{"id":1006,"date":"2017-09-18T16:00:00","date_gmt":"2017-09-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1000"},"modified":"2017-09-18T16:00:00","modified_gmt":"2017-09-18T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-11-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/09\/18\/berlin-anonymous-11-2-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 11. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom \u0161eptal omluvy, jak se prod\u00edral pravou stranou davu a sem tam p\u0159itom vzhl\u00e9dl, aby ocenil vystupuj\u00edc\u00ed. N\u011bkter\u00e9 z nich rozpoznal u\u017e zd\u00e1lky ze dn\u016f, kdy p\u0159i\u0161el do pr\u00e1ce brzy a na\u0161el tak Billa v rozru\u0161en\u00e9 debat\u011b s n\u011bkolika divok\u00fdmi chlapci nebo tvrdohlav\u00fdmi d\u00edvkami. Vydechl do chladn\u00e9ho vzduchu a p\u0159it\u00e1hl si bundu bl\u00ed\u017ee k t\u011blu, zat\u00edmco se usadil na m\u00edst\u011b, kter\u00e9 bylo dost bl\u00edzko jevi\u0161t\u011b, aby si u\u017eil z\u00e1v\u011bre\u010dnou polovinu klasick\u00e9 p\u00edsn\u011b.<\/div>\n
Na tv\u00e1\u0159i se mu objevil \u0161ibalsk\u00fd \u00fa\u0161klebek p\u0159i pohledu na sentiment\u00e1ln\u00ed, i kdy\u017e roztomilou n\u00e1st\u011bnnou malbu, o kterou Bill po\u017e\u00e1dal, aby byla um\u00edst\u011bna do pozad\u00ed. Nezku\u0161en\u00e9 tahy \u0161t\u011btcem na zkroucen\u00fdch tmavozelen\u00fdch v\u011btv\u00edch vy\u010duhovaly zpoza hlavi\u010dek \u00fa\u010dinkuj\u00edc\u00edch, a \u017elutooran\u017eov\u00e1 hv\u011bzda zdobila vrchol, podez\u0159el\u00e1 sv\u00fdmi v\u00fdrazn\u00fdmi modr\u00fdmi okraji. Bill v ur\u010dit\u00e9m okam\u017eiku nev\u011bnoval pozornost tomu, jak\u00e9 barvy pou\u017e\u00edval, ale byl vyrovnan\u00fd s Tomov\u00fdm jasn\u011b purpurov\u00fdm kobercem, kter\u00fd vykukoval zpod mno\u017estv\u00ed r\u016fzn\u00fdch d\u00e1rk\u016f.<\/div>\n
<\/p>\n

Kein Ohr hat ihren Spruch vernommen<\/em><\/div>\n

Unsichtbar jedes Menschen Blick<\/em><\/div>\n
Sind sie gegangen wie gekommen,<\/em><\/div>\n
Doch Gottes Segen bleibt zur\u00fcck\u2026<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

P\u00e1ni, je opravdu dobr\u00e1. Tak mal\u00e1, ale tak v\u00fdkonn\u00e1!<\/em> Tom si p\u0159ejel jazykem po vysu\u0161en\u00fdch rtech a lehce se usm\u00e1l, kdy\u017e vnit\u0159n\u011b j\u00e1sal pro tu malou, kter\u00e1 p\u00edse\u0148 uzav\u0159ela delik\u00e1tn\u00edm s\u00f3lem. Pomalu zamrkal a sna\u017eil se za\u0159adit tu zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n

P\u00edse\u0148 skon\u010dila a v\u0161ichni nad\u0161en\u011b tleskali, Tom se obzvl\u00e1\u0161\u0165 postaral o to, aby se p\u0159idal s n\u011bkolika p\u00edsknut\u00edmi pro d\u016fraz. D\u011bti m\u00e1lem zakop\u00e1valy jeden o druh\u00e9ho, kdy\u017e hromadn\u011b opou\u0161t\u011bly jevi\u0161t\u011b, a brzy se znovu objevil moder\u00e1tor, aby ohl\u00e1sil dal\u0161\u00ed vystoupen\u00ed.<\/div>\n
Tom se hbit\u011b propl\u00e9tal skrz hlou\u010dek p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edch a obe\u0161el okraj cel\u00e9ho davu do m\u00edst, kde doufal, \u017ee se Bill objev\u00ed, jakmile v z\u00e1kulis\u00ed skon\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tome!“ Osloven\u00fd mu\u017e zvedl pohled, jen aby uvid\u011bl energickou Felicii, kter\u00e1 na n\u011bj m\u00e1vala z chodn\u00edku, a vedle n\u00ed i Gustava.<\/div>\n
Ani ne dva metry za n\u00ed se vyno\u0159il ponur\u00fd Alfons, zlov\u011bstn\u00fd mrak nad jeho hlavou byl patrn\u00fd dokonce i z d\u00e1lky.<\/div>\n
\n

Setkal se s Felici\u00ed a Gustavem na p\u016fl cesty; osobit\u00e1, hezk\u00e1 brunetka neme\u0161kala ani chvilku a p\u0159it\u00e1hla si jej do v\u0159el\u00e9ho objet\u00ed. „Jsem r\u00e1da, \u017ees to zvl\u00e1dnul! Nemyslela jsem si, \u017ee festivaly by byly tv\u016fj druh v\u011bci. S k\u00fdm jsi p\u0159i\u0161el?“ \u0160\u0165ouchla jej do pa\u017ee, zat\u00edmco se pozdravil s Gustavem, a Tom se instinktivn\u011b napjal, jakmile se p\u0159ibl\u00ed\u017eil Alfons.<\/p><\/div>\n

„P\u0159i\u0161el jsem, no, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee s\u00e1m,“ poznamenal, nejist\u00fd, zda sl\u00edbit n\u011bkomu, \u017ee se dnes ve\u010der objev\u00ed, bylo to sam\u00e9, jako s n\u011bk\u00fdm p\u0159ij\u00edt. Gustav se viditeln\u011b p\u0159ikr\u010dil, kdy\u017e Felicia omotala prsty kolem Tomovy pa\u017ee a vesele za n\u011bj zatahala.<\/div>\n
„Ach, v\u00e1\u017en\u011b! No, tak pro\u010d si se mnou nezajde\u0161 d\u00e1t trochu hork\u00e9ho kakaa? Nejsi tady dlouho, \u017ee?“<\/div>\n
„Ne, ale j\u00e1-„<\/div>\n
„Ahoj, Ale,“ p\u0159eru\u0161il je Gustav plynule a pokynul hlavou k vysok\u00e9mu um\u011blci, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b dorazil. „Vid\u011bl jsi d\u011bti?“<\/div>\n
„Jo, vid\u011bl,“ zamumlal Alfons chladn\u011b. „Taky jsem vid\u011bl tu malbu.“<\/div>\n
\n
Tom zatnul zuby, kdy\u017e mu Alfons poslal neuv\u011b\u0159iteln\u011b ostr\u00fd pohled koutkem sv\u00e9ho oka, ale nic ne\u0159ekl, zat\u00edmco Felicia pokra\u010dovala ve sv\u00fdch pokusech o jejich odd\u011blen\u00ed od skupiny. „Alfons m\u016f\u017ee chvilku pob\u00fdt s Gustavem. Chci dohnat ztracen\u00fd \u010das, u\u017e jsme spolu n\u011bjakou dobu nemluvili!“<\/div>\n
„Jsou to t\u0159i dny,“ pouk\u00e1zal Tom, ne nevl\u00eddn\u011b. Povzdechl si, ale z\u016fstal st\u00e1t s nohama na m\u00edst\u011b. „Kde je Bill?“ Alfons\u016fv hlas zazn\u011bl spolu s jeho vlastn\u00edm a oba si vym\u011bnili pr\u00e1zdn\u00e9 v\u00fdrazy v okam\u017eiku, kdy se jejich \u00fasta zav\u0159ela.<\/div>\n
„Ehm, hned p\u0159ijde? Nejsp\u00ed\u0161 se jen uji\u0161\u0165uje, \u017ee d\u011bti ode\u0161ly se sv\u00fdmi rodi\u010di a tak. Bezpe\u010dnost a v\u0161echny ty v\u011bci, v\u0161ak v\u00ed\u0161, jak\u00e9 to je,“ odpov\u011bd\u011bla Felicia a jej\u00ed tv\u00e1\u0159 na chv\u00edli povadla. Sklouzla prsty po Tomov\u011b ruk\u00e1vu a zkroutila je kolem Tomov\u00fdch. „No tak, jsi zmrzl\u00fd jako nanuk. Kakao je na m\u011b,“ \u0159ekla hlub\u0161\u00edm t\u00f3nem a bl\u00fdskla po n\u011bm mal\u00fdm, ale smysln\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Okay, ale jen jsem se cht\u011bl pozdravit s Billem, potom m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt-„<\/div>\n
„M\u00edt t\u011b?“ Ozvalo se klidn\u00fdm, lehk\u00fdm hlasem, kter\u00fd musel p\u0159in\u00e9st na Tomovu tv\u00e1\u0159 \u00fasm\u011bv jenom tou samotnou my\u0161lenkou. Ud\u011blal v\u0161ak cokoliv, krom\u011b \u00fasm\u011bvu, jak se vykroutil z Fel\u00edciina sev\u0159en\u00ed, zat\u00edmco se setkal s Billov\u00fdma tmav\u00fdma a varovn\u00fdma o\u010dima. P\u0159\u00edtel a p\u0159\u00edtel se n\u00e1hle objevili, jako by p\u0159i\u0161li v odpov\u00eddaj\u00edc\u00edch outfitech naprost\u00e9ho utrpen\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00edm t\u00edm, v\u0161ak v\u00ed\u0161, na k\u00e1vu, nebo kakao, nen\u00ed to jako, no, v\u0161ak to ch\u00e1pe\u0161,“ vyhrkl Tom nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b, tak stra\u0161n\u011b moc cht\u011bl zvednout ruku a s\u00e1m sebe pra\u0161tit.<\/div>\n
\n

Bill si odhrnul z obli\u010deje zbloudil\u00fd dred, ani\u017e by se obt\u011b\u017eoval zasunout ho zp\u011bt do voln\u00e9ho cul\u00edku, kter\u00fd dr\u017eel v\u011bt\u0161inu t\u011bch ostatn\u00edch. Byl nevysv\u011btliteln\u011b nad\u0161en\u00fd Tomovou p\u0159\u00edtomnost\u00ed, ale n\u011bco se hromadilo hluboko na dn\u011b jeho \u017ealudku, jak Felicia pokra\u010dovala v tah\u00e1n\u00ed za kytaristovu pa\u017ei – n\u011bco, co jej nutilo c\u00edtit se ho\u0159ce a majetnicky.<\/p><\/div>\n

Mrkl pohledem ke Gustavovi, kter\u00fd poodstoupil stranou a nyn\u00ed rozost\u0159en\u00fdm pohledem v\u00e1\u017en\u011b sledoval tane\u010dn\u00edky na p\u00f3diu.<\/div>\n
Bylo to kv\u016fli Gustavovi, \u0159ekl si; zcela vyto\u010den\u00fd, \u017ee Gustav bojoval v t\u00e9to ztracen\u00e9 bitv\u011b.<\/div>\n
Pot\u0159\u00e1sl hlavou s \u00famyslem zleh\u010dit sv\u016fj postoj, ale Alfons u\u017e za\u010dal tahat za jeho kab\u00e1t. Zalapal po dechu a \u0161okovan\u011b, ve snaze zabr\u00e1nit tomu, aby se pod silou star\u0161\u00edho mu\u017ee jeho tv\u00e1\u0159 setkala s chodn\u00edkem, zabo\u0159il podpatky do hl\u00edny, jakmile znovu na\u0161el svou rovnov\u00e1hu.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it,“ zavr\u010del um\u011blec, ani\u017e by po\u010dkal, dokud nebudou z doslechu. Bill vytrhl pa\u017ei z Alfonsova sev\u0159en\u00ed a poodstoupil. Mohl na nich c\u00edtit pohledy jejich p\u0159\u00e1tel a c\u00edtil, jak jej polila vlna zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Uv\u011b\u0159it \u010demu?“ \u0158ekl chladn\u011b a vyz\u00fdvav\u011b sev\u0159el rty. Hodil si p\u0159es rameno popruh sv\u00e9 ta\u0161ky a \u00famysln\u011b nespou\u0161t\u011bl o\u010di ze star\u0161\u00edho mu\u017ee.<\/div>\n
„Tomu, jak\u00fd brak jsi pou\u017eil m\u00edsto m\u00e9ho<\/em> um\u011bleck\u00e9ho d\u00edla. Toho, o kter\u00e9 jsi m\u011b po\u017e\u00e1dal, abych ho vytvo\u0159il!“<\/div>\n
„Toho, kter\u00e9 jsi tak velkoryse ud\u011blal proti m\u00e9mu p\u0159\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 ses rozhodl ud\u011blat podle sebe a zbabral jsi ho. To, kter\u00e9 tam bylo dnes ve\u010der, nebyl brak<\/em>; j\u00e1 ho n\u00e1hodou miluju<\/em>,“ br\u00e1nil se Bill a v\u011bnoval Alfonsovi nevesel\u00fd \u00fa\u0161klebek, zat\u00edmco nerv\u00f3zn\u011b pohl\u00e9dl na ostatn\u00ed, kte\u0159\u00ed nest\u00e1li ani metr za nimi.<\/div>\n
„To nem\u016f\u017ee\u0161, sakra, myslet v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
„Smrteln\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Bill ost\u0159e a lehce, ani\u017e by se obt\u011b\u017eoval d\u00e1l dr\u017eet jeho pohled, a m\u00edsto toho upravoval sv\u016fj u\u017e tak dokonal\u00fd vzhled.<\/div>\n
\n

Alfons si odfrkl, t\u00e9m\u011b\u0159 si znechucen\u011b odplivl. „Na n\u011bkoho, kdo m\u00e1 koule, se chov\u00e1\u0161 jako zasran\u00e1 mrcha<\/em>.“ Alfons rozl\u00edcen\u011b zavrt\u011bl hlavou. Str\u010dil do Billa, shodil tak sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele na chodn\u00edk, a vyrazil ke sv\u00e9mu st\u00e1nku, ani\u017e by se ohl\u00e9dl.<\/div>\n

Felicia vyjekla, a dokonce i Gustav vysko\u010dil, kdy\u017e Bill zakopl, proto\u017ee nikdy nevid\u011bl, \u017ee by Alfons polo\u017eil na Billa i jen jedin\u00fd prst, kter\u00fd by nebyl jemn\u00fd. Tom ztuhnul, kdy\u017e Alfons prob\u011bhl kolem n\u011bj, a chv\u00edli v\u0161e vst\u0159eb\u00e1val, ne\u017e se jeho vid\u011bn\u00ed zabarvilo do krvav\u011b rud\u00e9 barvy.<\/div>\n
Jeho mysl k\u0159i\u010dela, aby se za um\u011blcem rozb\u011bhl, oto\u010dil jej a vrhl se na n\u011bj, dokud by jej nebolela p\u011bst.<\/div>\n
To ho vyd\u011bsilo<\/em>.<\/div>\n
Nebyla to jeho v\u011bc a ani jeho p\u0159\u00edtel, ani\u017e by vylou\u010dil skute\u010dnost, \u017ee Bill byl ve skute\u010dnosti mu\u017e, a mu\u017ei, kte\u0159\u00ed k sob\u011b byli fyzicky drsn\u011bj\u0161\u00ed, nebyli ni\u010d\u00edm nov\u00fdm. To, co jej opravdu k smrti<\/em> vyd\u011bsilo, bylo, jak intenzivn\u00ed ten pocit byl, a v\u0161e, s \u010d\u00edm dok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt, bylo pro\u010d<\/em>.<\/div>\n
Zav\u00e1hal, a jakmile se ten z\u00e1voj \u010derven\u00e9 rozplynul, jeho st\u0159\u00edzliv\u00fd pohled dopadl na Felicii, kter\u00e1 Billa ut\u011b\u0161ovala.<\/div>\n
On zav\u00e1hal. Zav\u00e1hal<\/em>.<\/div>\n
\n

„Zlato, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Felicia t\u0159ela Billovy pa\u017ee, zat\u00edmco Bill jen st\u00e1l s pokleslou \u010delist\u00ed, \u0161iroce rozev\u0159en\u00fdma o\u010dima a nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem.<\/p><\/div>\n

Vokalista okam\u017eit\u011b pot\u0159\u00e1sl hlavou a znovu zaost\u0159il, na rtech mu pohr\u00e1val smutn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Jo-ne-jo, je mi fajn. To nic nen\u00ed,“ m\u00e1vl rukou a popl\u00e1cal jej\u00ed ruku, kterou ho dr\u017eela kolem pa\u017ee. „Jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 trp\u00ed, jsou m\u00e9 nov\u00e9 stre\u010dov\u00e9 d\u017e\u00edny.“ Na\u0161pulil rty a maskoval tak p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed emoce, kter\u00e9 jej zas\u00e1hly hluboko v hrudi.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 to jist\u011b?“ zeptala se znovu, ale Bill pevn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Chce\u0161 si promluvit?“<\/div>\n
„Ne, nic to nen\u00ed!“ \u0158ekl Bill nahlas, n\u00e1hle p\u0159ekypuj\u00edc\u00ed podivnou, nem\u00edstnou jiskrou plnou \u017eivota a vesel\u00ed. „Je festival, tak co ty prot\u00e1hl\u00e9 obli\u010deje?“ \u0160t\u00edpnul svou nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dku do tv\u00e1\u0159e a ona se usm\u00e1la.<\/div>\n
Gustav se nap\u016fl usm\u00e1l, ne\u017e p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, aby Billa popl\u00e1cal po rameni. „Vlastn\u011b u\u017e p\u016fjdu pomalu dom\u016f. Zapomn\u011bl jsem, \u017ee n\u011bco m\u00e1m a tak.“ Pozvedl obo\u010d\u00ed, a a\u010dkoliv ta chv\u00e1la byla kr\u00e1tk\u00e1 a decentn\u00ed, byla smyslupln\u00e1, kdy\u017e ta slova vy\u0161la z buben\u00edkov\u00fdch \u00fast. „D\u011bti byly skv\u011bl\u00e9, Bille, zvl\u00e1dl jsi to dob\u0159e.“<\/div>\n
Bill cht\u011bl protestovat, ale Gustav mu v\u011bnoval tvrd\u00fd pohled, takov\u00fd, kter\u00fd nikdo jin\u00fd nemohl zaregistrovat za t\u011bmi masivn\u00edmi obrou\u010dkami. „O-okay. Ty taky, a ty to v\u00ed\u0161. Bez tebe bych to nezvl\u00e1dl.“ Klop\u00fdtal p\u0159es sv\u00e1 slova, ale nakonec je ze sebe dostal, stejn\u011b jako up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se Gustav oto\u010dil k odchodu. „Uvid\u00edme se v pond\u011bl\u00ed!“ zavolal opo\u017ed\u011bn\u011b, a Gustav se oto\u010dil, aby zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„V\u00e1no\u010dn\u00ed pr\u00e1zdniny, k\u00e1mo! Pozd\u011bji ti nap\u00ed\u0161u!“ Gustav se taky usm\u00edval, ale v o\u010d\u00edch se mu odr\u00e1\u017eel smutek a Bill p\u0159evzal jeho tr\u00e1pen\u00ed nad sv\u00e9 vlastn\u00ed.<\/div>\n
\n

Bill zam\u00e1val a oto\u010dil se zp\u00e1tky, jen aby spojil sv\u016fj pohled s Felici\u00ed. T\u011b\u017ece polkla a Bill ji cht\u011bl za\u010d\u00edt na m\u00edst\u011b vysl\u00fdchat, ale v\u0161e, co z n\u011bj vy\u0161lo, bylo: „K\u00e1vu?“<\/p><\/div>\n

„Vlastn\u011b jsem myslela, \u017ee bych mohla\u2026 dohonit Gustava a koupit mu n\u011bjak\u00fd vaje\u010dn\u00fd lik\u00e9r, ne\u017e odejde z parku,“ \u0159ekla chab\u011b, jako by Billovi \u010detla my\u0161lenky. Bill p\u0159ik\u00fdvl a Felicia na oba mu\u017ee m\u00e1vla, ne\u017e se rozb\u011bhla za Gustavem a zmizela cestou po dlouh\u00e9m, \u017elut\u00e9m chodn\u00edku.<\/div>\n
Bill se neobt\u011b\u017eoval nasadit fale\u0161n\u00fd vesel\u00fd v\u00fdraz, jakmile Felicia opustila m\u00edsto po jeho boku, a sklopil sv\u016fj pohled k zemi. V o\u010d\u00edch jej p\u00e1lila hanba a rozpa\u010ditost, ale silou v\u016fle to spolkl. Zahr\u00e1val si s my\u0161lenkou, \u017ee by se vr\u00e1til dom\u016f, otev\u0159el si l\u00e1hev Sherry a pustil n\u011bjak\u00fd p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd film, bez ohledu na to, jak dlouho na ten festival \u010dekal.<\/div>\n
Tom k n\u011bmu p\u0159istoupil a zvedl ruku k rameni mlad\u0161\u00edho mu\u017ee, ale rychle si to rozmyslel a nam\u00edsto toho ji zabo\u0159il do kapsy. „Ahoj,“ \u0159ekl t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem, kdyby jej okoln\u00ed hladina zvuku nenutila promluvit hlasit\u011bji.<\/div>\n
„Ahoj.“<\/div>\n
Bill si bezmy\u0161lenkovit\u011b pohr\u00e1val s popruhem sv\u00e9 ta\u0161ky, \u00fasta m\u011bl vyschl\u00e1 pot\u0159ebou n\u011bco \u0159\u00edct. V Tomov\u011b p\u0159\u00edtomnosti z\u016fst\u00e1val neoby\u010dejn\u011b nesm\u011bl\u00fd.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l. Nebylo to hlubok\u00e9, nebylo to protkan\u00e9 tajn\u00fdmi zpr\u00e1vami ani to nebylo ur\u010deno k \u010demukoliv jin\u00e9mu, ne\u017e k pouh\u00e9mu vypln\u011bn\u00ed \u010dasu. Usm\u00e1l se, proto\u017ee Billovi se da\u0159ilo zkroutit mu koutky \u00fast vzh\u016fru jen svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, koup\u00edm ti sob\u00ed su\u0161enku.“ Nezeptal se, zat\u00edmco hrav\u011b narazil ramenem do dredat\u00e9ho mlad\u00edka, a kone\u010dn\u011b si tak vyslou\u017eil tich\u00fd, podmra\u010den\u00fd \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
\n

Po v\u011bt\u0161inu \u010dasu \u0161li v tichosti, v takov\u00e9 tichosti, jak\u00e1 jen mohla b\u00fdt v parku pln\u00e9m \u017eivota. Tom udr\u017eoval po v\u011bt\u0161inu cesty jedno zkoumav\u00e9 oko na Billovi a na\u0161el s\u00e1m sebe, jak si p\u0159eje, aby dok\u00e1zal ud\u011blat n\u011bco, co by odstranilo to zamra\u010den\u00ed na \u010dele mlad\u00e9ho u\u010ditele. Pro\u0161li kolem nedalek\u00e9ho n\u00e1pojov\u00e9ho st\u00e1nku a Tom Billa na okam\u017eik opustil, jen aby se vr\u00e1til se dv\u011bma velk\u00fdmi kel\u00edmky s m\u00e1tov\u00fdm hork\u00fdm kakaem a jeden okam\u017eit\u011b nab\u00eddl Billovi.<\/p><\/div>\n

„D\u00edky,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a opatrn\u011b sev\u0159el pap\u00edrov\u00fd kel\u00edmek do sv\u00fdch rukavic. Tom na opl\u00e1tku p\u0159ik\u00fdvl a uk\u00e1zal k pr\u00e1zdn\u00e9 lavi\u010dce vedle velk\u00e9ho, moud\u0159e vypadaj\u00edc\u00edho stromu, ale Bill zavrt\u011bl hlavou. „Nechci b\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 dlouho na jednom m\u00edst\u011b,“ vysv\u011btlil Bill nejasn\u011b a oto\u010dil se, aby se vydal mnohem m\u00e9n\u011b ru\u0161nou cestou sousedn\u00ed uli\u010dkou. Tom ho ti\u0161e n\u00e1sledoval, tentokr\u00e1t nat\u00e1hl ruku k jeho rameni.<\/div>\n
„To vystoupen\u00ed bylo opravdu \u00fa\u017easn\u00e9,“ za\u010dal zhrubl\u00fdm hlasem, ochrapt\u011bl\u00fdm jak z chladu, tak i z mal\u00e9ho vyu\u017eit\u00ed. „Mysl\u00edm, \u017ee ta malba vypadala jako ta zatracen\u011b nejlep\u0161\u00ed v\u011bc, jakou jsem kdy vid\u011bl. Mysl\u00edm, \u017ee ka\u017ed\u00fd \u010dtvr\u0165\u00e1k by byl na to mistrovsk\u00e9 d\u00edlo pekeln\u011b py\u0161n\u00fd,“ dokon\u010dil sebev\u011bdom\u011b a spokojen\u011b se napil sv\u00e9ho kakaa.<\/div>\n
Bill pozvedl hlavu a Tom se beze slova radoval nad prvn\u00ed zn\u00e1mkou pozitivn\u00edch emoc\u00ed, kter\u00e9 spat\u0159il v jeho rysech.<\/div>\n
„Nechce\u0161 si to vz\u00edt dom\u016f a uk\u00e1zat m\u00e1m\u011b?“ Zeptal se Bill zv\u011bdav\u011b a pozvedl obo\u010d\u00ed, zat\u00edmco pro\u0161li pod sv\u011btlem ze zlat\u011b zdoben\u00e9 lucerny.<\/div>\n
\n

„U\u017e to vid\u011bla. Celou tu v\u011bc sledovala.“ Tom se usm\u00e1l, tentokr\u00e1t mnohem up\u0159\u00edmn\u011bji, jeho v\u00fdraz byl pln\u00fd tajn\u00e9ho v\u00fdznamu.<\/p><\/div>\n

Bill naklonil hlavu ke stran\u011b a zamrkal, zat\u00edmco Toma studoval a hledal odpov\u011bdi. Tom zvedl o\u010di k obloze, v jeho zlat\u00fdch zorni\u010dk\u00e1ch tan\u010dily odlesky sv\u011btel lamp. Bill pootev\u0159el rty a jeho tv\u00e1\u0159 zabarvil obdivn\u00fd rum\u011bnec.<\/div>\n
„Taky se j\u00ed to l\u00edbilo?“ Bill ot\u0159el svou pa\u017ei o kytaristovu a Tom se k n\u011bmu oto\u010dil a u\u0161kl\u00edbnul se.<\/div>\n
„Sakra jo; \u0159ekla, \u017ee to byla ta nejkreativn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jakou jsem kdy pom\u00e1hal vytvo\u0159it. Nezapome\u0148, \u017ee jsem byl v kapele a pom\u00e1hal ps\u00e1t nov\u00e9 songy po v\u00edce ne\u017e \u010dty\u0159i roky,“ Tom pokr\u010dil rameny a Bill se zasm\u00e1l. Napil se sv\u00e9ho kakaa s v\u011bt\u0161\u00edm nad\u0161en\u00edm a mrk\u00e1n\u00edm se p\u0159itom sna\u017eil odstranit b\u00edlou \u0161mouhu, kter\u00e1 mu rozost\u0159ovala vid\u011bn\u00ed pod \u0159asami na prav\u00e9m oku. Nakonec se zastavil uprost\u0159ed kroku a zv\u011bdav\u011b ke sv\u00fdm hust\u00fdm, \u0159asenkou pokryt\u00fdm \u0159as\u00e1m zvedl prsty. Tom nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, jakmile Bill vzhl\u00e9dl, a vykulil o\u010di, kdy\u017e se na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i rozprost\u0159el \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Sn\u011b\u017e\u00ed\u2026“ Vydechl Bill, zachytil vlo\u010dku na \u0161pi\u010dku sv\u00e9ho ukazov\u00e1\u010dku. Pohl\u00e9dl zp\u00e1tky na Toma, v o\u010d\u00edch mu radostn\u011b jisk\u0159ilo. „Kone\u010dn\u011b sn\u011b\u017e\u00ed!“<\/div>\n
\n

Bill se \u0161\u0165astn\u011b zato\u010dil a nestaral se o kolemjdouc\u00ed, kte\u0159\u00ed se mu pochecht\u00e1vali. Tom zjistil, \u017ee se o to taky v\u016fbec nestar\u00e1, jeho o\u010di byly p\u0159ilepen\u00e9 na tom kr\u00e1sn\u00e9m u\u010diteli, kter\u00fd tan\u010dil a pohupoval se pod zrychluj\u00edc\u00edm se p\u00e1dem \u00fa\u017easn\u00e9ho labyrintu tvarovan\u00fdch sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek. Bill dopadl proti Tomovu boku a spokojen\u011b mu vydechoval na tv\u00e1\u0159. „\u010cekal jsem tak dlouho,“ zamumlal nap\u016fl omr\u00e1\u010den\u011b, ani\u017e by si byl v\u011bdom toho, \u017ee zav\u0159el o\u010di, kdy\u017e mu Tom omotal pa\u017ei kolem pasu, aby podep\u0159el tu p\u0159idanou v\u00e1hu ke sv\u00e9 vlastn\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Jak dlouho?“ Zeptal se Tom, kdy\u017e se Bill oto\u010dil, aby zah\u00e1kl sv\u00e9 uvoln\u011bn\u00e9 prsty do ruk\u00e1vu kab\u00e1tu. S Billem \u010delem k n\u011bmu a jeho t\u011blem pouh\u00e9 centimetry od vlastn\u00edho Tom c\u00edtil, jak mu tv\u00e1\u0159e pod chladn\u00fdm v\u011btrem ho\u0159\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e od, j\u00e1 nev\u00edm, od za\u010d\u00e1tku\u2026 prosince,“ zamumlal Bill a otev\u0159el o\u010di, neohro\u017een\u011b hled\u011bl do t\u011bch Tomov\u00fdch.<\/div>\n
„N\u00e1dhern\u00fd\u2026“ Nechal Tom vyklouznout ze sv\u00fdch rt\u016f sotva sly\u0161iteln\u00fdm \u0161epotem. Bill na n\u011bj zamrkal a Tom pokr\u010dil rameny. „Ten sn\u00edh je n\u00e1dhern\u00fd, taky ho m\u00e1m r\u00e1d.“<\/div>\n
V tom okam\u017eiku Bill cht\u011bl z\u00e1minku. Necht\u011bl se obt\u011b\u017eovat vym\u00fd\u0161len\u00edm d\u016fvodu a n\u00e1sledn\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu, n\u011b\u010d\u00edm, co mohlo b\u00fdt jednodu\u0161e vybudov\u00e1no pozd\u011bji; v tuto chv\u00edli hledal pouze nepr\u016fst\u0159elnou lest. Pot\u0159eboval n\u011bco, co by s Tomem zacouvalo k nejbli\u017e\u0161\u00ed lamp\u011b a pod jmel\u00ed, kter\u00e9 na n\u00ed l\u00e1kav\u011b viselo. Tomovo op\u011btovan\u00e9 sev\u0159en\u00ed bylo siln\u00e9 a zi\u0161tn\u00e9, a docela brzo z\u00e1minka, kterou Bill cht\u011bl, se rychle st\u00e1vala lhostejn\u00fdm detailem.<\/div>\n
\n

„J\u00e1 m\u00e1m rad\u0161i, kdy\u017e nejsi blbec,“ zamumlal a pozvedl koutek sv\u00fdch lehce leskl\u00fdch rt\u016f vzh\u016fru.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 m\u00e1m rad\u0161i, kdy\u017e se usm\u00edv\u00e1\u0161,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e, a Bill mohl c\u00edtit na sv\u00fdch rtech jeho tepl\u00fd dech.<\/div>\n
Odfrkl si a odt\u00e1hl se, sv\u016fj t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u00e1zdn\u00fd kel\u00edmek odhodil do nedalek\u00e9ho ko\u0161e. Tom na dlouhou chv\u00edli zav\u0159el o\u010di a najednou poc\u00edtil v\u011bt\u0161\u00ed chlad se vzd\u00e1lenost\u00ed, kterou mezi nimi Bill nastavil. Bill si vsunul ruce do kapes stejn\u011b jako Tom, a usm\u00e1l se, proto\u017ee tak to m\u011bl Tom r\u00e1d. Ud\u011blal to proto, \u017ee to byl Tom.<\/div>\n
„Sl\u00edbil jsi mi, \u017ee mi koup\u00ed\u0161 sob\u00ed su\u0161enku, Tome. Nemysli si, \u017ee jsem u\u017e zapomn\u011bl.“<\/p>\n

autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina Tom \u0161eptal omluvy, jak se prod\u00edral pravou stranou davu a sem tam p\u0159itom vzhl\u00e9dl, aby ocenil vystupuj\u00edc\u00ed. N\u011bkter\u00e9 z nich rozpoznal u\u017e zd\u00e1lky ze dn\u016f, kdy p\u0159i\u0161el do pr\u00e1ce brzy a na\u0161el tak Billa v rozru\u0161en\u00e9 debat\u011b s n\u011bkolika divok\u00fdmi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1006","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1006","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1006"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1006\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1006"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1006"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1006"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}