{"id":10040,"date":"2010-11-30T18:00:00","date_gmt":"2010-11-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10015"},"modified":"2010-11-30T18:00:00","modified_gmt":"2010-11-30T17:00:00","slug":"the-forbidden-city-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/30\/the-forbidden-city-15\/","title":{"rendered":"The Forbidden City 15."},"content":{"rendered":"
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"458\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tohle nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. Nic z toho, co mi c\u00edsa\u0159 \u0159ekl, nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda.<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e9 nohy mne samy nesou zp\u011bt do m\u00e9ho pokoje. Nedok\u00e1\u017eu vn\u00edmat cestu kolem sebe, m\u00e1 mysl se st\u00e1\u010d\u00ed jen kolem t\u00e9 informace, ji\u017e mi m\u016fj otec<\/em> p\u0159ed n\u011bkolika okam\u017eiky sd\u011blil.<\/div>\n
Jako by m\u00e9 t\u011blo ovl\u00e1dal n\u011bkdo jin\u00fd, nohy mne donesly a\u017e k posteli, na kterou jsem se zmo\u017een\u011b sesypal.  <\/div>\n
Jak jen tohle \u0159eknu K\u00f4jimu?  <\/div>\n
„Tomi?“<\/p>\n<\/div>\n
My o \u010dertu\u2026 „Ano?“  zamrk\u00e1m a silou sv\u00e9 v\u016fle se pokus\u00edm vyhledat jeho tv\u00e1\u0159. Pohled do jeho o\u010d\u00ed mne v\u017edy tak magicky uklid\u0148oval, snad mi pom\u016f\u017ee i tentokr\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco, m\u016fj pane?“ V mrknut\u00ed oka je vedle m\u011b, jeho starostliv\u00e1 dla\u0148 hlad\u00ed mou tv\u00e1\u0159 a na \u010dele, mezi o\u010dima, se mu tvo\u0159\u00ed roztomil\u00e1 vr\u00e1ska. „Jsi tak bled\u00fd, t\u0159ese\u0161 se,“ \u0161ept\u00e1 jeho l\u00edbezn\u00fd hlas, nedok\u00e1\u017eu se na n\u011bj v\u0161ak pln\u011b soust\u0159edit. Mus\u00edm mu v\u0161echno \u0159\u00edct, mus\u00edm.  <\/div>\n
„K\u00f4ji,“ za\u0161ept\u00e1m a zhluboka se nadechnu. Cel\u00e9 m\u00e9 hrdlo je prapodivn\u011b sta\u017eeno, nemohu se po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout. „K\u00f4ji, n\u011bco se stalo,“ zachrapt\u00edm, a kdy\u017e mrknu, z oka mi ste\u010de prvn\u00ed slza.  <\/div>\n
Mohu c\u00edtit, jak jeho dla\u0148, je\u017e mne doposud hladila, ztuhla.  <\/div>\n
„M-m\u016fj pane? Tomi?“<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00edme odjet, K\u00f4ji. Hned.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zrovna jsem skl\u00e1dal T’chi-morova \u010derstv\u011b p\u0159epran\u00e1 kimona na jejich m\u00edsto, kdy\u017e se dve\u0159e od jeho pokoje nehlu\u010dn\u011b odsunuly. Zad\u00edval jsem se na n\u011bj, p\u0159ipraven p\u0159iv\u00edtat jej \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, ale m\u00e9  t\u011blo zamrzlo v pohybu, kdy\u017e jsem si v\u0161iml jeho bled\u00e9, vyd\u011b\u0161en\u00e9 tv\u00e1\u0159e.  <\/div>\n
N\u011bco se muselo st\u00e1t.  <\/div>\n
Kdy\u017e jsem p\u0159e\u0161el k posteli za n\u00edm, jeho t\u011blo nijak nereagovalo. Jeho o\u010di nep\u0159\u00edtomn\u011b vyhledaly ty m\u00e9, ale jako by mne doopravdy nevid\u011bl. Mluvil zast\u0159en\u011b, jeho hlas byl tak slab\u00fd. N\u011bco jej vyd\u011bsilo. Cht\u011bl jsem jej obejmout, nab\u00eddnout mu stejnou \u00fat\u011bchu, jakou on poskytnul p\u0159ede\u0161l\u00e9 noci mn\u011b, ale jeho slova mne zarazila.<\/p>\n<\/div>\n
„O-odjet? Odjet kam?“ <\/p>\n<\/div>\n
„Co nejd\u00e1l,“ zachrapt\u00ed op\u011bt a dal\u0161\u00ed slza ste\u010de po jeho n\u00e1dhern\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Palcem ji set\u0159u u koutku jeho rt\u016f; c\u00edt\u00edm, jak se jeho t\u011blo chv\u011bje. „Jsi v nebezpe\u010d\u00ed, w\u00fa ch\u00ec.“<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e9 t\u011blo ustane ve v\u0161ech pohybech, jako by zapomn\u011blo, jak se pohybovat.  <\/div>\n
„V\u2026 v nebezpe\u010d\u00ed?“<\/p>\n<\/div>\n
Jen n\u011bm\u011b p\u0159ik\u00fdvne. „Sbal si sv\u00e9 nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, K\u00f4ji, za setm\u011bn\u00ed  odj\u00ed\u017ed\u00edme.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Ani\u017e bych stihl dokon\u010dit svou v\u011btu, T’chi-mora se zvedne a p\u0159ejde k mal\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ce, v n\u00ed\u017e jsou ulo\u017eeny jeho osobn\u00ed v\u011bci. Stoj\u00ed ke mn\u011b z\u00e1dy, jako bych v m\u00edstnosti ani nebyl.<\/div>\n
C\u00edt\u00edm, jak se mi do o\u010d\u00ed tla\u010d\u00ed slzy, ale te\u010f nemohu plakat. Nev\u00edm, pro\u010d bych mn\u011bl plakat, ne\u0159ekl mi, co se d\u011bje, co se stalo. S tich\u00fdm pot\u00e1hnut\u00edm se poklon\u00edm k jeho z\u00e1d\u016fm a uposlechnu jeho p\u0159\u00edkazu. Ti\u0161e opust\u00edm pokoj.<\/p>\n<\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
Po zbytek odpoledne jsem musel b\u00fdt ukryt\u00fd ve sv\u00e9m pokoji. Nesm\u011bl jsem jej opustit ani na krati\u010dk\u00fd  okam\u017eik, byl jsem s\u00e1m. T’chi-mora neust\u00e1le n\u011bkam odb\u00edhal, h\u00e1dal se s jednou slu\u017eebnou, k\u0159i\u010del na mu\u017ee ze str\u00e1\u017ee, zb\u011bsile balil sv\u00e9 v\u011bci.  <\/div>\n
Jsem tak zmaten\u00fd. Co se stalo? Co se d\u011bje? Kam m\u011b m\u016fj p\u00e1n bere?  <\/div>\n
M\u011bl jsem tolik ot\u00e1zek, ale na jedinou z nich se mi nedost\u00e1valo odpov\u011bdi. Cel\u00e9 odpoledne jsem str\u00e1vil ve spole\u010dnosti tich\u00e9ho pl\u00e1\u010de, kter\u00fd zp\u016fsobovalo n\u011bco, o \u010dem nem\u00e1m ani pon\u011bt\u00ed, co to m\u016f\u017ee b\u00fdt. Kdyby mi jen T’chi-mora \u0159ekl, co se stalo. Sta\u010dilo by jedno sl\u016fvko.<\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji?“<\/p>\n<\/div>\n
Leknut\u00edm sebou lehce trhnu a prudce se oto\u010d\u00edm ke dve\u0159\u00edm, mezi nimi\u017e stoj\u00ed on.  <\/div>\n
„Je \u010das, m\u00e1\u0161 sbaleno?“<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvnu a postav\u00edm se na vratk\u00e9 nohy. Do n\u00e1ru\u010de uchop\u00edm v\u00e1\u010dek s t\u00edm m\u00e1lem v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jsem si s sebou p\u0159inesl ze sv\u00e9ho star\u00e9ho domova. C\u00edt\u00edm, jak se mi slzy op\u011bt derou do o\u010d\u00ed, ale nemohu jim dovolit vyklouznout na sv\u011btlo sv\u011bta. Nemohu plakat.  <\/div>\n
„Poj\u010f, Bille.“ Zamrk\u00e1m, kdy\u017e s m\u011bkkost\u00ed vyslov\u00ed m\u00e9 prav\u00e9 jm\u00e9no. Nat\u00e1hne ke mn\u011b ruku, kter\u00e9 se ochotn\u011b chyt\u00edm. Je tak tepl\u00e1, tak jemn\u00e1. „Pojedeme daleko, jedl jsi ve\u010de\u0159i?“  <\/div>\n
Jen zavrt\u00edm hlavou. Copak bych mohl n\u011bco spolknout, kdy\u017e m\u00e9 hrdlo neust\u00e1le svazoval pl\u00e1\u010d?<\/p>\n<\/div>\n
„V kuchyni n\u00e1m n\u011bco p\u0159ipravili, cestou se naj\u00ed\u0161, mali\u010dk\u00fd.“ Pooto\u010d\u00ed se na m\u011b, a jeho tv\u00e1\u0159 poprv\u00e9 za cel\u00e9 odpoledne ozdob\u00ed \u00fasm\u011bv. M\u00e9 t\u011blo jako by op\u011bt na okam\u017eik zaplavila p\u0159\u00edjemn\u00e1 slune\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159e, ji\u017e mi nen\u00ed takov\u00e1 zima.<\/p>\n<\/div>\n
S kr\u00e1tkou zast\u00e1vkou v kuchyni jsme nakonec do\u0161li a\u017e na sam\u00fd konec zahrad, k br\u00e1n\u011b Shenwu Men*, kde je v\u00fdchod z m\u011bsta. P\u0159ekvapen\u011b jsem vydechnul, kdy\u017e jsem si v\u0161iml p\u0159ipraven\u00e9ho vozu. Jen jednou jsem vid\u011bl zv\u00ed\u0159e, je\u017e st\u00e1lo zap\u0159a\u017eeno v \u010dele; k\u016f\u0148 je to, mysl\u00edm.<\/div>\n
T’chi-mora mn\u011b jemn\u011b  pob\u00eddnul a pomohl mi do vozu. Jakmile jsem byl usazen\u00fd, p\u0159isednul si vedle m\u011b a v\u016fz se dal do pohybu. Ml\u010dky jsem se d\u00edval p\u0159ed sebe, cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo se t\u0159\u00e1slo.  <\/div>\n
Byl jsem tak zmaten\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak se K\u00f4jiho t\u011blo chv\u011bje vedle m\u011b. Mus\u00ed b\u00fdt vystra\u0161en\u00fd, st\u00e1le je\u0161t\u011b jsem mu nic ne\u0159ekl. Ale copak jsem mohl? S\u00e1m jsem vyd\u011b\u0161en\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Neboj se, mali\u010dk\u00fd. U\u017e se ti nic nestane,“ za\u0161ept\u00e1m, kdy\u017e v sob\u011b kone\u010dn\u011b op\u011bt najdu sv\u016fj hlas. Sto\u010d\u00ed ke mn\u011b pohled, kter\u00fd postr\u00e1d\u00e1 ve\u0161ker\u00e9 slune\u010dn\u00ed jisk\u0159i\u010dky. Vzt\u00e1hnu k n\u011bmu ruku a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jej pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. D\u0159\u00edve \u010di pozd\u011bji mu pravdu budu muset \u0159\u00edct.<\/p>\n<\/div>\n
„Kam jedeme, m\u016fj pane?“<\/p>\n<\/div>\n
Jeho hlas je tak k\u0159ehk\u00fd, sotva sly\u0161iteln\u00fd. <\/p>\n<\/div>\n
„Na jedno m\u00edsto, kde t\u011b nikdo nebude hledat. Do c\u00edsa\u0159sk\u00e9ho letn\u00edho pal\u00e1ce na z\u00e1pad\u011b \u010c\u00edny. Je to dva dny cesty, ale nikdo n\u00e1s tam snad nebude hledat.“<\/p>\n<\/div>\n
Ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvne, a kdy\u017e  mu nab\u00eddnu svou n\u00e1ru\u010d, okam\u017eit\u011b se sv\u00fdm t\u011blem stul\u00ed  ke mn\u011b. „Pro\u010d?“<\/p>\n<\/div>\n
Povzdechnu si.  <\/div>\n
„Rodina Li Xuejian, u n\u00ed\u017e jsi \u017eil, se dostala do probl\u00e9m\u016f,“ za\u010dnu potichu vypr\u00e1v\u011bt. „Pamatuje\u0161, co jsi mi \u0159\u00edkal, kdy\u017e jsi p\u0159i\u0161el do pal\u00e1ce? O Kinaym? O tom, jak k\u0159i\u010del po tv\u00e9 pan\u00ed, kv\u016fli pl\u00e1nku m\u011bsta, kter\u00fd jsi bezpe\u010dn\u011b ukr\u00fdval?“ P\u0159ik\u00fdvne. „N\u011bkdo je sly\u0161el p\u0159ed p\u00e1r dny op\u011bt mluvit o pl\u00e1nech, kter\u00e9 m\u011bli v\u016f\u010di c\u00edsa\u0159i. V\u0161echno \u0159ekli str\u00e1\u017e\u00edm, kter\u00e9 to sd\u011blily m\u00e9mu\u2026 otci. Li Xuejian a jej\u00ed bratr budou za \u010dty\u0159i dny popraveni za pokus o vra\u017edu c\u00edsa\u0159e a Li Wanga. N\u011bkoho vyslali na m\u00edsto setk\u00e1n\u00ed, je\u017e bylo uvedeno n svitku, odhalili je,“ dod\u00e1m ti\u0161e.  <\/div>\n
Jeho t\u011blo se rozt\u0159ese je\u0161t\u011b  mocn\u011bji. „Tomi!“ M\u00e9 jm\u00e9no se ztrat\u00ed v mohutn\u00e9m vzlyku, jen\u017e se vydere z jeho rt\u016f. Nemohu ud\u011blat v\u00edc, ne\u017e jej tisknout ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di, poskytovat mu tolik bezpe\u010d\u00ed, kolik jsem schopn\u00fd. „Ale oni do toho zamotali i m\u00e9 jm\u00e9no, Tomi!“<\/p>\n<\/div>\n
Siln\u011b semknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b, abych zabr\u00e1nil slz\u00e1m, je\u017e se derou z m\u00fdch o\u010d\u00ed.  <\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b proto mus\u00edme pry\u010d, K\u00f4ji. Ne\u017e n\u011bkdo z nich p\u0159ijde na to, \u017ee v pl\u00e1nu figuruje i tv\u00e9 jm\u00e9no.“<\/p>\n<\/div>\n
K\u00f4jiho drobn\u00e9 t\u011blo se zm\u00edt\u00e1 vzlyky, kter\u00e9 napl\u0148uj\u00ed cel\u00fd prostor vozu. I m\u00e9 o\u010di jsou op\u011bt pln\u00e9 slz, kter\u00e9 v\u0161ak te\u010f  nesm\u00edm nechat proklouznout ven. Te\u010f mus\u00edm b\u00fdt ten siln\u00fd, ten, co ochr\u00e1n\u00ed m\u00e9ho mali\u010dk\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku, w\u00fa ch\u00ec, nic se neboj, v\u0161e bude v po\u0159\u00e1dku!“  <\/div>\n
Jedinou odpov\u011bd\u00ed mi jsou jeho hlasit\u00e9 vzlyky.  <\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
Nep\u0159\u00edtomn\u011b hled\u00edm z ok\u00e9nka vozu. K\u00f4ji mi p\u0159ed n\u011bkolika hodinami upadl do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku, tul\u00ed se mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed a ob\u010dasn\u011b sebou trhne. Nejsp\u00ed\u0161, kdy\u017e se mu zd\u00e1 n\u011bco zl\u00e9ho. O\u010di mne p\u00e1l\u00ed, p\u0159esto se sna\u017e\u00edm udr\u017eet v p\u0159\u00edtomnosti a neusnout takt\u00e9\u017e.<\/div>\n
P\u0159ivinu jej v\u00edce k sob\u011b a p\u0159ehod\u00edm p\u0159es n\u011bj deku, je\u017e z n\u011bj sklouzla. Venku u\u017e p\u0159eci jen nen\u00ed nejtepleji a od \u00fast n\u00e1m jdou obl\u00e1\u010dky p\u00e1ry. Prok\u0159ehl\u00fdmi prsty jej pohlad\u00edm ve vlasech. Tolik se toho za posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed stalo. M\u00e1 mysl to nen\u00ed schopna t\u00e9m\u011b\u0159 zpracovat. A\u0165 u\u017e na\u0161e ukraden\u00e9 polibky, nebo to, pro\u010d nyn\u00ed odch\u00e1z\u00edme, ut\u00edk\u00e1me ze Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta.  <\/div>\n
Nemohu pop\u00edrat, \u017ee nem\u00e1m strach z toho, a\u017e vyjde na povrch od Li Xuejian ta hloup\u00e1 le\u017e. Pro\u010d do toho zat\u00e1hli tak nevinn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, jak\u00fdm je K\u00f4ji? Ji\u017e na prvn\u00ed pohled je jasn\u00e9, \u017ee by neubl\u00ed\u017eil ani mou\u0161e, a oni ud\u011blaj\u00ed takovou podlost?<\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou. V\u0159e to ve mn\u011b, kdykoli na to jen pomysl\u00edm.<\/div>\n
\n

„Tomi?“ \u0161eptne ti\u0161e do ticha vozu. Usm\u011bji se, kdy\u017e na mne zam\u017eour\u00e1 a unaven\u011b se rozhl\u00e9dne kolem sebe a se smutn\u00fdm v\u00fdrazem, kter\u00fd nepasuje k t\u00e9 p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9, bled\u00e9 tv\u00e1\u0159i, nyn\u00ed m\u00edrn\u011b zr\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 sp\u00e1nkem a chladem, se op\u011bt p\u0159itiskne k m\u00e9mu t\u011blu. „Nebyl to jen zl\u00fd sen, vi\u010f?“ \u0161pitne ti\u0161e, se \u0161petkou smutku v rozespal\u00e9m hlase.<\/p><\/div>\n

Zavrt\u00edm hlavou a s hlasit\u00fdm povzdechem si jej p\u0159it\u00e1hnu bl\u00ed\u017ee k sob\u011b. Znovu se jeho t\u011blo za\u010dne ot\u0159\u00e1sat tich\u00fdmi vzlyky. S t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem zdvihnu za bradu jeho tv\u00e1\u0159, do kter\u00e9 se zad\u00edv\u00e1m. B\u0159\u00ed\u0161kem palce mu set\u0159u drobn\u00e9 slzy, kanouc\u00ed po r\u016f\u017eov\u00fdch l\u00edc\u00edch.  <\/div>\n
„A\u0165 se stane cokoli, m\u016fj mal\u00fd K\u00f4ji, budu st\u00e1t p\u0159i tob\u011b. Nenech\u00e1m nikoho, aby ti ubl\u00ed\u017eil, ano?“ \u010delo si op\u0159u o to jeho, zledovat\u011bl\u00e9 noc\u00ed. Drobnou ru\u010dkou p\u0159ejede po m\u00e9m hrudn\u00edku, kter\u00fd se spla\u0161en\u011b za\u010dne zdv\u00edhat, jakmile se na\u0161e nosy o sebe ot\u0159ou. Tak\u00e9 jej m\u00e1 jako kousek ledu. Mus\u00edm se nepatrn\u011b usm\u00e1t, kdy\u017e na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i uc\u00edt\u00edm p\u00e1r kapi\u010dek, st\u00e9kaj\u00edc\u00edch z jeho o\u010d\u00ed.  <\/div>\n
„Nepla\u010d, K\u00f4ji, nepla\u010d,“ \u0161pitnu ti\u0161e, a pootev\u0159en\u00fdmi rty mu vtisknu drobn\u00fd polibek na \u0161pi\u010dku nosu. Semknu jej mezi rty, vydechnu mu na n\u011bj hork\u00fd dech, abych jej malinko schoval do sv\u00e9ho tepla, a uchop\u00edm jej lehce za boky; nep\u0159estane mne fascinovat lehkost toho drobn\u00e9ho t\u011bla, je\u017e si posad\u00edm do kl\u00edna.  <\/div>\n
Nepatrn\u011b se rozt\u0159ese, pro mne je to v\u0161ak velmi patrn\u00fd t\u0159as. Rukou zajede na m\u016fj z\u00e1tylek, kde vklouzne prsty mezi spleten\u00e9 vlasy do mal\u00fdch cop\u00e1nk\u016f. Zad\u00edv\u00e1m se mu znovu do o\u010d\u00ed, kr\u010d\u00ed se a tul\u00ed se v m\u00e9m objet\u00ed, jako by to bylo n\u011bco, \u010deho se nem\u016f\u017ee vzd\u00e1t, nebo\u0165 by bez toho k\u0159ehk\u00fd \u017eivot mal\u00e9ho K\u00f4ji p\u0159estal m\u00edt smysl.<\/div>\n
Kdy\u017e se zad\u00edv\u00e1m na p\u0159iv\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka, jejich\u017e \u0159asy se lehce t\u0159epotaj\u00ed, op\u011bt v dlan\u00edch stisknu jeho boky. Z pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f mu vych\u00e1z\u00ed p\u00e1ra, kter\u00e1 se st\u0159et\u00e1v\u00e1 s m\u00fdm vlastn\u00edm dechem. Dlan\u00ed znovu sklouznu po ledov\u00e9m l\u00edci, ne\u017e rty natisknu k jeho brad\u011b, tv\u00e1\u0159i, koutku \u00fast, u kter\u00fdch se zastav\u00edm. Neust\u00e1le mne l\u00e1k\u00e1 jej ochutn\u00e1vat. Vychutn\u00e1vat si sladkost t\u011bch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f, je\u017e jsou slad\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echny jahody na sv\u011bt\u011b.  <\/div>\n
„Schon keinen Tr\u00e4nen, liebe,“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e u jeho ucha. Neopomenu si nev\u0161imnout \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd vykouzlily ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed rty, kter\u00e9 jsem m\u011bl mo\u017enost kdy ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b poznat.  <\/div>\n
„Co to znamen\u00e1, Tomi?“  \u0161pitne ti\u0161e, zv\u011bdav\u011b. Dlan\u00ed sklouzne op\u011bt po m\u00e9m hrudn\u00edku, k okraji voln\u00e9 ko\u0161ile, kterou m\u00e1m dnes na sob\u011b; na cestov\u00e1n\u00ed jsem kimono odlo\u017eil stranou a vzal si star\u00e9 otcovy evropsk\u00e9 \u0161aty.<\/p>\n<\/div>\n
„Nechce\u0161 si po\u010dkat, a\u017e bude\u0161 zn\u00e1t v\u0161echna sl\u016fvka z m\u00e9ho rodn\u00e9ho jazyka?“ provokativn\u011b do n\u011bj dloubnu. Zachichot\u00e1 se tak zvoniv\u011b, jak to dok\u00e1\u017ee jen on.  <\/div>\n
„Nechci, Tomi, chci to v\u011bd\u011bt te\u010f,“ ucul\u00ed se. Na\u0161e prsty se automaticky vedle na\u0161ich t\u011bl propletou a ud\u011blaj\u00ed tak jeden pevn\u00fd svazek.  <\/div>\n
„Znamen\u00e1 to ‚Ji\u017e  \u017e\u00e1dn\u00e9 slzy, l\u00e1sko‘,“ za\u0161ept\u00e1m ochrapt\u011ble proti jeho rt\u016fm, kter\u00e9 se znovu zvln\u00ed do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Ve chv\u00edli, kdy je chci v\u0161ak znovu ochutnat, pla\u0161e odvr\u00e1t\u00ed hlavu a zabo\u0159\u00ed ji do m\u00e9ho ramene.<\/p>\n<\/div>\n
Zmaten\u011b se na n\u011bj zad\u00edv\u00e1m, kdy\u017e se slab\u011b ot\u0159e tv\u00e1\u0159\u00ed o v\u00fd\u010dn\u011blek na m\u00e9m rameni, kam si polo\u017e\u00ed hlavu, prsty p\u0159ejede op\u011bt po m\u00e9 ko\u0161ili, a vydechne. Co se d\u011bje? Pro\u010d nechce p\u0159ij\u00edmat m\u00e9 polibky? Jsem na n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00fd?  <\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b sjedu po jeho z\u00e1dech na boky a znovu jej p\u0159ikryji teplou dekou, a\u017e ke krku, aby nenastydl.  <\/p>\n

<\/div>\n

Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tv\u00e1\u0159e mi ho\u0159\u00ed, a kdybych m\u011bl p\u0159i sob\u011b zrcadlo, jist\u011b bych si v\u0161iml, jak z\u00e1\u0159\u00ed  \u010derven\u00ed. T’chi-mora mne p\u0159iv\u00e1d\u00ed do rozpak\u016f. <\/div>\n
Prsty p\u0159esunu p\u0159es jeho hrudn\u00edk, je\u017e se rychle zved\u00e1, a\u017e ke sv\u00fdm rt\u016fm, dotknu se ukazov\u00e1\u010dkem koutku rt\u016f a ti\u0161e vydechnu. Semknu v\u00ed\u010dka pevn\u011b k sob\u011b.  <\/div>\n
M\u016fj \u017eivot se najednou stal jin\u00fdm. St\u00e1le mne tr\u00e1p\u00ed ot\u00e1zka, pro\u010d matka dovolila, aby mne zapojili do t\u00e9 ohavn\u00e9 v\u011bci s c\u00edsa\u0159em. Nic zl\u00e9ho jsem nikdy neprovedl a ona to ud\u011blala. V\u017edy ve v\u0161em up\u0159ednost\u0148ovala Yu a j\u00e1 j\u00ed to nevy\u010d\u00edtal, ale nikdy ji nedok\u00e1\u017eu odpustit to, \u017ee m\u00e9 jm\u00e9no nechala takto po\u0161pinit. \u017de by dopustila, aby mne postihl nejkrut\u011bj\u0161\u00ed trest, trest smrti.<\/p>\n<\/div>\n
Copak nejsem snad jej\u00ed  krev?  <\/div>\n
Za tich\u00e9ho pohupov\u00e1n\u00ed  vozu se znovu nech\u00e1m ukol\u00e9bat k tou\u017eebn\u00e9mu sp\u00e1nku. Chci se probudit, a\u017e budeme na m\u00edst\u011b. Abych nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let, co se nyn\u00ed odehr\u00e1v\u00e1 v pal\u00e1ci Zak\u00e1zan\u00e9ho m\u011bsta.  <\/div>\n
———————-<\/p>\n<\/div>\n
„K\u00f4ji?“ nech\u00e1m se pohladit po tv\u00e1\u0159i. Zap\u0159u se do t\u00e9 jemn\u00e9 dlan\u011b, kterou se mne dot\u00fdk\u00e1 m\u016fj T’chi-mori. Rozlep\u00edm unaven\u00e1 v\u00ed\u010dka. Kolik hodin jsme jeli? Ani nev\u00edm, kolikr\u00e1t jsem byl vzh\u016fru. Kolikr\u00e1t jsem sledoval T’chi-morovu sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159, na n\u00ed\u017e mu pohr\u00e1val slab\u00fd \u00fasm\u011bv. Hladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i a vtisk\u00e1val mu tajn\u00e9 polibky na tv\u00e1\u0159e a \u010delo.  <\/div>\n
„Ano, Tomi?“ za\u0161ept\u00e1m unaven\u011b, kdy\u017e mne znovu pohlad\u00ed s \u00fasm\u011bvem po tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e mu notnou chv\u00edli hled\u00edm do o\u010d\u00ed. Zrudnou mi tv\u00e1\u0159e, proto se rad\u011bji prot\u00e1hnu a rozhl\u00e9dnu kolem sebe.  <\/div>\n
\"73\"<\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e jsme tu,“ za\u0161ept\u00e1 n\u011b\u017en\u011b. Skute\u010dn\u011b a\u017e te\u010f si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee v\u016fz stoj\u00ed na m\u00edst\u011b. V\u0161ude je sly\u0161et jen tich\u00e9 cvrlik\u00e1n\u00ed pt\u00e1\u010dk\u016f. Nervozitou se mi st\u00e1hne b\u0159\u00ed\u0161ko, zahled\u00edm se znovu do jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed. Odt\u00e1hne se ode mne, vystoup\u00ed z vozu a nat\u00e1hne ke mn\u011b ruku, za kterou se jej chyt\u00edm. V\u00e1\u010dek s m\u00fdmi v\u011bcmi dr\u017e\u00ed pevn\u011b ve sv\u00fdch dlan\u00edch.  <\/div>\n
Rozhl\u00e9dnu se znovu kolem sebe, chyt\u00edm si lem kimona, abych jej netahal po zemi. V\u0161ude jsou b\u00edl\u00e9  kam\u00ednky, stromy vypadaj\u00ed jinak ne\u017e u n\u00e1s. Maj\u00ed tak jinak barevn\u00e9 listy a nejsou opadan\u00e9. Naopak vypadaj\u00ed jako v l\u00e9t\u011b. Mo\u017en\u00e1 jsou o\u010darovan\u00e9.<\/div>\n
Pokr\u010d\u00edm rameny a znovu se rozhl\u00e9dnu kolem dokola, ne\u017e se zastav\u00edm na pan\u00ed, kter\u00e1 vyb\u011bhne z honosn\u00e9ho s\u00eddla.  <\/div>\n
„T’chi-mori!“ radostn\u011b zav\u00fdsk\u00e1 \u017eena, kter\u00e1 k n\u00e1m docupit\u00e1. Neobt\u011b\u017euje se s \u00faklonami, jakoby to ud\u011blal ka\u017ed\u00fd jin\u00fd. P\u0159it\u00e1hne jej do sv\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed a pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Oba se na sebe usm\u011bj\u00ed a znovu se pevn\u011b obejmou. „Pro\u010d jste neposlali posl\u00ed\u010dka, aby mi ozn\u00e1mil, \u017ee hodl\u00e1te p\u0159ijet? Jste tu v\u0161ichni?“ mluv\u00ed rychle, horliv\u011b, zv\u011bdav\u011b, dokud j\u00ed nepadne pohled na mne. Sklop\u00edm o\u010di k zemi, mali\u010dko se p\u0159edklon\u00edm, neuv\u011bdomuj\u00edc si, \u017ee nemus\u00edm. Kdo to je?  <\/div>\n
„Chan Ju, dovol mi p\u0159edstavit ti K\u00f4jiho. Je to\u2026 je to m\u016fj sluha,“ posledn\u00ed slovo m\u00edrn\u011b za\u0161ept\u00e1. Za\u010derven\u00e1m se, kdy\u017e se na\u0161e pohledy na p\u00e1r sekund st\u0159etnou a on mi v\u011bnuje drobn\u00e9 mrknut\u00ed.  <\/div>\n
„V\u00edtej, K\u00f4ji,“ jej\u00ed tv\u00e1\u0159, je\u017e m\u011bla p\u0159\u00edjemn\u00fd n\u00e1dech \u010derveni ve tv\u00e1\u0159\u00edch, m\u00edrn\u011b pobledne, kdy\u017e se na mne zad\u00edv\u00e1. Nev\u0161\u00edm\u00e1m si toho, le\u010d je mi jej\u00ed pohled nep\u0159\u00edjemn\u00fd. P\u00e1r kr\u016f\u010dky p\u0159icupit\u00e1m bl\u00ed\u017ee ke sv\u00e9mu T’chi-morovi. Nepatrn\u011b se mne dotkne na dlani.  <\/div>\n
„Zave\u010f n\u00e1s do na\u0161eho pokoje, Ju, v\u0161e ti povypr\u00e1v\u00edm nad hork\u00fdm \u0161\u00e1lkem \u010daje, d\u00e1\u0161 si tak\u00e9, K\u00f4ji?“ nato\u010d\u00ed ke mn\u011b tv\u00e1\u0159. Jen pla\u0161e p\u0159ik\u00fdvnu na souhlas.  <\/div>\n
„Jasm\u00ednov\u00fd, pane?“ poklon\u00ed se, jako by j\u00ed a\u017e nyn\u00ed do\u0161lo, \u017ee mluv\u00ed se synem<\/em> na\u0161eho c\u00edsa\u0159e. Oba p\u0159ik\u00fdvneme a vyd\u00e1me se pomalu za n\u00ed.  <\/div>\n
St\u00e1le se rozhl\u00ed\u017e\u00edm kolem dokola.<\/div>\n
Je to tu mnohem, mnohem men\u0161\u00ed ne\u017e na\u0161e ‚m\u011bsto ve m\u011bst\u011b‘<\/em>. P\u0159esto tu je p\u0159\u00edjemn\u011b, kr\u00e1sn\u011b.  <\/div>\n
Nadechnu se \u010derstv\u00e9ho vzduchu. Jemn\u00fd v\u00e1nek mne ude\u0159\u00ed do tv\u00e1\u0159e, pod n\u00e1porem p\u0159iv\u0159u v\u00ed\u010dka a t\u00e9m\u011b\u0159 rozt\u00e1hnu ruce, jako bych si p\u0159\u00e1l vzl\u00e9tnout. Znovu se nadechnu p\u0159\u00edjemn\u00e9ho, \u010dist\u00e9ho vzduchu, jen\u017e je kolem mne, naposledy, ne\u017e p\u0159icupit\u00e1m zp\u011bt za sv\u00fdm T’chi-morou.  <\/div>\n
„Odpus\u0165, jen jsem se rozhl\u00ed\u017eel,“ sklop\u00edm pohled p\u0159ed t\u00edm jeho, ne\u017e vejde do letn\u00edho s\u00eddla, kam jej n\u00e1sleduj\u00ed i m\u00e9 tich\u00e9, cupitav\u00e9 kr\u016f\u010dky.  <\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se ti tu?“ zastav\u00ed se p\u00e1r metr\u016f p\u0159ede mnou. Okam\u017eit\u011b k n\u011bmu p\u0159icupit\u00e1m, jako kdybych m\u011bl strach, aby mne zde nenechal samotn\u00e9ho. Abych se neztratil. Beze slov p\u0159ik\u00fdvnu na souhlas, kdy\u017e n\u00e1s slu\u017eebn\u00e1 zavede k velk\u00fdm dve\u0159\u00edm na druh\u00e9m konci dlouh\u00e9 chodby. Znovu se uctiv\u011b uklon\u00ed, jako to ud\u011blala p\u0159ed p\u00e1r minutami.  <\/div>\n
„P\u0159iprav\u00edm hned jeden pokoj pro-\u2026“ nedo\u0159ekne, nebo\u0165 j\u00ed m\u016fj T’chi-mora p\u0159eru\u0161\u00ed.  <\/div>\n
„Net\u0159eba, Chan Ju, bude sp\u00e1t se mnou v jednom pokoji,“ v\u0161imnu si jej\u00edho p\u0159ekvapen\u00e9ho v\u00fdrazu, zv\u011bdav\u00e9ho a nech\u00e1pav\u00e9ho z\u00e1rove\u0148, „\u2026kdybych n\u011bco pot\u0159eboval,“ okam\u017eit\u011b dod\u00e1 T’chi-mora. Zd\u00e1 se mi to, nebo na n\u011bj skute\u010dn\u011b mrkla? Tv\u00e1\u0159e mi znovu m\u00edrn\u011b zr\u016f\u017eov\u011bj\u00ed. Co si to namlouv\u00e1m?  <\/div>\n
„Ano, m\u016fj pane, p\u0159iprav\u00edm v\u00e1m zat\u00edm jasm\u00ednov\u00fd \u010daj,“ usm\u011bje se a op\u011btovn\u011b se uklon\u00ed, ne\u017e za n\u00ed zavlaje \u017elut\u00fd z\u00e1v\u011bs, za kter\u00fdm kamsi zmiz\u00ed. Zat\u0159epu hlavou a nech\u00e1m se za ruku vt\u00e1hnout do nevelik\u00e9ho pokoje, kter\u00fd pat\u0159\u00ed T’chi-morovi.  <\/div>\n
„V\u00edtej, m\u016fj mil\u00fd K\u00f4ji,“ pohlad\u00ed mne prsty po tv\u00e1\u0159i, vlasy mi d\u00e1 za ucho a zad\u00edv\u00e1 se na mne sv\u00fdma p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdma o\u010dima.<\/p>\n<\/div>\n
* Shenwu Men („Br\u00e1na v\u00e1le\u010dnick\u00e9 udatnosti“)<\/em><\/div>\n
** Pou\u017eit\u00fd  obr\u00e1zek ani zdaleka nen\u00ed onen pal\u00e1c, kam na\u0161i dva mil\u00e1\u010dci cestovali, a to proto, \u017ee jsem na\u0161la jen jeden velmi nekvalitn\u00ed  a malink\u00fd. Ale pro p\u0159ibli\u017enou p\u0159edstavu to sta\u010d\u00ed, douf\u00e1m \ud83d\ude42 Jen chci b\u00fdt p\u0159esn\u00e1, co se obr\u00e1zk\u016f t\u00fd\u010de.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni & Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni & Saj\u00fc Tohle nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. Nic z toho, co mi c\u00edsa\u0159 \u0159ekl, nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. M\u00e9 nohy mne samy nesou zp\u011bt do m\u00e9ho pokoje. Nedok\u00e1\u017eu vn\u00edmat cestu kolem sebe, m\u00e1 mysl se st\u00e1\u010d\u00ed jen kolem t\u00e9 informace, ji\u017e mi m\u016fj otec<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[370],"tags":[],"class_list":["post-10040","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-forbidden-city"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10040","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10040"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10040\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10040"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10040"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10040"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}