{"id":10068,"date":"2010-11-27T18:00:00","date_gmt":"2010-11-27T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=10043"},"modified":"2010-11-27T18:00:00","modified_gmt":"2010-11-27T17:00:00","slug":"kapky-deste-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/11\/27\/kapky-deste-10\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 10."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"459\"<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159esp\u0159\u00edli\u0161  se emotivn\u011b neprojevovat, nezab\u00edhat na tenk\u00fd  let osobn\u00edho soukrom\u00ed, pokud mo\u017eno se neroz\u010dilovat a dr\u017eet si odstup. To bylo p\u00e1r bod\u016f, kter\u00fdch jsem se po rann\u00edm incidentu rozhodl dr\u017eet zuby nehty, a\u0165 se d\u011bje cokoli. Kupodivu mi to docela vych\u00e1zelo. Pravda, mo\u017en\u00e1 to ani tak nebyl v\u00fdsledek m\u00e9ho p\u0159edsevzet\u00ed, ale sp\u00ed\u0161e bratrovy snahy m\u011b ni\u010d\u00edm nepopudit. Musel jsem mu uznat mal\u00e9 plus, proto\u017ee od chv\u00edle, kdy mi vysv\u011btlil, jak myslel celou tu svoji pozn\u00e1mku o vyu\u017eit\u00ed m\u00e9 osoby, se choval vzorn\u011b. Spole\u010dn\u011b jsme si pochutnali na m\u00fdch pala\u010dink\u00e1ch, pak m\u011b vzal, i p\u0159es m\u00e9 protesty, na n\u00e1kupy do t\u011bch nejluxusn\u011bj\u0161\u00edch butik\u016f, a po maratonu mezi reg\u00e1ly se zna\u010dkov\u00fdm oble\u010den\u00edm jsme skon\u010dili ve skv\u011bl\u00e9 restauraci na pozdn\u00edm ob\u011bd\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b  nikdy jsem nem\u011bl mo\u017enost vyb\u00edrat si v kolekc\u00edch m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch a uzn\u00e1van\u00fdch n\u00e1vrh\u00e1\u0159\u016f. Bylo to sice jako ocitnout se v mal\u00e9m r\u00e1ji, mn\u011b ale nep\u0159ipadalo nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed si nechat jen tak klidn\u011b zaplatit v\u0161echno, co se mi tu l\u00edbilo. Jestli v tom snad byla bratrova snaha si koupit mou p\u0159\u00edze\u0148, tak to se p\u0159epo\u010d\u00edtal. To si rad\u011bji s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem nech\u00e1m tu n\u00e1dheru uj\u00edt, ale nehodl\u00e1m mu to pak jakkoli spl\u00e1cet. Ani jsem se nesna\u017eil dom\u00fd\u0161let si, co v\u0161echno by pak po mn\u011b mohl cht\u00edt\u2026 On mi sice vehementn\u011b vyvracel v\u0161echny sv\u00e9 p\u0159\u00edpadn\u00e9 postrann\u00ed \u00famysly – nejsp\u00ed\u0161 vyc\u00edtil, kv\u016fli \u010demu se tak zdr\u00e1h\u00e1m, tak\u017ee m\u011b stejn\u011b nakonec umluvil k p\u00e1r kousk\u016fm. Pr\u00fd abych vedle n\u011bj vypadal reprezentativn\u011b. N\u00e1fuka. Jako kdybych se snad zrovinka j\u00e1 n\u011bkdy obl\u00e9kal nevkusn\u011b. Levn\u011b snad automaticky neznamen\u00e1 \u0161patn\u011b.<\/em><\/div>\n
\n
<\/div>\n
Zaj\u00edmav\u00e9  ale bylo, \u017ee jen co jsme vy\u0161li z obchodu a mn\u011b se v ruce pohupovala velk\u00e1 pap\u00edrov\u00e1 ta\u0161ka s n\u00e1pisem Dior, byl jsem p\u0159e\u0161\u0165astn\u00fd. V tu chv\u00edli byly zapomenuty v\u0161echny obavy z toho, co m\u011b to nakonec bude st\u00e1t. A snad jsem mu i uv\u011b\u0159il, \u017ee nic. Pr\u00fd d\u00e1rek, kter\u00fdm m\u011b cht\u011bl pot\u011b\u0161it, v\u00edc jsem v tom hledat nem\u011bl. Nav\u00edc se choval mile, ned\u011blal \u017e\u00e1dn\u00e9 dvojsmysln\u00e9 nar\u00e1\u017eky a v t\u00e9 restauraci jsme si velice p\u0159\u00edjemn\u011b popov\u00eddali. Sice jsem si neust\u00e1le schov\u00e1val trochu t\u00e9 ostra\u017eitosti, ale on vypadal naprosto uvoln\u011bn\u011b, byl r\u00e1d, \u017ee jsem s n\u00edm a d\u00e1val mi to najevo – objevovala se tam z jeho strany spousta letm\u00fdch a r\u00e1doby n\u00e1hodn\u00fdch dotek\u016f, kter\u00e9 se s postupem \u010dasu, jak se osm\u011bloval, m\u011bnily na del\u0161\u00ed a zcela z\u00e1m\u011brn\u00e9. Bylo p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed, \u017ee jsme se cestou z restaurace nevedli za ruku. Nech\u00e1val jsem to ale b\u00fdt. Nevid\u011bl jsem v tom \u017e\u00e1dn\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 osah\u00e1v\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 by p\u0159ekra\u010dovalo hranice, a j\u00e1 necht\u011bl b\u00fdt zbyte\u010dn\u011b protivn\u00fd.<\/em>  <\/div>\n
Ve\u010dern\u00edm bodem programu byla potom n\u00e1v\u0161t\u011bva Tomova baru. Kdy\u017e  mi b\u011bhem dne\u0161ka toti\u017e vyjmenoval n\u00e1zvy v\u0161ech sv\u00fdch klub\u016f, zjistili jsme, \u017ee jsem nav\u0161t\u00edvil, netu\u0161e nic o vlastn\u00edkovi, pouze jednu jeho diskot\u00e9ku, ale to bylo v\u0161echno, tud\u00ed\u017e dne\u0161n\u00ed i zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed ve\u010dery byly zasv\u011bceny obhl\u00eddce jeho milenek, jak sv\u00fdm podnik\u016fm famili\u00e9rn\u011b \u0159\u00edkal.<\/em>  <\/div>\n
Soust\u0159ed\u011bn\u00fd  jsem nan\u00e1\u0161el \u0159asenku, co\u017e byla fin\u00e1ln\u00ed te\u010dka m\u00e9ho ve\u010dern\u00edho mekeupu. Kousek jsem od zrcadla ustoupil a kriticky se prohl\u00e9dl. Byl jsem spokojen\u00fd a to nov\u00e9 oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jsem se rozhodl p\u0159i dne\u0161n\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti hned vyzkou\u0161et, to jen skv\u011ble podtrhovalo. Sice jsem si st\u00e1le tak n\u011bjak nebyl jist\u00fd, jestli budu schopen bavit se ve sv\u00e9 my\u0161lenkov\u00e9 zahloubanosti a opatrnosti v\u016f\u010di bratrovi, ale v\u0161echno bylo ur\u010dit\u011b lep\u0161\u00ed, ne\u017e sed\u011bt doma a zab\u0159ednout do toho je\u0161t\u011b v\u00edc. No\u010dn\u00ed bar alespo\u0148 sliboval ur\u010dit\u00fd zp\u016fsob rozpt\u00fdlen\u00ed. Nepochyboval jsem, \u017ee tam bych se mohl na chv\u00edli uvolnit a p\u0159estat si l\u00e1mat hlavu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"75\"<\/div>\n
Na m\u00edsto n\u00e1s potom odv\u00e1\u017eel Bobo znovu tou velkou \u010dernou limuz\u00ednou. Nemusel z\u016fstat a \u010dekat, ale m\u011bl za \u00fakol zdr\u017eovat se pobl\u00ed\u017e a b\u00fdt na mobilu, aby n\u00e1s mohl odv\u00e9st potom zp\u00e1tky. Samotn\u00fd bar Caroshi byl uchvacuj\u00edc\u00ed. Tvar v\u00e1lce vyhnan\u00fd do n\u011bkolika podla\u017e\u00ed, cel\u00fd prosklen\u00fd a uvnit\u0159 futuristick\u00fd design. Bylo to modern\u00ed, p\u0159\u00edjemn\u011b sv\u011b\u017e\u00ed a\u2026 kulat\u00e9. To bych nejsp\u00ed\u0161 \u0159ekl, kdybych to m\u011bl vystihnout jen jedn\u00edm slovem. Pro vysok\u00e9 barov\u00e9 \u017eidle ten tvar nebyl neobvykl\u00fd, ale p\u0159\u00edjemn\u011b obl\u00e9 tu bylo snad v\u0161echno. Mal\u00e1 kr\u00e9mov\u00e1 pohodln\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed k\u0159es\u00edlka, stolky, i hrany barov\u00e9ho pultu byly zbrou\u0161eny, a dokonce l\u00e1hve s alkoholem st\u00e1ly vystaveny v kulat\u00fdch nasv\u00edcen\u00fdch ok\u00fdnk\u00e1ch.<\/em><\/div>\n
\"76\"<\/div>\n
<\/div>\n
„\u00da\u017easn\u00fd,“ vydechl jsem uchv\u00e1cen\u011b a nechal se na p\u00e1r prvn\u00edch chvil pohltit atmosf\u00e9rou pulzuj\u00edc\u00ed z\u00e1bavy. Pak jsem se ale zachmu\u0159il, kdy\u017e jsem si v\u0161iml, co d\u011bl\u00e1 Tom.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Mlad\u00e1 vysok\u00e1 barmanka pohodila sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi m\u00edrn\u011b zvln\u011bn\u00fdmi vlasy barvy sko\u0159ice a z\u00e1kazn\u00edkovi, kter\u00fd j\u00ed pod\u00e1val pen\u00edze za nam\u00edchan\u00fd drink, v\u011bnovala profesion\u00e1ln\u00ed \u00fasm\u011bv. Ten se ale zm\u011bnil na \u00fapln\u011b jin\u00fd, osobn\u011bj\u0161\u00ed a \u0161ir\u0161\u00ed, kdy\u017e si v\u0161imla nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edch. Neznala vyt\u00e1hl\u00e9ho kluka s temn\u011b podmalovan\u00fdma o\u010dima, toho druh\u00e9ho ale rozhodn\u011b poprv\u00e9 nevid\u011bla.<\/div>\n
<\/div>\n
\"77\"<\/div>\n
M\u00e1vla na Toma a nep\u0159estala se z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00edvat. Jej\u00ed zam\u011bstnavatel si j\u00ed tak\u00e9 v\u0161imnul a ruku na pozdrav zvedl rovn\u011b\u017e. Nahnul se bl\u00ed\u017e ke sv\u00e9mu spole\u010dn\u00edkovi, n\u011bco mu \u0159ekl, ten na ni vz\u00e1p\u011bt\u00ed hodil rentgenuj\u00edc\u00ed, ne p\u0159\u00edli\u0161 v\u0159el\u00fd pohled, na\u010de\u017e ch\u016fz\u00ed vzne\u0161en\u00e9ho p\u00e1va odpochodoval k voln\u00e9mu stolku a posadil se do k\u0159es\u00edlka.<\/p>\n<\/div>\n
„Hoj, \u0161\u00e9fe. P\u0159i\u0161el jsi na kontrolu a nebo se trochu pobavit?“ Zahlaholila, kdy\u017e do\u0161el a\u017e k pultu.<\/div>\n
„\u010cau, ko\u010dko,“ nahnul se p\u0159es n\u011bj k n\u00ed a letmo ji l\u00edbnul na tv\u00e1\u0159. Zdravil se tak t\u00e9m\u011b\u0159 se v\u0161emi sv\u00fdmi zam\u011bstnanci \u017eensk\u00e9ho pohlav\u00ed. Snad jen ty star\u0161\u00ed d\u00e1my, co se staraly o \u010distotu na z\u00e1chodc\u00edch, tolik jeho v\u0159elosti nedost\u00e1valy. „Dnes jen trocha z\u00e1bavy. Nam\u00edchej dvakr\u00e1t n\u011bco dobr\u00fdho.“ Mrknul na ni. Bill v\u0161echno z d\u00e1lky bedliv\u011b sledoval a \u0161klebil se, jako by p\u0159e\u017evykoval cosi hodn\u011b kysel\u00e9ho. Kdyby mohl, prop\u00e1l\u00ed pohledem bratrovi do zad d\u00edru. Dokonce zauva\u017eoval i nad t\u00edm, jestli m\u011bl tuhle plochou sle\u010dnu se \u0161irok\u00fdm zadkem Tom n\u011bkdy v posteli. Hned s\u00e1m sebe ok\u0159ikl, kdy\u017e mu do\u0161lo, na co mysl\u00ed. Byla to Tomova v\u011bc a jemu je p\u0159eci naprosto jedno, s k\u00fdm bratr sp\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
\"78\"<\/div>\n
C\u00edtil jsem se jako naprost\u00fd  \u0161\u00edlenec, kdy\u017e mi do\u0161lo, nad \u010d\u00edm tu uva\u017euju. Moje pocity a my\u0161lenky \u0161ly \u00fapln\u011b mimo m\u011b. Nenach\u00e1zel jsem pro n\u011b logick\u00fd d\u016fvod. Byl to jen nesnesiteln\u00fd bratr, a to, co mezi n\u00e1mi bylo, kdy\u017e jsme byly d\u011bti, se d\u00e1vno vypa\u0159ilo. P\u0159eci po tom nemohla z\u016fstat jedin\u00e1 pam\u00e1tka?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159esto v\u0161ak rozlad\u011bnost nep\u0159ech\u00e1zela, ani kdy\u017e mu Tom donesl kr\u00e1sn\u011b nazdobenou velikou sklenici s barevn\u00fdm obsahem a z\u016fstal sed\u011bt u n\u011bj, ani\u017e by se snad by\u0165 jen pod\u00edval zp\u00e1tky sm\u011brem k baru.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“  Neunikla mu Billova zm\u011bna n\u00e1lady. Osloven\u00fd trhnul rameny a neuv\u011bdom\u011ble se zase na tu holku pod\u00edval.<\/div>\n
„Nic.“ Odsekl a p\u0159imhou\u0159il o\u010di v urputn\u00e9 snaze vymyslet, jak ji vymazat z povrchu zemsk\u00e9ho.<\/div>\n
„To je Nathy.“ Vystopoval Tom sm\u011br bratrova pohledu. „Fajn holka a hlavn\u011b barmanka. V tom, co d\u011bl\u00e1, je t\u0159\u00edda. V\u0161ak ochutnej. Ten drink je skv\u011blej.“ K\u00fdvl bradou ke sklenici, kterou Bill sv\u00edral v ruce a s\u00e1m upil toho sv\u00e9ho.<\/div>\n
„Hmm,“ zamru\u010del Bill a sotva br\u010dkem pot\u00e1hl p\u00e1r kapek.<\/p>\n<\/div>\n
„A nespal jsem s n\u00ed,“ dodal Tom po chv\u00edli a Bill jen vykulil o\u010di. „No co se tak d\u00edv\u00e1\u0161? Jsme dvoj\u010data a doba, po kterou jsme spolu nebyli, nic nezm\u011bnila na tom, \u017ee dok\u00e1\u017eu odhadnout, na co mysl\u00ed\u0161. \u017d\u00e1rlivost nen\u00ed pot\u0159eba.“ Po t\u011bchto slovech krom \u00fadivu a p\u0159ekvapen\u00ed se Billovi v o\u010d\u00edch odrazilo i provin\u011bn\u00ed a stud z odhalen\u00ed. Nedok\u00e1zal je schovat a Tom se docela dob\u0159e bavil jeho n\u00e1slednou marnou snahou to pop\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Blbost!“ Vyhrknul o p\u0159ekot. „Se\u0161 bl\u00e1zen, jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych m\u011bl \u017e\u00e1rlit zrovna na ni. V\u011bt\u0161\u00ed nesmysl jsem v \u017eivot\u011b nesly\u0161el.“ A j\u00e1 jsem asi druh\u00fd, proto\u017ee m\u011bl pravdu. V\u016fbec jsem nepob\u00edral, pro\u010d bych m\u011bl n\u011bco takov\u00e9ho poci\u0165ovat. Takov\u00fd nesmysl. On mi byl ukraden\u00fd, stejn\u011b jako jeho \u017eivot a slepice, se kter\u00fdmi se zapl\u00e9tal. V duchu jsem se zlobil s\u00e1m na sebe, \u017ee mi moje podv\u011bdom\u00ed nab\u00edzelo spoustu t\u011bch hezk\u00fdch vzpom\u00ednek na n\u011bj, m\u00edsto toho, aby se sna\u017eilo p\u0159ekr\u00fdt je t\u011bmi \u0161patn\u00fdmi, kter\u00fdch bylo rozhodn\u011b v\u011bt\u0161\u00ed mno\u017estv\u00ed. Jen asi jejich s\u00edla nebyla tak velk\u00e1, jak jsem si myslel a jak bych pot\u0159eboval, aby nad\u00e1le z\u016fstal jen t\u00edm padouchem, kter\u00fdm byl doned\u00e1vna.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill ani netu\u0161il, jak si sv\u00fdmi slovy nab\u011bhnul.<\/div>\n
„Pravda,“ na oko v\u00e1\u017en\u011b pok\u00fdval Tom hlavou a nahnul se bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Ud\u011blal dramatickou pomlku kv\u016fli nap\u011bt\u00ed, aby si z\u00edskal maxim\u00e1ln\u00ed Billovu pozornost a pak tlumen\u011b a naprosto v\u00e1\u017en\u011b pronesl: „Na ni opravdu nemus\u00ed\u0161. Ty vypad\u00e1\u0161 toti\u017e mnohem l\u00edp ne\u017e ona.“  <\/div>\n
„Vole!“ Prudce ho od sebe odstr\u010dil, kdy\u017e mu do\u0161lo, co tady Tom zkou\u0161\u00ed. „Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee vypad\u00e1m l\u00edp, ale ty si o mn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 nechat leda tak zd\u00e1t.“ Zalo\u017eil si ruce na prsou. Maska nep\u0159\u00edstupnosti byla zp\u00e1tky a Toma trochu zamrzelo, \u017ee ho zbyte\u010dn\u011b dr\u00e1\u017edil pro nic. Te\u010f bude jedovat\u011b prskat a odsek\u00e1vat cel\u00fd ve\u010der.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed ale bylo, \u017ee se zm\u00fdlil. Billova podr\u00e1\u017ed\u011bnost, spojen\u00e1 s umanutou ml\u010denlivost\u00ed, trvala jenom chvilku. Pochopil pravidla Tomovy hry a nehodlal se j\u00edm nechat u\u017e v\u00edckr\u00e1t vyprovokovat a dotla\u010dit a\u017e tam, kde ho cht\u011bl m\u00edt. U\u017e v sob\u011b nenech\u00e1 bratra \u010d\u00edst jako v otev\u0159en\u00e9 knize. Odte\u010f Tom nebude m\u00edt ani potuchy o tom, co se odehr\u00e1v\u00e1 v jeho nitru, ani kdyby si po\u0159\u00eddil v\u011b\u0161teckou kouli. On toti\u017e nem\u00ednil ustoupit ze sv\u00e9ho negativismu v\u016f\u010di n\u011bmu. Umanut\u011b si bude dr\u017eet odstup. Tak je to toti\u017e spr\u00e1vn\u011b. Tom cht\u011bl zp\u011bt to, co bylo d\u0159\u00edv, a to nehodlal p\u0159ipustit. Na jeden z\u00e1tah vyzunkl sv\u016fj koktejl a z\u00e1\u0159iv\u011b se zazubil.<\/div>\n
„Je to b\u00e1je\u010dn\u00e9. M\u011bl jsi pravdu, ta sle\u010dna je skute\u010dn\u011b talentovan\u00e1.“ Nyn\u00ed to byl Tom, kdo z\u016fstal p\u0159ekvapen\u011b z\u00edrat. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli by se vs\u00e1zel, \u017ee pochvala bude to posledn\u00ed, \u010deho se jeho barmanka od Billa do\u010dk\u00e1. „Jdu si pro dal\u0161\u00ed. Chce\u0161 taky, nebo bude\u0161 ten sv\u016fj cucat je\u0161t\u011b dlouho?“<\/div>\n
„Eh,“ ujelo mu, jak se marn\u011b sna\u017eil p\u0159ij\u00edt na to, co se za t\u00edmhle Billov\u00fdm postojem ukr\u00fdv\u00e1. Musel to ale vzd\u00e1t. Nebylo tam nic. „Nemus\u00ed\u0161 nikam chodit,“ zadr\u017eel ho, kdy\u017e se Bill chystal zvednout. M\u00e1vnul na Nathy, ta si ho ihned v\u0161imla a podle pr\u00e1zdn\u00e9 sklenice, kterou Tom dr\u017eel ve vzduchu, pochopila, \u017ee chce dal\u0161\u00ed. K\u00fdvla na srozum\u011bnou a pustila se do pr\u00e1ce.<\/p>\n<\/div>\n
„Caroshi bar. Jak jsi vlastn\u011b p\u0159i\u0161el na takhle divnej n\u00e1zev?“ Pustil se do lehk\u00e9 konverzace.<\/div>\n
„To j\u00e1 ne,“ vyvr\u00e1til mu to Tom. „Ten bar zalo\u017eil Bernard, kdy\u017e je\u0161t\u011b \u017eil. Caroshi bylo jeho p\u0159\u00edjmen\u00ed, tak\u017ee ho pojmenoval po sob\u011b. M\u011bl, tu\u0161\u00edm, n\u011bjak\u00e9 tureck\u00e9 p\u0159edky, proto tak neobvykl\u00e9 jm\u00e9no.“ Rozpov\u00eddal se Tom. Bylo vcelku snadn\u00e9 nechat popichov\u00e1n\u00ed stranou a p\u0159ej\u00edt k norm\u00e1ln\u00edmu rozhovoru, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e ta iniciativa vze\u0161la z bratrovy strany. T\u011b\u0161ilo ho, \u017ee Bill p\u0159est\u00e1v\u00e1 m\u00edt probl\u00e9m chovat se v jeho spole\u010dnosti norm\u00e1ln\u011b a uvoln\u011bn\u011b.<\/div>\n
„Pov\u011bz mi o n\u011bm v\u00edc. M\u011bl jsi ho r\u00e1d?“ Up\u0159\u00edmn\u011b se cht\u011bl dozv\u011bd\u011bt n\u011bco o \u010dlov\u011bku, kter\u00fd Toma sebral z ulice a nezi\u0161tn\u011b mu poskytl domov.<\/div>\n
„Jist\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a chv\u00edli uv\u00edznul ve vzpom\u00ednk\u00e1ch. Nathy jim donesla \u010derstv\u00e9 drinky. Pod\u011bkoval a pustil se do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed. „Hodn\u011b pro m\u011b ud\u011blal. V podstat\u011b si m\u011b vzal za vlastn\u00edho. Nemohl mi nahradit ztracenou rodinu\u2026 tebe, ale sna\u017eil se a staral se, jak nejl\u00edp dok\u00e1zal. S n\u00edm jsem byl v po\u0159\u00e1dku. Dokonce mi dal i to svoje divn\u00fd jm\u00e9no,“ usm\u00e1l se nostalgicky. „Spolu s Mari\u00ed byli jako ti nejlep\u0161\u00ed adoptivn\u00ed rodi\u010de, jak\u00e9 by si mohlo d\u00edt\u011b bez domova p\u0159\u00e1t. Ne\u017e um\u0159el, tak se ta dobr\u00e1 \u017eena toti\u017e starala o jeho dom\u00e1cnost. Proto jsem \u0159\u00edkal, \u017ee ji zn\u00e1m vlastn\u011b od za\u010d\u00e1tku, co jsem se octl tady.“<\/p>\n<\/div>\n
Billa na jeho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed  zaujalo p\u00e1r informac\u00ed, nechal ho ale nejd\u0159\u00edve domluvit a teprve potom na n\u011b reagoval.<\/div>\n
„Dal ti sv\u00e9 jm\u00e9no? Jak tomu m\u00e1m rozum\u011bt?“ Tom pokr\u010dil rameny a v\u00edce se rozvalil do op\u011bradla k\u0159es\u00edlka.<\/div>\n
„Byl jsem nezletil\u00fd a zdrhnul z domu. Pochopiteln\u011b m\u011b hledala policie, nemohl jsem m\u00edt tedy svoje jm\u00e9no. Opat\u0159il mi fale\u0161n\u00e9 doklady s p\u0159\u00edjmen\u00edm Caroshi.“ Vysv\u011btlil trp\u011bliv\u011b, i kdy\u017e byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee tohle m\u011blo Billovi doj\u00edt. Musel p\u0159eci v\u011bd\u011bt, co se tenkr\u00e1t d\u011blo.  <\/div>\n
Moc intenzivn\u011b se ale nejsp\u00ed\u0161 nesna\u017eili, proto\u017ee jsem nikdy nepoc\u00edtil, \u017ee bych musel b\u00fdt kdov\u00edjak ostra\u017eit\u00fd a \u00fazkostn\u011b se skr\u00fdvat. Bernard ze za\u010d\u00e1tku \u010dekal uplakan\u00e9 rodi\u010de v hlavn\u00edch zpr\u00e1v\u00e1ch, kte\u0159\u00ed se pomoc\u00ed m\u00e9di\u00ed dom\u00e1haj\u00ed nalezen\u00ed sv\u00e9ho ztracen\u00e9ho syna, nic podobn\u00e9ho se ale ned\u011blo. Matka m\u011b nejsp\u00ed\u0161 za to, co vid\u011bla, nen\u00e1vid\u011bla mnohem v\u00edc, ne\u017e jsem si dok\u00e1zal p\u0159edstavit, kdy\u017e nem\u011bla nikterak valnou pot\u0159ebu dostat m\u011b zp\u00e1tky dom\u016f. P\u00e1lila m\u011b na jazyku chu\u0165 se na to Billa zeptat, abych v\u011bd\u011bl, jak p\u0159esn\u011b to tehdy u nich prob\u00edhalo, ale nakonec jsem tu ot\u00e1zku spolknul. Necht\u011bl jsem nahlas sly\u0161et, \u017ee to tak skute\u010dn\u011b bylo, \u017ee m\u011b odepsala. V jej\u00edch o\u010d\u00edch jsem ubl\u00ed\u017eil mlad\u0161\u00edmu sourozenci. Byl jsem zka\u017een\u00fd, nenapraviteln\u00fd a ona u\u017e se mnou necht\u011bla m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho. Jen ta p\u0159edstava byla bolestiv\u00e1, tak pro\u010d se v tom je\u0161t\u011b v\u00edce r\u00fdpat. Zajist\u00e9 i pro Billa to musely b\u00fdt nadm\u00edru nep\u0159\u00edjemn\u00e9 vzpom\u00ednky a j\u00e1 bych byl r\u00e1d, te\u010f kdy\u017e jsme byli zase spolu, aby na tu dobu pokud mo\u017eno zapomn\u011bl.<\/em>  <\/div>\n
„A te\u010f? U\u017e m\u00e1\u0161 svoje?“ Snad a\u017e nal\u00e9hav\u011b se ptal. C\u00edtil jsem z n\u011bj, \u017ee mu nejsp\u00ed\u0161 vad\u00ed ta cel\u00e1 v\u011bc s p\u0159\u00edjmen\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Bylo to zbyte\u010dn\u00e9,“ za\u010dal jsem pomalu. „Pochop, pro\u010d m\u00edt opleta\u010dky s \u00fa\u0159ady. Nav\u00edc m\u011b stejn\u011b v m\u00fdch kruz\u00edch ka\u017ed\u00fd znal pod t\u00edm jm\u00e9nem. Bylo pohodln\u011bj\u0161\u00ed to tak nechat, u\u017e kv\u016fli d\u011bdictv\u00ed. Podle doklad\u016f, kter\u00e9 mi Bernard opat\u0159il, jsem byl jeho syn, a kdyby se uk\u00e1zalo, \u017ee to tak nen\u00ed, a p\u0159iznal bych, kdo skute\u010dn\u011b jsem, v\u0161echno by \u0161lo do h\u00e1je. Jak\u00e9koli vlastnictv\u00ed mus\u00ed b\u00fdt dolo\u017een\u00e9 i \u00fa\u0159edn\u011b, a to by ne\u0161lo bez jm\u00e9na. Ale, Bille, je to jenom p\u00e1r p\u00edsmen. Nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho.“<\/em><\/div>\n
„Hmm, kdy\u017e mysl\u00ed\u0161,“ zamumlal a napil se z nov\u011b donesen\u00e9ho koktejlu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl jsem, co na to \u0159\u00edct. Vypadal t\u00edm zklaman\u00fd. Ale po\u0159\u00e1d jsme p\u0159eci byli brat\u0159i, nehled\u011b na to, co jsem m\u011bl napsan\u00e9 na n\u011bjak\u00e9m kusu fale\u0161n\u00e9ho pap\u00edru, to douf\u00e1m ch\u00e1pal. P\u0159esto p\u0159ede mnou ti\u0161e sed\u011bl a rozt\u011bkan\u011b si kolem z\u00e1p\u011bst\u00ed kroutil se st\u0159\u00edbrn\u00fdm n\u00e1ramkem.<\/em><\/div>\n
„Mohl ses vr\u00e1tit p\u0159eci dom\u016f. Jako dosp\u011bl\u00fd\u2026 kdy\u017e\u2026 kdy\u017e jsem ti tak chyb\u011bl, nemusels s n\u00edm z\u016fst\u00e1vat.“ Vy\u010detl mi po p\u00e1r minut\u00e1ch. Tak tohle mu le\u017eelo v \u017ealudku.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 se ale vr\u00e1til,“ op\u00e1\u010dil jsem. Setkal jsem se ale s tvrd\u00fdm odporem.<\/em><\/div>\n
„Nel\u017ei,“ p\u00edpnul Bill. P\u0159ikr\u010dil se. P\u016fsobil zran\u011bn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Nel\u017eu. Nenapadlo m\u011b, \u017ee ti to ne\u0159ekla. Stejn\u011b jsi o m\u011b nest\u00e1l, tak pro\u010d bych se vnucoval.“<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee? O \u010dem to tu mluv\u00ed\u0161?“ Zv\u00fd\u0161il trochu hlas a j\u00e1 pochopil, \u017ee on o tom evidentn\u011b nem\u011bl skute\u010dn\u011b ani tu\u0161en\u00ed. Zhluboka jsem se nadechl a sna\u017eil se neza\u010d\u00edt sm\u00fd\u0161let o matce jako o harpyji, kter\u00e1 n\u00e1m zni\u010dila \u017eivot. Bernard mi \u010dasto a dlouho vysv\u011btloval, \u017ee nen\u00e1vist je cit, kter\u00e9mu bych se m\u011bl v\u016f\u010di rodin\u011b vyvarovat, a a\u0165 ji neodsuzuji, kdy\u017e nev\u00edm, jak ona to cel\u00e9 vn\u00edmala a pro\u017e\u00edvala. Jeho moudrost a klid bych si p\u0159\u00e1l n\u011bkdy m\u00edt.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„P\u00e1r t\u00fddn\u016f po na\u0161ich osmn\u00e1ctin\u00e1ch,“ pustil jsem se do p\u0159evypr\u00e1v\u011bn\u00ed t\u00e9 ho\u0159k\u00e9 epizody na\u0161eho spole\u010dn\u00e9ho \u00fatrpn\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu, „jsem p\u0159ijel do Loitsche. Bl\u00e1hov\u011b jsem si myslel, \u017ee plnoletost by mohla odbourat v\u0161echno, co se n\u00e1m postavilo do cesty, kdy\u017e jsme byly d\u011bti bez mo\u017enosti se h\u00e1jit a ubr\u00e1nit. Tys tam ale nebyl, a nebo m\u011b k tob\u011b nepustila. Nev\u00edm. \u0158ekla, a\u0165 u\u017e se tam neukazuju a \u017ee m\u011b stejn\u011b nechce\u0161 vid\u011bt. U\u017e jste pr\u00fd beztak v\u0161ichni zapomn\u011bli, tak a\u0165 v\u00e1s nech\u00e1m b\u00fdt. Ta slova byla p\u0159\u00edli\u0161 bolestiv\u00e1 a zra\u0148uj\u00edc\u00ed na to, abych v sob\u011b na\u0161el s\u00edlu setkat se i s tebou a jej\u00ed \u0159e\u010di si potvrdit. Asi by m\u011b zabilo, kdybys mi vmetl do tv\u00e1\u0159e to stejn\u00e9.“<\/em><\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i!“ Zas\u00edpal, p\u0159ejel si dlan\u00ed p\u0159es tv\u00e1\u0159, a dokonce jsem si v\u0161iml, \u017ee se mu viditeln\u011b rozechv\u011bly ruce. „Promi\u0148. J\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se. Nev\u011bd\u011bl jsem to. Ona\u2026 ona nic\u2026“<\/em><\/div>\n
„Hej, to je v po\u0159\u00e1dku,“ p\u0159isunul jsem svoje k\u0159eslo a\u017e k tomu jeho a za p\u0159edlokt\u00ed si ho p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b. „Nemus\u00ed\u0161 nic vysv\u011btlovat. Je to pry\u010d,“ uji\u0161\u0165oval jsem ho, vinouc si ho k sob\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed. „A u\u017e v\u016fbec se za ni neomlouvej. Ty za nic nem\u016f\u017ee\u0161.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nechal se obejmout a m\u011b  za\u0161imraly jeho \u010dern\u00e9 vlasy s v\u016fn\u00ed he\u0159m\u00e1nku, kdy\u017e mi hlavu polo\u017eil na rameno.<\/em><\/div>\n
„Te\u010f m\u00e1me mo\u017enost v\u0161echno smazat a za\u010d\u00edt znovu,“ za\u0161eptal jsem a ot\u0159el jsem se mu rty o \u010delo. Napjal se. Pochopil jsem, \u017ee zach\u00e1z\u00edm tam, kde je mu to prozat\u00edm st\u00e1le je\u0161t\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9, tisknul jsem si ho k sob\u011b p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a mluvil o v\u011bcech, kter\u00e9 Bill necht\u011bl sly\u0161et. Pustil jsem ho. Odt\u00e1hl se a v\u011bnoval mi trochu rozpa\u010dit\u00fd pohled.<\/em>  <\/div>\n
„Nic jsem t\u00edm nenazna\u010doval,“ ujistil jsem ho.<\/em><\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku,“ pousm\u00e1l se.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Slab\u00e9 \u0161um\u011bn\u00ed  vody se skrz dve\u0159e koupelny dost\u00e1valo do lo\u017enice. Vr\u00e1tili se neobvykle brzy z no\u010dn\u00edch radov\u00e1nek a bez sebemen\u0161\u00ed chuti nad\u00e1le ponocovat se rozhodli j\u00edt sp\u00e1t. Oba dva pot\u0159ebovali prostor pro svoje vlastn\u00ed my\u0161lenky a mo\u017enost odpo\u010dinout si. Hlavn\u011b Bill se c\u00edtil zmo\u017een\u00fd citov\u00fdm vyp\u011bt\u00edm, u\u017e nebyl tak sk\u00e1lopevn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee po t\u011bchto t\u0159ech dnech bude cht\u00edt Toma ze \u017eivota znovu vymazat. Jen netu\u0161il, jak to cel\u00e9 uchopit. Byl zmaten\u00fd. Ve vzpom\u00ednk\u00e1ch se vracel k on\u00e9 inkriminovan\u00e9 dob\u011b, o kter\u00e9 s Tomem mluvili, a pokou\u0161el se pochopit krutost jejich matky. Samoz\u0159ejm\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee za celou tu dobu pro Toma nem\u011bla jedin\u00e9 vl\u00eddn\u00e9 slovo, ale byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee mat\u010din ot\u0159es z jejich intimity byl jen mnohon\u00e1sobn\u011b pos\u00edlen\u00fd o fakt, \u017ee Tom od nich utekl. To, \u017ee se o n\u00e1vrat pokusil a byl odvrhnut, na to cel\u00e9 vrhalo do\u010dista jin\u00e9 sv\u011btlo.  <\/div>\n
S trochou vo\u0148av\u00e9 p\u00e1ry, kter\u00e1 ho doprov\u00e1zela, Tom opustil koupelnu, ve\u0161el do lo\u017enice a polo\u017eil se vedle Billa na postel. Bez jedin\u00e9ho slova, aby neru\u0161il, proto\u017ee se domn\u00edval, \u017ee Bill u\u017e usnul, se uvelebil, pod hlavou si na\u010dechral pol\u0161t\u00e1\u0159 a zav\u0159el o\u010di. Pe\u0159iny vedle n\u011bj ale za\u0161ustily, kdy\u017e se Bill p\u0159ekulil na druh\u00fd bok \u010delem k n\u011bmu. Jeho dlouh\u00e9 t\u011blo se posunulo po matraci bl\u00ed\u017e, upraven\u00e1 jemn\u00e1 ruka nadzvedla c\u00edp Tomovy pe\u0159iny a v dal\u0161\u00edm okam\u017eiku se natiskl a\u017e na n\u011bj. Zabo\u0159il mu obli\u010dej do ramene a dla\u0148 mu polo\u017eil na hrudn\u00edk. Toma zaplavilo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, kter\u00e9 ho h\u0159\u00e1lo a\u017e u sam\u00e9ho srdce. Objal Billa kolem pasu a p\u0159it\u00e1hl si ho je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bji, na tv\u00e1\u0159i bla\u017een\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se pomalu propadal do sp\u00e1nku.<\/p>\n<\/div>\n
Mlad\u0161\u00ed z nich nedok\u00e1zal usnout tak rychle. Rozru\u0161en\u00fd Tomovou bl\u00edzkost\u00ed se sna\u017eil porozum\u011bt t\u00e9 neodbytn\u00e9 pot\u0159eb\u011b, kter\u00e1 ho donutila k tomuhle n\u011b\u017en\u00e9mu gestu. Nakonec si z toho s\u00e1m v sob\u011b utvo\u0159il mo\u017enost, jak je\u0161t\u011b jednou vyj\u00e1d\u0159it omluvu a l\u00edtost za matku, a zp\u016fsobem sob\u011b vlastn\u00edm bratrovi sd\u011blit, \u017ee tenkr\u00e1t by se mu od n\u011bj stejn\u00e9ho odm\u00edtnut\u00ed jako od n\u00ed rozhodn\u011b nedostalo. A on pochopil. Ze span\u00ed mazliv\u011b zamumlal Billovo jm\u00e9no a propletl si s n\u00edm nohy.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki P\u0159esp\u0159\u00edli\u0161  se emotivn\u011b neprojevovat, nezab\u00edhat na tenk\u00fd  let osobn\u00edho soukrom\u00ed, pokud mo\u017eno se neroz\u010dilovat a dr\u017eet si odstup. To bylo p\u00e1r bod\u016f, kter\u00fdch jsem se po rann\u00edm incidentu rozhodl dr\u017eet zuby nehty, a\u0165 se d\u011bje cokoli. Kupodivu mi to docela vych\u00e1zelo.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-10068","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10068","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=10068"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/10068\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=10068"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=10068"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=10068"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}