jsi mne sp\u00e1t,“ za\u0161ept\u00e1, kdy\u017e si v\u0161imne \u0161era, je\u017e panuje za oknem. P\u0159ik\u00fdvnu a kone\u010dky prst\u016f p\u0159ejedu po jeho tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„Zaslou\u017eil sis to, K\u00f4ji,“ usm\u011bji se na n\u011bj a vstanu. „Cht\u011bl by ses trochu proj\u00edt? Zdej\u0161\u00ed zahrady jsou tis\u00edckr\u00e1t kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty, kter\u00e9 jsi mohl vid\u011bt v na\u0161em pal\u00e1ci.“<\/div>\n
Jen pla\u0161e p\u0159ik\u00fdvne a postav\u00ed se vedle m\u011b. Rozhl\u00e9dnu se po pokoji a p\u00e1r kroky p\u0159ejdu ke k\u0159es\u00edlku, kam jsem prve odlo\u017eil na\u0161e cestovn\u00ed pl\u00e1\u0161t\u011b. Jeden pod\u00e1m K\u00f4jimu, druh\u00fd si s\u00e1m p\u0159ehod\u00edm p\u0159es ramena a vezmu jej jemn\u011b za ruku, vedouce jej k zadn\u00edmu v\u00fdchodu ze s\u00eddla; vedouc\u00edmu do sam\u00e9ho srdce zahrad.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ipad\u00e1m si hloup\u011b,  \u017ee mne T’chi-mora nechal sp\u00e1t t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9 odpoledne, zat\u00edmco s\u00e1m vyskl\u00e1dal na\u0161e zavazadla. To je p\u0159eci moje pr\u00e1ce. Ale jakmile jsem se pokusil nam\u00edtat, chytil mne za ruku a dlouhou chodbou vedl k jak\u00e9musi zadn\u00edmu v\u00fdchodu.  <\/div>\n
Sice jsem \u0159\u00edkal, \u017ee zdej\u0161\u00ed s\u00eddlo je mnohem men\u0161\u00ed ne\u017eli n\u00e1\u0161 pal\u00e1c, ale p\u0159esto jsou zde chodby dlouh\u00e9 a \u0159ada domk\u016f okolo s\u00eddla se t\u00e1hne daleko do ztracena. Rozhl\u00ed\u017e\u00edm se v\u0161ude kolem sebe; i p\u0159esto, \u017ee zima nen\u00ed daleko a podzim hal\u00ed krajinu do sv\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b velmi udatn\u011b, tady jako by st\u00e1le panovalo l\u00e9to. Kv\u011btiny jsou st\u00e1le barevn\u00e9, stromy maj\u00ed po\u0159\u00e1d plno list\u00ed a v\u0161e tu vypad\u00e1, jako by to bylo pokryto n\u011bjak\u00fdm zakl\u00ednadlem.<\/p>\n<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se ti tu, mali\u010dk\u00fd?“ oto\u010d\u00ed se na m\u011b T’chi-mora se sladk\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. C\u00edt\u00edm, jak mi op\u011bt zrudly tv\u00e1\u0159e, ale nemohu to ovl\u00e1dat, jeho pohled, \u00fasm\u011bv, i doteky na m\u011b maj\u00ed p\u0159esn\u011b takov\u00fdto vliv.<\/div>\n
Pla\u0161e p\u0159ik\u00fdvnu a drobn\u00fdmi kr\u016f\u010dky docupit\u00e1m a\u017e k n\u011bmu. Kdy\u017e se chyst\u00e1m pokra\u010dovat v cest\u011b, jemn\u011b mne zastav\u00ed jeho ruka, je\u017e zlehka stiskne mou dla\u0148.<\/div>\n
Cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem projede zvl\u00e1\u0161tn\u00ed t\u0159as, \u0161pi\u010dkou jazyka si navlh\u010d\u00edm rty a nejist\u011b, s chv\u011bj\u00edc\u00edmi se v\u00ed\u010dky, se na n\u011bj pooto\u010d\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Nesp\u011bchej tak, w\u00fa ch\u00ec,“ pousm\u011bje se a mn\u011b se op\u011bt p\u0159i tom kr\u00e1sn\u00e9m osloven\u00ed rozbu\u0161\u00ed srdce jako div\u00e9. Je to tak kr\u00e1sn\u00e9, tak jemn\u00e9 a l\u00e1skypln\u00e9 osloven\u00ed. Nev\u00edm, \u010d\u00edm jsem si jej zaslou\u017eil, ale jist\u011b mi nikdo nikdy ne\u0159ekl kr\u00e1sn\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0161pitnu a nepatrn\u011b sklop\u00edm hlavu mezi ramena. O\u010dima ji n\u00e1sleduji, dokud se nezastav\u00edm na slam\u011bn\u00fdch sand\u00e1lk\u00e1ch, je\u017e op\u011bt zdob\u00ed T’chi-morovy nohy.  <\/div>\n
Ti\u0161e se zasm\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak je tady k sm\u00edchu, mali\u010dk\u00fd?“ zept\u00e1 se pobaven\u011b a prsty mi nadzvedne bradu. St\u00e1le je\u0161t\u011b se mus\u00edm usm\u00edvat.<\/p>\n<\/div>\n
„Tv\u00e9 boty,“ \u0161pitnu ti\u0161e a op\u011bt se rozesm\u011bji, kdy\u017e roztomile nakr\u010d\u00ed \u010delo a cvrnkne m\u011b po nose.<\/div>\n
„Nesm\u011bj se, potv\u016frko,“ zasm\u011bje se a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b bl\u00ed\u017ee ke sv\u00e9mu t\u011blu, a\u017e na d\u0159ev\u00e1\u010dc\u00edch lehce zavr\u00e1vor\u00e1m. „Nem\u00e1m ty o\u0161kliv\u00e9 boty r\u00e1d; bol\u00ed z nich nohy a sotva udr\u017e\u00edm rovnov\u00e1hu,“ za\u0161ept\u00e1 a prsty mi odhrne vlasy z \u010dela.<\/div>\n
Je mi zase tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b  bl\u00edzko. Tiskne mne t\u011bsn\u011b na sebe, t\u00e9m\u011b\u0159 mezi n\u00e1mi mohu c\u00edtit jeho divoce tlukouc\u00ed srdce. Dech se mu propl\u00e9t\u00e1 s t\u00edm m\u00fdm a na\u0161e o\u010di jsou spojen\u00e9 pohledem tak intenzivn\u00edm, a\u017e mne z n\u011bj mraz\u00ed v z\u00e1tylku.  <\/div>\n
„Jsi tak kr\u00e1sn\u00fd,“ za\u0161ept\u00e1, kdy\u017e mi op\u011bt poodhrne vlasy, kter\u00e9 mi neposedn\u011b s lehk\u00fdm v\u011bt\u0159\u00edkem kolem n\u00e1s st\u00e1le spadaj\u00ed do o\u010d\u00ed. „Tak kr\u00e1sn\u00fd. Jako bys v\u016fbec nebyl pozemsk\u00e1 bytost, m\u016fj mal\u00fd K\u00f4ji. Jako by t\u011b na zem seslali and\u011bl\u00e9, abys mi mohl neust\u00e1le kr\u00e1st dech,“ \u0161ept\u00e1 d\u00e1l a jeho rty jsou st\u00e1le bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e k t\u011bm m\u00fdm.<\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt si p\u0159ejedu \u0161pi\u010dkou jazyka po rtech a nepatrn\u011b tak zavad\u00edm o ty jeho. Je tak bl\u00edzko, tak blizou\u010dko. U\u017e jen kousek a op\u011bt uc\u00edt\u00edm jeho hebk\u00e9 rty laskat ty m\u00e9.<\/div>\n
Nepatrn\u011b zaklon\u00edm hlavu, kdy\u017e mi prsty proplete do vlas\u016f a p\u0159itiskne se rty k m\u00fdm. Vydechnu a n\u011b\u017en\u011b mu vyjdu vst\u0159\u00edc. Na\u0161e rty se o sebe jen n\u011b\u017en\u011b ot\u00edraj\u00ed, laskaj\u00ed se, dokonale do sebe zapadaj\u00ed.  <\/div>\n
Ani jeden z n\u00e1s nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, zdali je to, co d\u011bl\u00e1me, spr\u00e1vn\u00e9 nebo ne, prost\u011b jen pro\u017e\u00edv\u00e1me ten intenzivn\u00ed okam\u017eik.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e mezi zuby zlehka skousne m\u016fj spodn\u00ed ret, z hrdla se mi vydere podivn\u00fd, p\u0159idu\u0161en\u00fd zvuk a j\u00e1 se instinktivn\u011b natisknu je\u0161t\u011b v\u00edce k jeho h\u0159ejiv\u00e9mu t\u011blu. V prstech siln\u011b stisknu jeho volnou, evropskou ko\u0161ili a vyt\u00e1hnu se na \u0161pi\u010dky, jako bych se sna\u017eil schovat p\u0159\u00edmo do n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj pane?“<\/p>\n<\/div>\n
Prudce se od T’chi-moryho odtrhnu leknut\u00edm, a na vratk\u00fdch noh\u00e1ch ud\u011bl\u00e1m p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f vzad.<\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji!“<\/p>\n<\/div>\n
Vyk\u0159iknu, kdy\u017e ztrat\u00edm rovnov\u00e1hu. Dal\u0161\u00ed, co c\u00edt\u00edm, je p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 mokro a chlad.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Tom „K\u00f4ji?“ oto\u010d\u00edm se na n\u011bj. Nechal jsem jej, aby si na chv\u00edli odpo\u010dinul, zat\u00edmco jsem n\u00e1m skl\u00e1dal oble\u010den\u00ed na kupi\u010dky do mal\u00fdch p\u0159ihr\u00e1dek. „K\u00f4ji,“ zopakuji znovu, tentokr\u00e1t s v\u011bt\u0161\u00ed n\u011bhou. Le\u017e\u00ed schoulen\u00fd na p\u0159ikr\u00fdvce, tiskne si nohy k t\u011blu,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10012","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10012","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10012"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10012\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10012"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10012"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10012"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}