{"id":10036,"date":"2010-12-01T15:30:00","date_gmt":"2010-12-01T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10011"},"modified":"2010-12-01T15:30:00","modified_gmt":"2010-12-01T14:30:00","slug":"save-me-from-the-dark-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/12\/01\/save-me-from-the-dark-4\/","title":{"rendered":"Save me from the dark 4."},"content":{"rendered":"
autor: Anett483<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill le\u017eel ve sv\u00e9 posteli a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Neust\u00e1le myslel na ten incident, kter\u00fd se v\u010dera stal. D\u011bsil se my\u0161lenky, \u017ee by se za t\u00fdden m\u011bl vr\u00e1tit na m\u00edsto, kter\u00e9 mu po v\u010derej\u0161\u00edm dni p\u0159ipadalo tak zatracen\u011b nebezpe\u010dn\u00e9. Ne\u010dekal, \u017ee zrovna on bude \u00b4objektem\u00b4. Na druhou stranu se nem\u011bl \u010demu divit. N\u011bkolikr\u00e1t se mu stalo, \u017ee byl osloven sle\u010dno<\/em>, d\u011bv\u010d\u00e1tko<\/em> a nebo \u00b4\u010di\u010dinko<\/em>\u00b4. Od jeho spolu\u017e\u00e1k\u016f a  ciz\u00edch kluk\u016f na ulici to ale rozhodn\u011b nezn\u011blo tak nebezpe\u010dn\u011b a v\u00e1\u017en\u011b<\/em>.  
Kone\u010dn\u011b mu do\u0161lo, pro\u010d d\u00e1vala pan\u00ed Weissov\u00e1 takov\u00fd d\u016fraz na to, aby d\u00edvky chodily minim\u00e1ln\u011b ve dvojic\u00edch, a pokud se jedna z nich rozhodne nav\u0161t\u00edvit toaletu, aby j\u00ed ta druh\u00e1 bez rept\u00e1n\u00ed hl\u00eddala dve\u0159e. Tyhle kluci byli prost\u011b jako zv\u00ed\u0159ata<\/em>.  
Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, kdo to v\u010dera byl, a s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, jestli se po doty\u010dn\u00e9 osob\u011b m\u00e1 p\u00eddit, a nebo rad\u0161i ne. <\/p>\n

Polekan\u011b sebou trhl, kdy\u017e byl vyru\u0161en t\u00f3nem p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed zpr\u00e1vy. Posadil se a otev\u0159el ji.  <\/p>\n

\u00b4Ahoj, Bille. Nezasel bys na kafe? Gustav<\/em>\u00b4  <\/p>\n

Gustav byl student z vy\u0161\u0161\u00edho ro\u010dn\u00edku. Men\u0161\u00ed kluk s blond vlasy byl snad Bill\u016fv jedin\u00fd skute\u010dn\u00fd kamar\u00e1d.  
Nem\u011bl na nic n\u00e1ladu, ale podv\u011bdom\u011b tu\u0161il, \u017ee Gustav je jedin\u00fd, s k\u00fdm si m\u016f\u017ee popov\u00eddat a p\u0159ij\u00edt na jin\u00e9 my\u0161lenky. Bleskov\u011b nacvakal odpov\u011b\u010f, a\u0165 na n\u011bj za p\u016fl hodiny po\u010dk\u00e1 u parku. Zvedl se z postele a p\u0159em\u00edstil se ke sk\u0159\u00edni, aby se mohl p\u0159evl\u00e9ct a nachystat.<\/div>\n

\n
\n

********* <\/div>\n

Bill se spokojen\u011b usm\u00e1l a napil se hork\u00e9 k\u00e1vy, kterou p\u0159ed n\u011bj serv\u00edrka postavila. Sv\u00fdmi \u0161t\u00edhl\u00fdmi prsty obejmul obrovsk\u00fd b\u00edl\u00fd hrnek, a kone\u010dn\u011b se pod\u00edval na Gustava.  <\/p>\n

„Promi\u0148, dneska se mnou asi moc velk\u00e1 \u0159e\u010d nebude. Jsem hrozn\u011b utahanej.“ 
„Z \u010deho pros\u00edm t\u011b? V\u017edy\u0165 nem\u00e1te skoro \u017e\u00e1dn\u00e9 u\u010den\u00ed.“ Bill p\u0159estal po\u010d\u00edtat po\u010det s\u00e1\u010dk\u016f s cukrem, kter\u00e9 si Gustav d\u00e1val do \u010daje. M\u011bl pocit, \u017ee Gustav je po tomhle mno\u017estv\u00ed kompletn\u011b cel\u00fd z cukru. 
„J\u00e1 v\u00edm, o u\u010den\u00ed nejde. Sp\u00ed\u0161 praxe.“ Povzdechl si a podep\u0159el si rukou hlavu. Druhou rukou si nerv\u00f3zn\u011b hr\u00e1l se l\u017ei\u010dkou v hrnku. 
„Ta se p\u0159e\u017eije. Kde jsi?“  
„V\u00da\u010dko p\u00e1r ulic od \u0161koly.“ Gustav upustil svoji l\u017ei\u010dku, kter\u00e1 se za\u0159in\u010den\u00edm dopadla na zem. Nenam\u00e1hal se pro ni sehnout. Op\u0159el se lokty o st\u016fl a naklonil se k Billovi. 
„D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu?!“ Bill se popla\u0161en\u011b st\u00e1hl a op\u0159el se o op\u011bradlo \u017eidle.  
„Ne.“ 
„Byl tam Georg, to je m\u016fj spolu\u017e\u00e1k. Ur\u010dit\u011b ho zn\u00e1\u0161, ob\u010das s n\u00edm chod\u00edm na ob\u011bd. V\u00ed\u0161 kterej, ne?“  
„Asi jo…“ Po pravd\u011b, Bill vid\u011bl s Gustavem na ob\u011bd\u011b v\u017edy jen jednoho kluka, tak\u017ee bez probl\u00e9mu odhadl, o kom Gustav mluv\u00ed. Gustav byl toti\u017e n\u011bco podobn\u00e9ho jako Bill – samot\u00e1\u0159<\/em>. Nepot\u0159eboval kolem sebe tlupu kamar\u00e1d\u016f, kte\u0159\u00ed v\u00e1s stejn\u011b hned za rohem pomluv\u00ed – v pohod\u011b si vysta\u010dil jen s n\u011bkolika. 
„\u0158eknu ti, \u017ee tam za\u017e\u00edval peklo. Nebyl den, kdy by si nest\u011b\u017eoval a ne\u017eadonil u Langov\u00fd, aby ho p\u0159e\u0159adila jinam. A to s\u00e1m mus\u00ed\u0161 uznat, \u017ee Georg je korba a jen tak n\u011bco ho nerozh\u00e1z\u00ed.“ <\/p>\n

Bill se zmohl jen na p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed a n\u00e1sledn\u011b sklopil hlavu.  
„Ty se tam prost\u011b nehod\u00ed\u0161. Nechci t\u011b nijak sr\u00e1\u017eet, ale ke klukovi, jako jsi ty,“ Gustav rukou uk\u00e1zal na Billovo huben\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko, „si budou dovolovat a ne ho poslouchat. M\u011bl bys, co nejd\u0159\u00edv zaj\u00edt za Langovou, aby t\u011b p\u0159e\u0159adila jinam…“ <\/p>\n

******** <\/div>\n

St\u0159eda. Billa \u010dekaly dal\u0161\u00ed hodiny praxe. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co mu \u0159\u00edkal Gustav. Gustav se toti\u017e nikdy nem\u00fdlil a Billovi p\u0159ipadalo, \u017ee o n\u011bj n\u011bkdy m\u00e1 dokonce… strach? Proto si to rad\u0161i rozmyslel a ne\u0159ekl Gustavovi o \u00b4panu Tajemn\u00e9m<\/em>\u00b4, kter\u00fd s n\u00edm z\u0159ejm\u011b m\u011bl v kumb\u00e1lu na ko\u0161\u0165ata \u00fapln\u011b jin\u00e9 pl\u00e1ny, ne\u017e si pov\u00eddat o po\u010das\u00ed… Necht\u011bl se ale vzd\u00e1t. Za\u017eil toho na sv\u016fj mladi\u010dk\u00fd v\u011bk opravdu dost a tohle ho nemohlo jen tak rozh\u00e1zet. <\/p>\n

Polekan\u011b sebou trhl, kdy\u017e mu n\u011bkdo polo\u017eil ruku na rameno. Pomalu se oto\u010dil a setkal se s p\u00e1rem \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. 
„Ahoj. Promi\u0148, necht\u011bl jsem t\u011b vyd\u011bsit nebo tak n\u011bco.“ Bill se p\u0159istihl, \u017ee na n\u011bj civ\u00ed s otev\u0159enou pusou. Popla\u0161en\u011b zav\u0159el pusu a sklopil o\u010di. Pohled toho sn\u011bd\u00e9ho mu\u017ee ho nutil se a\u017e nep\u0159irozen\u011b \u010dervenat a jeho pln\u00e9 rty, kter\u00e9 se ka\u017edou chv\u00edli zvlnily do \u00fasm\u011bvu, ho nutily myslet na ty nejh\u0159\u00ed\u0161n\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 mu prol\u00e9tly mysl\u00ed.  
„Ne, to je v po\u0159\u00e1dku, jen jsem se v\u00e1s nenad\u00e1l…“ 
„Jsem Anis. Jsem tu na z\u00e1skok, proto\u017ee Angela onemocn\u011bla.“  
„Aha, tak dob\u0159e.“ 
„Snad to tady t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed spolu zvl\u00e1dneme… Mimochodem… m\u016f\u017ee\u0161 mi tykat.“ 
<\/a><\/p>\n

******** <\/div>\n

„Tak to je v\u0161echno, bando. D\u00edky za spolupr\u00e1ci.“ Anis se naposledy rozhl\u00e9dl po m\u00edstnosti a pokynut\u00edm hlavy kluk\u016fm dovolil odej\u00edt. Bill byl my\u0161lenkami \u00fapln\u011b jinde. Praxe s Anisem se mu zd\u00e1la z\u00e1\u017eivn\u011bj\u0161\u00ed, rozumn\u011bj\u0161\u00ed a rozhodn\u011b ne tak \u00b4o ni\u010dem\u00b4 jako s Angelou. Ov\u0161em si nep\u0159ipustil, ani si necht\u011bl p\u0159ipustit, \u017ee to bylo sp\u00ed\u0161e jen kv\u016fli Anisovi. Zaujal ho a zd\u00e1nliv\u011b mohl \u0159\u00edct, \u017ee ho dokonce i p\u0159itahoval. <\/p>\n

„Copak?“ Bill se probral ze sv\u00fdch my\u0161lenek a zvedl sv\u016fj pohled k Anisovi, kter\u00fd st\u00e1l p\u0159ed n\u00edm. Nejist\u011b se rozhl\u00e9dl po m\u00edstnosti a a\u017e teprve te\u010f mu do\u0161lo, \u017ee tu z\u016fstali sami dva.  
„Ehm… n\u011bjak jsem se zamyslel, pardon,“ zahuhlal Bill a rychle se zvedl a vydal se ke dve\u0159\u00edm, s my\u0161lenkou \u00b4co nejrychleji odsud zmizet<\/em>\u00b4. 
„V\u0161ak to nevad\u00ed, nevyh\u00e1n\u00edm t\u011b odsud. Vlastn\u011b… cht\u011bl jsem se t\u011b na n\u011bco zeptat.“ Bill se jako na povel oto\u010dil a pod\u00edval se mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed, jako by na tuhle chv\u00edli \u010dekal celou v\u011b\u010dnost. 
„A-ano?“  
„No, v\u00ed\u0161, tak m\u011b napadlo,“ Anis sklopil sv\u016fj pohled k zemi a podrbal se na hlav\u011b, „jestli m\u00e1\u0161 te\u010f \u010das a neza\u0161el bys n\u011bkam,“ dokon\u010dil svoji v\u011btu a t\u00e1zav\u011b se na Billa pod\u00edval. 
„Jo, m\u00e1m \u010das.“  
„Dob\u0159e, tak j\u00e1 si sko\u010d\u00edm pro bundu a m\u016f\u017eeme vyrazit. Po\u010dkej na m\u011b.“  <\/div>\n

Bill se pro sebe usm\u00e1l a \u0161el pomalu k v\u00fdchodu, kde \u010dekal na Anise a spokojen\u011b si pobrukoval n\u011bjakou nezn\u00e1mou melodii, kter\u00e1 mu zn\u011bla v hlav\u011b, a z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00edval. Nikdy p\u0159edt\u00edm by nikam ne\u0161el s \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9ho znal p\u00e1r hodin, ale Anis byl jin\u00fd. Nem\u011bl z n\u011bj \u0161patn\u00fd pocit nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, co by ho odrazovalo od toho, aby s n\u00edm n\u011bkam \u0161el. 
„Jsem tu. M\u016f\u017eeme j\u00edt.“ Bill se oto\u010dil na Anise, kter\u00fd si pr\u00e1v\u011b dop\u00ednal \u010dernou ko\u017eenou bundu.  
„Fajn.“  <\/p>\n

Bill znejist\u011bl. M\u011bl divn\u00fd pocit. Pocit, \u017ee je n\u011bkdo sleduje. Nen\u00e1padn\u011b se oto\u010dil a p\u0159el\u00e9tl pohledem celou chodbu. Zastavil se pohledem u schod\u016f, kter\u00e9 vedly do prvn\u00edho patra a p\u0159imhou\u0159il o\u010di. Zaregistroval jen dredatou k\u0161tici a n\u00e1sledn\u011b sly\u0161el dusot, jak se doty\u010dn\u00fd sna\u017eil co nejd\u0159\u00edve dostat z jeho zorn\u00e9ho pole.  
„Tak p\u016fjdeme?“ Anis nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval a protestn\u011b na\u0161pulil rty, kdy\u017e zjistil, \u017ee Billa v\u00edce ne\u017e on zaj\u00edmaj\u00ed star\u00e9 bezv\u00fdznamn\u00e9 schody. 
„Jo, jasn\u011b.“ <\/p>\n

******** <\/div>\n

Pozdn\u00ed odpoledn\u00ed  hodina zap\u0159\u00ed\u010dinila to, \u017ee mal\u00e1, zapadl\u00e1, ale \u00fatuln\u00e1 kav\u00e1rni\u010dka, schovan\u00e1 v mal\u00e9 uli\u010dce, byla t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00e1. Bill si nabral na l\u017ei\u010dku \u0161leha\u010dku a labu\u017enicky p\u0159iv\u0159el o\u010di, kdy\u017e  si ji dal do \u00fast. Snad v\u0161emi smysly vn\u00edmal tu dokonalou pochutinu a t\u00e9m\u011b\u0159 si nev\u0161\u00edmal Anise, kter\u00fd z pohledu na n\u011bj t\u00e9m\u011b\u0159 explodoval. Vydal prapodivn\u00fd zvuk a Bill automaticky odlo\u017eil l\u017ei\u010dku na st\u016fl a svoje ruce slo\u017eil do kl\u00edna.  <\/p>\n

Ovl\u00e1dej se, Bille! Nejsi tu s\u00e1m!<\/em><\/p>\n

„Tak\u017ee… jak ti jde \u0161kola?“ Bill se m\u00edrn\u011b za\u0161klebil. V\u00e1\u017en\u011b nem\u011bl n\u00e1ladu te\u010f \u0159e\u0161it \u0161kolu. Nav\u00edc mu tenhle \u00b4rozhovor\u00b4 a\u017e podez\u0159ele moc p\u0159ipom\u00ednal jeho matku. 
„Jo, celkem to jde.“ Bill op\u011bt vzal l\u017ei\u010dku a \u0165ukal s n\u00ed do stolu.  
„V\u00ed\u0161, j\u00e1 nejsem ten typ, kterej jen tak n\u011bkoho n\u011bkam zve…“ Anis hypnotizoval l\u017ei\u010dku, kterou Bill dr\u017eel, a pokra\u010doval: 
„Mysl\u00edm to tak, \u017ee-“ 
„J\u00e1 ti rozum\u00edm, v\u00edm, jak to mysl\u00ed\u0161.“  
Naprosto p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co s n\u00edm Anis m\u00e1 za \u00famysly, a s\u00e1m sob\u011b se divil, \u017ee nen\u00ed proti. Naopak, ochotn\u011b mu vych\u00e1zel vst\u0159\u00edc. <\/p>\n

„Promi\u0148, ale u\u017e bych asi m\u011bl j\u00edt.“ Anis zopakoval Bill\u016fv pohled a stejn\u011b jako on zkontroloval \u010das na sv\u00fdch hodink\u00e1ch, a pot\u00e9 souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.  
„Douf\u00e1m, \u017ee nebude\u0161 proti, kdy\u017e t\u011b doprovod\u00edm.“ <\/p>\n

…… <\/div>\n

Cesta, kter\u00e1 se oby\u010dejn\u011b  Billovi zd\u00e1la neuv\u011b\u0159iteln\u011b dlouh\u00e1, mu nyn\u00ed p\u0159ipadala stra\u0161n\u011b kr\u00e1tk\u00e1. Pov\u00eddali si a diskutovali tak, \u017ee si Bill t\u00e9m\u011b\u0159 nev\u0161iml, \u017ee u\u017e se dostali k jeho domu. Bill by rozhodn\u011b nebyl proti, kdyby si s Anisem mohl je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b dvakr\u00e1t obej\u00edt cel\u00fd blok ulice.  <\/p>\n

„D\u00edky, bylo to fajn.“ Bill p\u0159ede\u0161el Anise a zastavil se u schod\u016f, kter\u00e9 vedly k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm.  
„To sp\u00ed\u0161 j\u00e1 d\u011bkuju, \u017ee jsi se mnou v\u016fbec \u0161el a neposlal m\u011b rovnou do h\u00e1je.“ Bill se zasm\u00e1l a sklopil hlavu. Op\u0159el se o mal\u00fd pl\u016ftek p\u0159edzahr\u00e1dky a skousl si ret. M\u011bl na jazyku jednu ot\u00e1zku, na kterou cht\u011bl zn\u00e1t odpov\u011b\u010f u\u017e p\u0159i jejich dne\u0161n\u00edm prvn\u00edm setk\u00e1n\u00ed. Kone\u010dn\u011b se odhodlal a zvedl hlavu, aby se mohl pohledem pono\u0159it do t\u011bch neuv\u011b\u0159iteln\u011b kr\u00e1sn\u00fdch pomn\u011bnkov\u00fdch o\u010d\u00ed. <\/p>\n

„M\u016f\u017eu… m\u016f\u017eu se t\u011b na n\u011bco zeptat? Ale je to v\u00e1\u017en\u011b blbost. J\u00e1 jen, \u017ee mi stra\u0161\u00ed v hlav\u011b, ale nechci, aby ses urazil nebo tak n\u011bco…“ 
„Nem\u00e1m d\u016fvod se ur\u00e1\u017eet. Jen sm\u011ble do toho.“ 
„Kolik ti vlastn\u011b je?“  
„Uf, bo\u017ee. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, na co se chce\u0161 zeptat, kdy\u017e se takhle tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161, ale-“ 
„Promi\u0148, byla to blbost se t\u011b na tohle pt\u00e1t.“ 
„Ale ne. Jen… \u010dekal jsem o hodn\u011b hor\u0161\u00ed ot\u00e1zku. Je mi 32.“ Bill se zarazil a jeho otev\u0159en\u00e1 \u00fasta se marn\u011b sna\u017eila vyslovit slova \u00fadivu. 
„Co? Vypad\u00e1m snad na v\u00edc?“ 
„N-ne…“ 
„Asi… asi by si u\u017e m\u011bl j\u00edt.“ Anis m\u00edrn\u011b pokynul hlavou k oknu, kde se pohnula z\u00e1clona a zpod n\u00ed se vyno\u0159ila Simonina zv\u011bdav\u00e1 hlava. 
„Jo, tak se uvid\u00edme p\u0159\u00ed\u0161t\u011b, hm?“ 
„Dob\u0159e, budu se t\u011b\u0161it. Dobrou noc, Bille.“ 
„Dobrou.“<\/p>\n<\/div>\n

autor: Anett483<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule
<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Anett483 Bill le\u017eel ve sv\u00e9 posteli a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Neust\u00e1le myslel na ten incident, kter\u00fd se v\u010dera stal. D\u011bsil se my\u0161lenky, \u017ee by se za t\u00fdden m\u011bl vr\u00e1tit na m\u00edsto, kter\u00e9 mu po v\u010derej\u0161\u00edm dni p\u0159ipadalo tak zatracen\u011b nebezpe\u010dn\u00e9. Ne\u010dekal, \u017ee zrovna on bude \u00b4objektem\u00b4. Na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[372],"tags":[],"class_list":["post-10036","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-save-me-from-the-dark"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10036","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10036"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10036\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10036"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10036"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10036"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}