{"id":10023,"date":"2010-12-02T17:00:00","date_gmt":"2010-12-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9998"},"modified":"2010-12-02T17:00:00","modified_gmt":"2010-12-02T16:00:00","slug":"nad-stadem-koni-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/02\/nad-stadem-koni-1\/","title":{"rendered":"Nad st\u00e1dem kon\u00ed 1."},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"477\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, no tak, poj\u010f  u\u017e. Mus\u00edme jet. Sl\u00edbila jsem J\u00f6rgenovi, \u017ee doraz\u00edme je\u0161t\u011b  za sv\u011btla,“ volala na m\u011b matka p\u0159es parkovi\u0161t\u011b. Zrovna jsme stav\u011bli na jedn\u00e9 benz\u00ednov\u00e9 pump\u011b. Bohu\u017eel jsem si stihnul jenom doj\u00edt na z\u00e1chod, kterej byl mimochodem p\u011bkn\u011b ot\u0159esnej, a koupit si kafe v automatu. To kafe bylo taky ot\u0159esn\u00fd, ale to jsem rad\u0161i ne\u0159e\u0161il. Vyhodil jsem plastov\u00fd kel\u00edmek do p\u0159epln\u011bn\u00fdho ko\u0161e a poslu\u0161n\u011b jsem si sednul do auta.<\/p>\n<\/div>\n
„Zapni si p\u00e1s,“  p\u0159ik\u00e1zala mi „maminka“. Jo, h\u00e1d\u00e1te spr\u00e1vn\u011b, nem\u011bl jsem j\u00ed zrovna v l\u00e1sce. Po\u0159\u00e1d jenom pracovala a na m\u011b si za celej m\u016fj \u017eivot neud\u011blala ani trochu \u010dasu. A jej\u00ed pr\u00e1ce byla samoz\u0159ejm\u011b d\u016fvod toho, \u017ee jsem te\u010f sed\u011bl v jej\u00edm luxusn\u00edm Mercedesu a jel ke sv\u00e9mu druh\u00e9mu poveden\u00e9mu rodi\u010dovi. Jo, J\u00f6rgen byl m\u016fj r\u00e1doby otec. Ten se s matkou rozvedl, kdy\u017e mi bylo asi \u0161est, a pak u\u017e jsem ho nikdy nevid\u011bl. Jenom jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 n\u011bjakou farmu a v\u00edc nic.<\/p>\n<\/div>\n
Ale zp\u00e1tky k m\u00e9 cest\u011b. Moje matka dostala v pr\u00e1ci nab\u00eddku, kter\u00e1 se podle n\u00ed  neodm\u00edt\u00e1. M\u011bla odjet na t\u0159i roky do Japonska a tam d\u011blat \u0161\u00e9fredaktorku n\u011bjak\u00fdho p\u0159iblbl\u00fdho m\u00f3dn\u00edho \u010dasopisu. Teda ne, \u017ee by m\u011b m\u00f3da nezaj\u00edmala, ale to, co vyb\u00edrali do tohohle \u010das\u00e1ku, byl fakt d\u011bs. P\u00e1r v\u00fdtisk\u016f se mi toti\u017e dostalo do rukou. A ona mi nejd\u0159\u00edv navrhla, \u017ee bych mohl jet s n\u00ed, co\u017e jsem samoz\u0159ejm\u011b obratem odm\u00edtl. No jasn\u011b, tam budu ur\u010dit\u011b jak n\u011bjak\u00fd pako b\u011bhat mezi t\u011bma \u0161ikmoookejma, ne? A je\u0161t\u011b se u\u010dit tu jejich pitomou \u0159e\u010d? No teda, fuj. Tak mi teda navrhla, \u017ee pojedu k otci. To sice taky nebyla v\u00fdhra v loterii, ale lep\u0161\u00ed ne\u017e \u0161ikmook\u00fd. Je\u0161t\u011b jsem to zkusil s t\u00edm, \u017ee kdy\u017e mi je u\u017e osmn\u00e1ct, mohl bych t\u0159eba bydlet s\u00e1m. Konec konc\u016f stejn\u011b po pr\u00e1zdnin\u00e1ch mus\u00edm znovu do \u0161koly. Tento n\u00e1vrh bohu\u017eel rezolutn\u011b odm\u00edtla s t\u00edm, \u017ee do \u0161koly budu chodit do nejbli\u017e\u0161\u00edho m\u011bsta, kter\u00fd bylo p\u011bt kilometr\u016f od t\u00e1tovy farmy. Sice nev\u00edm, jak to p\u0159e\u017eiju, ale t\u00edm se te\u010f nehod\u00e1m zab\u00fdvat. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Tak, Bille, jsme tu,“  \u0159ekla a j\u00e1 si uv\u011bdomil, \u017ee opravdu stoj\u00edme p\u0159ed velk\u00fdm domem, jako vyst\u0159i\u017een\u00fdm z westernov\u00fdch film\u016f. Vedle domu byla velk\u00e1  ohrada, ve kter\u00e9 se proch\u00e1zelo p\u00e1r kon\u00ed, a v d\u00e1lce jsem vid\u011bl budovy, kter\u00e9 nejsp\u00ed\u0161 slou\u017eily jako st\u00e1je.<\/div>\n
„Ahoj Simone, ahoj Bille,“  usly\u0161el jsem zd\u00e1lky vesel\u00fd hlas m\u00e9ho t\u00e1ty. Ti\u0161e jsem si povzdech. J\u00e1 jsem moc vesel\u00fd nebyl. Pod\u00edval jsem se sm\u011brem, odkud p\u0159i\u0161el ten pozdrav, a spat\u0159il jsem sv\u00fdho t\u00e1tu, kterej k n\u00e1m p\u0159ijel na velik\u00fdm hn\u011bd\u00fdm koni. Na sob\u011b m\u011bl d\u017e\u00edny a kostkovanou ko\u0161ili, na hlav\u011b m\u011bl nara\u017een\u00fd klobouk. Moc se nezm\u011bnil, jen byl trochu op\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si ho pamatoval. No, pobyt na \u010derstv\u00e9m vzduchu nejsp\u00ed\u0161 d\u011bl\u00e1 z\u00e1zraky, ale pochybuju, \u017ee by slunce mohlo zm\u011bnit moj\u00ed p\u0159irozenou bledou barvu. A ani jsem po tom nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 netou\u017eil.  <\/div>\n
Otec sesko\u010dil z kon\u011b  a p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e k n\u00e1m. Ta obrovsk\u00e1 hn\u011bd\u00e1 potvora si samoz\u0159ejm\u011b za\u010dala hned v\u0161\u00edmat m\u011b. Natahovala ke mn\u011b velkou hlavu a sna\u017eila se m\u011b o\u010dichat. O krok jsem p\u0159ed t\u00edm zv\u00ed\u0159etem ustoupil.<\/div>\n
„No tak, Bille, nemus\u00ed\u0161 se Chestera b\u00e1t. On ti nic neud\u011bl\u00e1,“ \u0159ekl t\u00e1ta sm\u00ed\u0159liv\u011b  a pohladil toho kon\u011b. <\/div>\n
„Uh, ono to m\u00e1 taky jm\u00e9no, jo?“ zeptal jsem se u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b, ale st\u00e1le jsem si od zv\u00ed\u0159ete dr\u017eel odstup. T\u00e1ta si povzdech, ale jinak mou pozn\u00e1mku ignoroval.<\/div>\n
„Nech toho, Bille,“  pok\u00e1rala m\u011b m\u00e1ti. Obr\u00e1til jsem o\u010di v sloup. Tohle asi bude p\u011bkn\u00e1 maka\u010dka. „Nicm\u00e9n\u011b, jsem moc r\u00e1da, \u017ee u tebe m\u016f\u017ee Bill z\u016fstat, J\u00f6rgene. P\u0159ece jen bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e z\u016fstane v N\u011bmecku,“ \u0159ekla moje matka.<\/div>\n
„Jo, taky si mysl\u00edm. Je bezva, \u017ee tu Bill te\u010f bude. U\u017e jsem t\u011b nechal zapsat do \u0161koly. Je to v\u0161eobecn\u00e9 gymn\u00e1zium, to sam\u00e9, kam jsi chodil ve m\u011bst\u011b,“ nast\u00ednil mi moji \u017ealostnou budoucnost.<\/div>\n
„Bezva,“ k\u00fdvl jsem lhostejn\u011b. Jedin\u00e9, co m\u011b st\u00e1le dr\u017eelo p\u0159i \u017eivot\u011b, byl fakt, \u017ee na tu \u0161kolu budu chodit u\u017e jenom jeden rok, ne\u017e ud\u011bl\u00e1m maturitu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak fajn, j\u00e1 u\u017e  budu muset jet, je\u0161t\u011b pot\u0159ebuji za\u0159\u00eddit p\u00e1r v\u011bc\u00ed ohledn\u011b  moj\u00ed cesty. Tak\u017ee se tu m\u011bj hezky, zlato, a ur\u010dit\u011b mi pi\u0161 e-maily. Dob\u0159e?“ vychrlila na m\u011b a na chvili\u010dku m\u011b objala. Sna\u017eila si hr\u00e1t na super m\u00e1mu, ale j\u00e1 jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to nemysl\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b. Jen se m\u011b sna\u017eila co nejdiskr\u00e9tn\u011bji zbavit.<\/div>\n
„Fajn, tak ahoj,“  \u0159ekl jsem ti\u0161e, ale to u\u017e nastupovala do auta. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee m\u011b mrzelo, jak se ke mn\u011b chov\u00e1, ale po v\u011bt\u0161inu \u017eivota jsem se to sna\u017eil ned\u00e1vat najevo. Ani jsem si nev\u0161iml, \u017ee moje v\u011bci jsou u\u017e d\u00e1vno venku z auta a te\u010f se v\u00e1l\u00ed na zemi v tom nejv\u011bt\u0161\u00edm prachu, jak\u00fd m\u016f\u017ee na takov\u00e9hle farm\u011b jenom b\u00fdt.  <\/div>\n
„Oh m\u016fj bo\u017ee, ona ty kufry klidn\u011b d\u00e1 na zem. Asi zapomn\u011bla, \u017ee jsou od Vuittona,“ zaklel jsem a posb\u00edral jsem v\u0161echna zavazadla ze zem\u011b.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, Bille. Uk\u00e1\u017eu ti tv\u016fj pokoj,“ \u0159ekl t\u00e1ta, kon\u011b p\u0159iv\u00e1zal k ohrad\u011b  a \u0161el do domu. Vydal jsem se tedy za n\u00edm. Byl jsem p\u0159ekvapenej, jak hezky vypadalo za\u0159\u00edzen\u00ed domu. \u017de by tady p\u0159ece jenom bylo n\u011bco norm\u00e1ln\u00edho? P\u0159\u00edzem\u00ed domu tvo\u0159il velik\u00fd ob\u00fdv\u00e1k propojen\u00fd s kuchyn\u00ed. V\u0161ude byl stylov\u00fd mahagonov\u00fd n\u00e1bytek, obrovsk\u00e1 ko\u017een\u00e1 seda\u010dka a plazmov\u00e1 televize. Na podlaze byl m\u011bkk\u00fd tmav\u011b \u010derven\u00fd koberec, kter\u00fd ladil s celkov\u00fdm interi\u00e9rem pokoje.  <\/div>\n
„Hezk\u00fd,“ pok\u00fdval jsem uznale hlavou.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee se ti to l\u00edb\u00ed. Zavazadla si zat\u00edm m\u016f\u017ee\u0161 nechat tady dole. Te\u010f  poj\u010f, uk\u00e1\u017eu ti, kde bude\u0161 sp\u00e1t,“ \u0159ekl. Poslu\u0161n\u011b jsem ho n\u00e1sledoval po schodech do patra domu, kde byly \u010dtvery dve\u0159e.<\/div>\n
„T\u00e1mhle je koupelna, ty posledn\u00ed dve\u0159e jsou od moj\u00ed lo\u017enice,“ ozn\u00e1mil mi a uk\u00e1zal na jedny dve\u0159e, „a tady je tv\u016fj pokoj,“ dokon\u010dil a otev\u0159el dve\u0159e, kter\u00e9 byly nejbl\u00ed\u017e ke schod\u016fm. Pokoj, kter\u00fd  se nach\u00e1zel za nimi byl \u00fa\u017easn\u00fd. Byla to velk\u00e1 m\u00edstnost, jej\u00ed\u017e jednu st\u011bnu tvo\u0159ila spousta oken a veprost\u0159ed t\u00e9hle st\u011bny byly dve\u0159e na balkon. St\u011bny byly oblo\u017eeny tmav\u00fdm d\u0159evem, co\u017e utv\u00e1\u0159elo p\u0159\u00edjemnou \u00fatulnou atmosf\u00e9ru. U jedn\u00e9 st\u011bny byla velk\u00e1 postel, do kter\u00e9 by se pohodln\u011b ve\u0161li dva lid\u00e9, a v rohu m\u00edstnosti st\u00e1l pracovn\u00ed st\u016fl se \u017eidl\u00ed. Uprost\u0159ed m\u00edstnosti byla men\u0161\u00ed pohovka a mal\u00fd konferen\u010dn\u00ed stolek.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak co, l\u00edb\u00ed?“ zeptal se otec s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Jo, dobr\u00fd,“ pok\u00fdval jsem hlavou.<\/div>\n
„Tak fajn, te\u010f t\u011b  nech\u00e1m, aby sis vybalil v\u011bci a a\u017e bude\u0161 hotov, p\u0159ij\u010f za mnou. Budu v kruhov\u00e9 j\u00edzd\u00e1rn\u011b vzadu za domem,“ \u0159ekl a ode\u0161el.<\/div>\n
<\/div>\n
Pomalu jsem p\u0159ech\u00e1zel po pokoji a nev\u011bd\u011bl jsem, co si o tom m\u00e1m myslet. T\u00e1ta se ke mn\u011b  ve v\u0161ech ohledech choval hezky, ale j\u00e1 se po\u0159\u00e1d nemohl zbavit pocitu k\u0159ivdy, kter\u00fd m\u011b v jeho p\u0159\u00edtomnosti sv\u00edral. Prost\u011b m\u011b jak\u00fdmsi zp\u016fsobem mrzelo, \u017ee se mi ta dlouh\u00e1 l\u00e9ta nev\u011bnoval. Zat\u0159epal jsem hlavou, abych zahnal ty chmurn\u00e9 my\u0161lenky a se\u0161el jsem dol\u016f do ob\u00fdv\u00e1ku, kde st\u00e1ly moje kufry. S povzdechem jsem je v\u0161echny posb\u00edral, i kdy\u017e byly dost t\u011b\u017ek\u00fd, a odnesl jsem je do pokoje s t\u00edm, \u017ee je pozd\u011bji vybal\u00edm. Te\u010f jsem si rychle vyt\u00e1hl notebook. Sl\u00edbil jsem toti\u017e Andreasovi, m\u00fdmu klukovi, \u017ee jakmile doraz\u00edm, nap\u00ed\u0161u mu. Jasn\u011b, byl jsem gay a u\u017e d\u00e1vno jsem si to p\u0159iznal, ale t\u00e1ta to nev\u011bd\u011bl. Nev\u00edm, jak na to bude reagovat, a\u017e se to dozv\u00ed, ale to mi bylo v celku ukraden\u00fd. Bu\u010f to p\u0159ijme, jak to je, a nebo m\u011b odtud vyraz\u00ed a j\u00e1 polet\u00edm za m\u00e1mou. Necht\u011bl jsem to ale te\u010f \u0159e\u0161it. Po\u010dkal jsem, a\u017e se notebook zapne a pak jsem napsal svoj\u00ed l\u00e1sce kr\u00e1tk\u00fd e-mail.<\/p>\n<\/div>\n
Ahoj Andy,<\/em><\/div>\n
kone\u010dn\u011b  jsem dorazil na t\u00e1tovu farmu a p\u00ed\u0161u ti, jak jsi m\u011b  donutil…xD. Je to tu absolutn\u011b  stra\u0161n\u00fd, krom toho, \u017ee m\u00e1m super pokoj. Je tady spousta kon\u00ed, kterejch se samoz\u0159ejm\u011b boj\u00edm. Otec m\u011b  nechal zapsat do \u0161koly, je to prej gympl, skoro stejnej, kam jsem chodil i v Berl\u00edn\u011b. I kdy\u017e, nemysl\u00edm si, \u017ee se mu to bude n\u011bjak podobat, je to hroznej zapad\u00e1kov. Stra\u0161n\u011b mi chyb\u00ed\u0161 a v\u016fbec nev\u00edm, jak to bez tebe p\u0159e\u017eiju. Tou\u017e\u00edm t\u011b obejmout a l\u00edbat t\u011b tak dlouho, dokud budu moct. Douf\u00e1m, \u017ee za mnou brzy aspo\u0148 na p\u00e1r dn\u016f p\u0159ijede\u0161\u2026 moc t\u011b miluju, l\u00e1sko<\/em><\/div>\n
  \u2026 tv\u016fj Bill<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jsem si to po sob\u011b p\u0159e\u010detl a odeslal. Pak jsem notebook zaklapnul a do\u0161el jsem k jednomu z m\u00fdch kufr\u016f. Cht\u011bl jsem se je\u0161t\u011b p\u0159evl\u00e9ct, proto\u017ee jsem si na cestu nevzal zrovna pohodln\u00fd oble\u010den\u00ed. V uplejch d\u017e\u00edn\u00e1ch a \u010dern\u00fdm triku se moc dob\u0159e necestovalo, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e bylo 28 stup\u0148\u016f. Rychle jsem se svl\u00edknul a hodil na sebe trochu voln\u011bj\u0161\u00ed kalhoty a \u0161ediv\u00fd t\u00edlko. Taky jsem si sundal ko\u017eenou rukavici a pot\u00edtko, a na ka\u017edou ruku jsem si dal jen jeden ko\u017eenej n\u00e1ramek s kovov\u00fdmi cvo\u010dky. Je\u0161t\u011b jsem si trochu poopravil make-up, zkontroloval jsem se v zrcadle a seb\u011bhl jsem po schodech dol\u016f. Obul jsem si pohodln\u00fd tenisky a vy\u0161el jsem do odpoledn\u00edho slunce.  <\/div>\n
Venku bylo docela ticho, tak jsem \u0161el hodn\u011b pomalu, abych si ho u\u017eil. \u0160el jsem pomalu pod\u00e9l zdi domu, a\u017e jsem ho obe\u0161el cel\u00fd. V tu chv\u00edli se mi naskytl ohromuj\u00edc\u00ed pohled. A\u017e te\u010f jsem si v\u0161iml, \u017ee d\u016fm stoj\u00ed vlastn\u011b na kopci, kter\u00fd tvo\u0159\u00ed jak\u00e9si \u00fadol\u00ed, proto\u017ee p\u016fda pod m\u00fdma nohama se m\u00edrn\u011b sva\u017eovala. Pod kopcem byla kruhov\u00e1 j\u00edzd\u00e1rna, jak otec \u0159\u00edkal. Ale o tom v\u0161em ostatn\u00edm se nezm\u00ednil. K farm\u011b nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b pat\u0159ila aspo\u0148 kilometr dlouh\u00e1 ov\u00e1ln\u00e1 dr\u00e1ha, po kter\u00e9 pob\u00edhala spousta kon\u00ed s jezdci na h\u0159betech. Za n\u00ed se t\u00e1hl obrovsk\u00fd p\u00e1s pastvin, kde se p\u00e1sli dal\u0161\u00ed kon\u011b. Do\u0161el jsem ke kruhov\u00e9 j\u00edzd\u00e1rn\u011b, v jej\u00edm\u017e prost\u0159edku st\u00e1l m\u016fj t\u00e1ta a vyk\u0159ikoval n\u011bjak\u00e9 pokyny na malou holku cv\u00e1laj\u00edc\u00ed na b\u00edl\u00e9m koni.  <\/div>\n
„\u00c1, Bille, tak co, u\u017e  m\u00e1\u0161 vybaleno?“ v\u0161iml si m\u011b po chvilce.<\/div>\n
„Jo… tak n\u011bjak,“  odpov\u011bd\u011bl jsem. Samoz\u0159ejm\u011b to pravda nebyla.<\/div>\n
„Tak co, jak se ti l\u00edb\u00ed  zbytek farmy?“ zeptal se m\u011b. <\/div>\n
„Je to tu velk\u00fd,“  \u0159ekl jsem, ani\u017e bych se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Fajn. Tak\u017ee, chci ti \u0159\u00edct p\u00e1r v\u011bc\u00ed. Za prv\u00e9: ka\u017ed\u00fd tady jezd\u00ed na kon\u00edch a ty nebude\u0161 v\u00fdjimkou. Bohu\u017eel m\u00e1m te\u010f na pilno, proto\u017ee tr\u00e9nuju t\u0159i kon\u011b, kte\u0159\u00ed pojedou d\u016fle\u017eit\u00e9 dostihy a j\u00e1 se jim mus\u00edm co nejv\u00edc v\u011bnovat. Tak\u017ee si t\u011b nem\u016f\u017eu vz\u00edt na starosti. Ale\u2026 “ v\u00fdznamn\u011b se odml\u010del „m\u00e1m tu jednoho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd je ochotn\u00fd vz\u00edt t\u011b pod ochrann\u00e1 k\u0159\u00eddla a nau\u010dit t\u011b aspo\u0148 z\u00e1kladn\u00ed v\u011bci. Jmenuje se Tom a pracuje tu u m\u011b na farm\u011b,“ dokon\u010dil sv\u016fj proslov. Nebyl jsem schopn\u00fd slova a jen jsem na n\u011bj vyjeven\u011b z\u00edral.  <\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu? J\u00e1  a jezdit na koni? Proboha, v\u017edy\u0165 j\u00e1 se t\u011bch potvor boj\u00edm. Ne, na kon\u011b m\u011b teda nedostane\u0161!“ \u0159ekl jsem umanut\u011b. <\/div>\n
„Tak pod\u00edvej, Bille. Jestli se mnou chce\u0161 vych\u00e1zet dob\u0159e, tak bude\u0161 d\u011blat, co ti \u0159\u00edk\u00e1m, jasn\u00fd? Jinak zavol\u00e1m m\u00e1m\u011b a po\u0161lu t\u011b za n\u00ed do Japonska. To bys cht\u011bl? Hmm?“ \u0159ekl v\u00fdhru\u017en\u011b. Hodil jsem po n\u011bm ubl\u00ed\u017een\u00fd pohled.<\/div>\n
„Fajn,“ byla jedin\u00e1  odpov\u011b\u010f, na jakou jsem se zmohl, proto\u017ee kdy\u017e jsem pomyslel na to, jak ubohej je m\u016fj \u017eivot, draly se mi do o\u010d\u00ed slzy. Matka na m\u011b nem\u00e1 \u010das kv\u016fli pr\u00e1ci a otec m\u011b rad\u0161i hod\u00ed na krk ciz\u00edmu t\u00fdpkovi, ne\u017e by se mnou ztr\u00e1cel \u010das. Bezva. M\u00e1m to ale rodi\u010de. Pohrdav\u011b jsem se u\u0161kl\u00edbl.<\/p>\n<\/div>\n
„Co je?“ zeptal se m\u011b otec podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.<\/div>\n
„Nic,“ odsekl jsem a odvr\u00e1til jsem od n\u011bj pohled. K pocitu k\u0159ivdy se p\u0159idala je\u0161t\u011b  bezmoc a j\u00e1 m\u011bl podez\u0159en\u00ed, \u017ee m\u011b u\u017e\u00edraj\u00ed  zevnit\u0159. Zalo\u017eil jsem si ruce na prsou, abych zm\u00edrnil ten tlak, kter\u00fd  se dral na povrch.<\/div>\n
„Katie, nev\u00ed\u0161, kde je Tom? Cel\u00fd den jsem ho nevid\u011bl,“ sly\u0161el jsem otce, jak vol\u00e1 na tu holku v j\u00edzd\u00e1rn\u011b. Tlak v prsou se je\u0161t\u011b zv\u011bt\u0161il, kdy\u017e jsem pomyslel na toho kluka. Nen\u00e1vid\u00edm ho u\u017e te\u010f, a to jsem ho je\u0161t\u011b ani nevid\u011bl.<\/div>\n
„Jo, p\u0159ed tr\u00e9ninkem jsem ho zahl\u00e9dla v sedlovn\u011b, dojdu pro n\u011bj,“ odpov\u011bd\u011bla ta holka a sesko\u010dila z kon\u011b. P\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee bych na tomhle m\u011bl taky sed\u011bt, jsem se ot\u0159\u00e1sl. Otec podr\u017eel toho b\u00edl\u00e9ho kon\u011b a Katie n\u011bkam zmizela. Za chvilku ov\u0161em byla zp\u00e1tky a za n\u00ed kr\u00e1\u010del jak\u00fdsi t\u00fdpek. Na sob\u011b m\u011bl jenom d\u017e\u00edny v hopersk\u00fdm stylu a na hlav\u011b b\u00edlej \u0161\u00e1tek, zpod kter\u00e9ho mu vzadu na hlav\u011b vykukovaly dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky. Jeho vypracovan\u00e9 t\u011blo se lesklo potem a v doln\u00edm rtu m\u011bl dv\u011b mal\u00e9 \u010dern\u00e9 kuli\u010dky. Na malou chv\u00edli jsem se zachv\u011bl, ale hned jsem se vzpamatoval a nasadil bojovn\u00fd v\u00fdraz.  <\/div>\n
„Tak, Bille, tohle je Tom. Pracuje tady a taky s n\u00e1mi bydl\u00ed, sp\u00ed v tom pokoji, kter\u00fd  je hned vedle toho tv\u00e9ho. A Tome, tohle je m\u016fj syn, Bill,“  p\u0159edstavil n\u00e1s otec, kdy\u017e ten kluk do\u0161el a\u017e k n\u00e1m.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ pozdravil m\u011b Tom a jeho t\u00f3n byl docela p\u0159\u00e1telsk\u00fd. J\u00e1 jsem se ale p\u0159\u00e1telsky chovat nehodlal.<\/div>\n
„\u010cau,“ \u0159ekl jsem u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b a na\u0161pulil jsem rty. Nejsp\u00ed\u0161 pochopil, \u017ee to se mnou nebude m\u00edt lehk\u00fd, proto\u017ee se jeho v\u00fdraz ve vte\u0159in\u011b  zm\u011bnil. U\u017e nebyl tak p\u0159\u00e1telsk\u00fd, ale bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee si d\u00e1v\u00e1 pozor.<\/div>\n
„Tak kluci, mysl\u00edm, \u017ee v\u00e1m to spolu p\u016fjde dob\u0159e. Nech\u00e1m v\u00e1s tedy o samot\u011b. Tome, mohl bys nejd\u0159\u00edv Billovi uk\u00e1zat celou farmu a potom bys ho mohl nau\u010dit, jak se m\u00e1 postarat o kon\u011b. Je\u017ed\u011bn\u00ed nechte rad\u011bji na z\u00edtra,“ vychrlil to na n\u00e1s otec a potom ode\u0161el. Z\u016fstali jsme tam s Tomem sami.  <\/div>\n
„Tak fajn, jdeme,“  pokynul hlavou dop\u0159edu a \u0161el sm\u011brem k t\u00e9 velk\u00e9 ov\u00e1ln\u00e9  dr\u00e1ze. Rychle jsem ho dob\u011bhl.<\/div>\n
„Tak\u017ee, tohle je dostihov\u00e1  dr\u00e1ha, tady se tr\u00e9nuj\u00ed kon\u011b na dostihy, ale p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee nejse\u0161 tak blbej a pochopils to. T\u00e1mhleto jsou st\u00e1je, vedle ta mal\u00e1 budova je sedlovna a t\u00e1mhle jsou pastviny,“ vyjmenov\u00e1val a ukazoval p\u0159i tom na jednotliv\u00e9 \u010d\u00e1sti farmy.<\/div>\n
„OK, te\u010f mus\u00edme doj\u00edt pro p\u00e1r kon\u00ed na severn\u00ed pastvinu. Je to tro\u0161ku d\u00e1l, ale to nevad\u00ed,“ \u0159ekl a vydal se p\u011b\u0161inou mezi ohradami.<\/div>\n
„A kam a\u017e to jako jdeme?“ zeptal jsem se otr\u00e1ven\u011b. <\/div>\n
„T\u00e1mhle,“ \u0159ekl a uk\u00e1zal na jednu z pastvin, kter\u00e1 byla nejd\u00e1l ze v\u0161ech. Kon\u011b  na n\u00ed vypadali jako mali\u010dkat\u00e9 te\u010dky.<\/div>\n
„Co\u017ee? To si ze m\u011b  d\u011bl\u00e1\u0161 prdel? V\u017edy\u0165 tam p\u016fjdeme celou v\u011b\u010dnost. Tak tam teda nejdu,“ \u0159ekl jsem zatvrzele a zastavil jsem se na m\u00edst\u011b. Tom se zastavil taky a oto\u010dil se na m\u011b. Jeho v\u00fdraz se podobal rozzu\u0159en\u00e9mu b\u00fdku. O krok jsem ustoupil.  <\/div>\n
„Tak hele, ty modelko. Moje trp\u011blivost taky nen\u00ed v\u011b\u010dn\u00e1. Tak\u017ee laskav\u011b poj\u010f, nebo by se taky mohlo st\u00e1t, \u017ee se tv\u016fj otec dozv\u00ed, \u017ee se ti nechce spolupracovat. A p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee do Japonska se ti nechce,“ procedil skrze za\u0165at\u00e9 zuby.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 mi laskav\u011b  \u0159\u00edkat modelko, ty idiote. A odkud to jako v\u00ed\u0161?“ zeptal jsem se podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. „Katie nedok\u00e1\u017ee dr\u017eet jazyk za zuby,“ u\u0161kl\u00edbl se a znovu se roze\u0161el.<\/div>\n
„Kret\u00e9ne,“ \u0161eptl jsem a vydal jsem se za n\u00edm.<\/div>\n
„To jsem sly\u0161el,“  k\u0159ikl na m\u011b p\u0159es rameno. U\u017e jsem ho nevn\u00edmal. Tlak v prsou se znovu dostavil. \u0160patn\u011b se mi d\u00fdchalo. Sev\u0159el jsem si hrudn\u00edk a zhluboka jsem za\u010dal d\u00fdchat.<\/div>\n
„Poj\u010f, pros\u00edm t\u011b. A\u0165  tam nep\u0159ijdeme za tmy,“ \u0159ekl mi, ani\u017e by se oto\u010dil. Neodpov\u011bd\u011bl jsem.  <\/div>\n
Kone\u010dn\u011b jsme do\u0161li na tu pastvinu. Tom otev\u0159el br\u00e1nu v ohrad\u011b a jak jsme ve\u0161li dovnit\u0159, zase ji zav\u0159el.<\/div>\n
„D\u011bcka… dom\u016f!“ zak\u0159i\u010del p\u0159es celou pastvinu. Chvilku se nic ned\u011blo, ale najednou jsem usly\u0161el hlasit\u00e9 dun\u011bn\u00ed ko\u0148sk\u00fdch kopyt. A pak se naho\u0159e na kopci objevili \u010dty\u0159i kon\u011b, kte\u0159\u00ed se \u0161\u00edlenou rychlost\u00ed \u0159\u00edtili k n\u00e1m. Zd\u011b\u0161en\u011b jsem ustoupil a natisknul jsem se na d\u0159ev\u011bnou ohradu, jako by m\u011b p\u0159ed t\u011bmi ob\u0159\u00edmi zv\u00ed\u0159aty mohla uchr\u00e1nit. Za okam\u017eik kon\u011b dob\u011bhli a\u017e k Tomovi. Ten se s nimi za\u010dal v\u00edtat, cel\u00fd \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee je zase vid\u00ed. Za\u010d\u00ednalo se stm\u00edvat a j\u00e1 si uv\u011bdomil, \u017ee u\u017e je docela chladno. Nech\u00e1pal jsem, jak m\u016f\u017ee b\u00fdt Tom bez tri\u010dka. Ten ale chlad nejsp\u00ed\u0161 v\u016fbec ne\u0159e\u0161il, proto\u017ee z kapsy sv\u00fdch XXL d\u017e\u00edn zrovna vyt\u00e1hl vod\u00edtka a za\u010dal je kon\u00edm jednotliv\u011b p\u0159ip\u00ednat k ohl\u00e1vk\u00e1m. Potom se oto\u010dil na m\u011b a uchechtl se.  <\/div>\n
„Pro\u010d kouk\u00e1\u0161 tak vyd\u011b\u0161en\u011b?“ zeptal se pobaven\u011b. Zat\u0159epal jsem hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1 se kouk\u00e1m \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u011b,“ odsekl jsem. „Tak p\u016fjdeme, nebo tu m\u00e1m prost\u00e1t d\u016flek?“ obo\u0159il jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
„A pom\u016f\u017ee\u0161 mi s t\u011bma ko\u0148ma?“ zeptal se na opl\u00e1tku on m\u011b. <\/div>\n
„Sorry, ale nepom\u016f\u017eu. J\u00e1 se t\u011bch potvor boj\u00edm“ sna\u017eil jsem se z toho vyvl\u00edknout.<\/div>\n
„Proboha. No nic, tak mi aspo\u0148 otev\u0159i tu br\u00e1nu, to bys mohl zvl\u00e1dnout ne?“ \u0159ekl. Neochotn\u011b jsem tedy br\u00e1nu otev\u0159el a Tom pro\u0161el i se v\u0161emi \u010dty\u0159mi ko\u0148mi. Pomalu jsem se vydal za n\u00edm, p\u0159i\u010dem\u017e jsem si od kon\u00ed dr\u017eel bezpe\u010dn\u00fd odstup.  <\/div>\n
„M\u011b u\u017e bol\u00ed  nohy,“ post\u011b\u017eoval jsem si asi v p\u016fli cesty, kdy u\u017e jsem za Tomem zna\u010dn\u011b zaost\u00e1val. Ten se na chvilku zastavil a pod\u00edval se na m\u011b pohledem, kter\u00fd jsem nedok\u00e1zal rozlu\u0161tit. T\u00e1zav\u011b jsem pozvedl jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Bille, pod\u00edvej. Nemohl by ses aspo\u0148 chvilku chovat jako norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk?“ zeptal se s povzdechem. Chvilku jsem na n\u011bj zamy\u0161len\u011b koukal.<\/div>\n
„Hmm, mysl\u00edm… \u017ee ne,“  \u0159ekl jsem s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„No, jak chce\u0161,“  pokr\u010dil rameny a \u0161el d\u00e1l. Cht\u011b necht\u011b jsem se k n\u011bmu musel p\u0159idat. Zbytek cesty u\u017e jsme \u0161li ml\u010dky. Akor\u00e1t kon\u011b  ob\u010das zafrkali nebo vydali podobn\u00fd zbyte\u010dn\u00fd zvuk. Byl jsem tak zahloub\u00e1n do sv\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee jsem si ani neuv\u011bdomil skute\u010dnost, \u017ee celou dobu pozoruji Tomova st\u00e1le nah\u00e1 z\u00e1da. Zat\u0159epal jsem hlavou a sna\u017eil se d\u00edvat v\u0161emo\u017en\u011b jinam, ale m\u016fj pohled st\u00e1le ob\u010das zabloudil na toho t\u00fdpka, kter\u00fd kr\u00e1\u010del p\u0159ede mnou obklopen \u010dty\u0159mi ko\u0148mi.  <\/div>\n
„Hej, modelko, jsme tady,“  k\u0159ikl na m\u011b a probudil m\u011b z m\u00e9ho zamy\u0161len\u00ed. Kdy\u017e  jsem si uv\u011bdomil, jak mi to \u0159ekl, vybuchl jsem.<\/div>\n
„Ty debile, n\u011bco jsem ti \u0159ekl, ne?“ rozk\u0159ikl jsem se, a\u017e se p\u00e1r lid\u00ed oto\u010dilo. Ale to mi v tu chv\u00edli bylo jedno.<\/div>\n
„No promi\u0148, ale ty se prost\u011b jako modelka chov\u00e1\u0161. Tak mi to prost\u011b v\u017edycky ned\u00e1,“ vysv\u011btloval mi posm\u011b\u0161n\u011b. Poh\u00e1r m\u00e9 trp\u011blivosti pr\u00e1v\u011b p\u0159etekl. R\u00e1zn\u011b jsem k n\u011bmu p\u0159isko\u010dil a vlepil jsem mu facku. Naklonil hlavu na stranu, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se na m\u011b v\u0161ak pod\u00edval. Na jeho o\u010d\u00edch jsem poznal, \u017ee te\u010f se opravdu zlob\u00ed. To m\u011b ale neodradilo. D\u00e1l jsem p\u0159ed n\u00edm st\u00e1l a bavil se nad t\u00edm, jak jsem ho hezky dok\u00e1zal vyto\u010dit. Chv\u00edli jsme proti sob\u011b st\u00e1li a propalovali se pohledy.  <\/div>\n
„To jsi p\u0159ehnal,“ sykl.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Ani bych ne\u0159ekl. Jen jsem ti dok\u00e1zal, \u017ee nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 modelka,“ \u0159ekl jsem klidn\u00fdm hlasem. Potom jsem se oto\u010dil a bez jedin\u00e9ho slova jsem ode\u0161el. I kdy\u017e jsem se sna\u017eil mluvit klidn\u011b, cloumal se mnou vztek. R\u00e1zn\u00fdm krokem jsem ve\u0161el do domu a nam\u00ed\u0159il si to do sv\u00e9ho pokoje. Siln\u011b jsem za sebou pr\u00e1skl dve\u0159mi a pl\u00e1cnul jsem sebou na postel. Do o\u010d\u00ed se mi draly slzy. P\u0159\u00e1l jsem si b\u00fdt zp\u00e1tky doma. Sice bez otce, ale zato se sv\u00fdmi k\u00e1mo\u0161i a spolu\u017e\u00e1ky. A Andym.  <\/div>\n
Vzpom\u00ednal jsem na to, jak jsme spolu v\u017edycky chodil v Berl\u00edn\u011b nakupovat. Na ty mal\u00e9 butiky v centru m\u011bsta, oble\u010den\u00ed p\u0159esn\u011b v m\u00e9m stylu a nekone\u010dn\u00e9 dny str\u00e1ven\u00e9 s moj\u00ed l\u00e1skou.. A\u017e te\u010f jsem si uv\u011bdomil, jak mi chyb\u00ed. Chyb\u00ed mi jeho blon\u010fat\u00fd vl\u00e1sky, jeho kr\u00e1sn\u00fd sm\u00edch, jeho n\u011b\u017en\u00e9 polibky a doteky. V\u016fbec nev\u00edm, jak to tu bez n\u011bj p\u0159e\u017eiju, a to jsem tu teprve prvn\u00ed den. S povzdechem jsem vstal a otev\u0159el notebook, kter\u00fd st\u00e1le b\u011b\u017eel. Zkontroloval jsem si e-maily. Od Andyho mi u\u017e p\u0159i\u0161la odpov\u011b\u010f, od matky ani \u0159\u00e1dka. Zavrt\u011bl jsem hlavou a otev\u0159el ten od Andyho. St\u00e1lo v n\u011bm:<\/p>\n<\/div>\n
Ahoj l\u00e1sko,<\/em><\/div>\n
taky se mi po tob\u011b  moc st\u00fdsk\u00e1. Stra\u0161n\u011b mi chyb\u00ed\u0161 a nev\u00edm, jestli to bez tebe vydr\u017e\u00edm. Jasn\u011b, \u017ee se budu sna\u017eit p\u0159ijet co nejd\u0159\u00edv na co nejdel\u0161\u00ed dobu, ale zn\u00e1\u0161 to. Nem\u016f\u017eu vynechat moc \u0161koly, zvl\u00e1\u0161\u0165 tenhle rok, p\u0159ed maturitou. Taky mi moc chyb\u00ed tvoje polibky a v\u0161echno ostatn\u00ed. Celej mi stra\u0161n\u011b moc chyb\u00ed\u0161, brou\u010dku. Tak OK, mus\u00edm kon\u010dit. Papa, m\u011bj se, l\u00e1sko a kdy\u017e tak m\u016f\u017ee\u0161 v noci zavolat. V\u00ed\u0161, jak to mysl\u00edm\u2026<\/em><\/div>\n
Miluj t\u011b\u2026 Andreas\u2026 =o*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Musel jsem se usm\u00e1t, ale z\u00e1rove\u0148  mi po tv\u00e1\u0159i stekla slza, kterou n\u00e1sledovaly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Usm\u00edval jsem se na ten e-mail a p\u0159i tom jsem bez ust\u00e1n\u00ed bre\u010del. Kdy\u017e jsem se kone\u010dn\u011b uklidnil, vypnul jsem notebook a cht\u011bl jsem si d\u00e1t sprchu. Ale zezdola se ozval t\u00e1t\u016fv hlas, kter\u00fd volala m\u011b a Toma na ve\u010de\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka „Bille, no tak, poj\u010f  u\u017e. Mus\u00edme jet. Sl\u00edbila jsem J\u00f6rgenovi, \u017ee doraz\u00edme je\u0161t\u011b  za sv\u011btla,“ volala na m\u011b matka p\u0159es parkovi\u0161t\u011b. Zrovna jsme stav\u011bli na jedn\u00e9 benz\u00ednov\u00e9 pump\u011b. Bohu\u017eel jsem si stihnul jenom doj\u00edt na z\u00e1chod, kterej byl mimochodem p\u011bkn\u011b ot\u0159esnej, a koupit si kafe<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[383],"tags":[],"class_list":["post-10023","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nad-stadem-koni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10023","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10023"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10023\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10023"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10023"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10023"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}